Pasivní domy představují moderní a úsporné bydlení. Panuje o nich ovšem řada předsudků a mýtů. Vyplatí se pasivní dům? Mohu u pasivního domu otevírat okna? Není pasivní dům jen moderní nesmysl?
Pasivní domy si během posledních let pomalu ale jistě budují „svoje místo na slunci“. Pro dnešní svět, v němž se na každém kroku mluví o úsporách energií, se pasivní domy zdají být ideální volbou. Jde o domy, které nejenže nabízí vysoký standard bydlení, zároveň ale zaručují i minimální závislost na dodávkách energií pro vytápění a chlazení. Navíc nabízí zdravé mikroklima a trvale nízké účty za energie. Najdou se u nich vůbec nějaké zápory?
Přestože se pasivní domy mohou pochlubit mnoha nepopiratelnými výhodami oproti současné běžné výstavbě, pro mnoho lidí jsou ještě stále zastřeny rouškou mýtů a nejasností. Často jsou pasivní domy spojovány s mnohými pověrami a předsudky. Abychom se pokusili některé tyto nepravdivé mýty zbořit, připravili jsme pro vás některá fakta, která vám pomohou udělat si obrázek o tom, jak to s těmi pasivními domy ve skutečnosti je.
ReklamaU pasivního domu nelze otevírat okna
Samozřejmě, že u pasivního domu okna otevírat lze. Je žádoucí, aby v každé místnosti bylo alespoň jedno otvíravé okno, které můžete otvírat především v létě. Tehdy je totiž v klidu možné vypnout rekuperaci, která nám prostřednictvím nuceného větrání zajišťuje přívod čerstvého vzduchu, a místo toho prostě jen dokořán otevřít okno. Ve dne si můžeme užívat příjemných teplot prostřednictvím rekuperace a předchlazování vzduchu, v noci nám otevřená okna zajistí přísun vzduchu pro předchlazení a navodí příjemnou teplotu pro další den.
V pasivním domě ale není nutné mít otvíravých oken mnoho. Má to především jeden praktický důvod. Vzhledem k tomu, že okna zde musí splňovat přísné standardy na tepelnou ochranu, využívají se okna s trojskly. Ta jsou těžší a kladou tedy větší nároky na kotvení v konstrukci, zvlášť pokud jde o otvíravou variantu. Navíc větší a mohutnější rámy u otvíravých oken mají třeba i dvakrát větší tepelné ztráty než samotná skla, což zvyšuje celkové tepelné ztráty, které se oknem uskutečňují. Fixní okna mají výhodu nejen v nižší váze, navíc disponují i větší plochou skel, což je velmi důležité pro solární zisky.
Pasivní dům se nikdy nevyplatí
Pasivní dům nemusí být o mnoho dražší než běžná novostavba. Obvykle za pasivní dům zaplatíte zhruba 10 % navíc. „Přesná návratnost investice do pasivního domu záleží na mnoha faktorech,“ říká architekt David Křeček. Jsou závislé např. na typu vytápění v domě (nízký a vysoký tarif), na způsobu financování či zvyšování ceny energií. „V samotném důsledku je jasné, že stavba pasivního domu je to nejinteligentnější penzijní pojištění, které můžete mít,“ dodává odborník. Nemluvě o tom, že dům bude mít vysokou tržní hodnotu.
Pasivní domy omezují architekturu
Je pravda, že navrhnout pasivní dům není věc snadná a klade na architekta či projektanta celkem vysoké nároky. Předpokládá nejen dostatek znalostí, ale i schopnost jejich syntézy. Jde totiž o poznatky z mnoha oborů, ať už z architektury a designu, urbanismu, inženýrské činnosti či stavební fyziky. Výsledek tedy ovlivňuje mnohem více parametrů, při jejichž sladění může vzniknout velmi zajímavá stavba.
Čisté vnitřní prostředí pasivního domu snižuje imunitu člověka
Vnitřní mikroklima vzduchotěsného domu je zajišťováno nuceným větráním s rekuperací tepla. Máte pocit, že v důsledku toho jde o příliš sterilní prostředí? Pravdou je, že součástí systému nuceného větrání jsou také filtry vzduchu, což ocení třeba alergici. Pokud ale chcete, nic vám třeba v létě nebrání otevřít okno a čerpat letní sálavou atmosféru přímo zvenku.
Výhody pasivního domu poznáte především v zimě. V klasickém domě vám bude během sychravých dní u oken zima, protože ucítíte studený vzduch způsobený infiltrací mezi spárami okna. Od října je v běžném domě nutné topit, jinak je uvnitř zima. Zato v pasivním domě ani nepoznáte, že je tu podzim a přichází zima. Od oken na vás žádný průvan nepotáhne, a přesto budete dýchat čerstvý a kvalitní vzduch.
Pasivní mohou být jen dřevostavby
Pasivní domy se zdaleka neomezují na rámec dřevostaveb, těch je mezi pasivními domy zhruba 60 %. Tento mýtus možná vzešel z toho důvodu, že o pasivních dřevostavbách se můžeme často dočíst v nejrůznějších článcích a periodikách. Pasivní dům může být postavený z moderních cihel, jejichž dutiny jsou vyplněny tepelně-izolačním materiálem. Celá řada pasivních domů je také postavena z vápenopískových cihel se silným kontaktním zateplením. Možnosti tu tedy jsou.
Pasivní dům jde postavit všude
Pokud jste se už o pasivním domě v minulosti někde dočetli, asi vás napadne, že toto vyjádření je opravdu holý nesmysl. Poctivý pasivní dům zdaleka všude postavit nejde, zvláště pokud při výpočtu dosažené úspory budeme chtít dosáhnout oné „magické hodnoty“ 15 kWh/m2.rok na vytápění. V ideálním případě je dům orientován obytnými místnostmi na jih, bohužel ne vždy je možné tuto podmínku splnit. Ve ztížených podmínkách je tedy nutné spokojit se s hodnotou např. 23 kWh/m2.rok. V takovém případě už sice nejde o pasivním dům, ale stavba je i tak považována za energeticky velmi efektivní.
Velmi zajímavým řešením by v budoucnu mohla být tzv. solární městečka, která už svým urbanistickým a koncepčním pojetím vyhovují požadavkům na pasivní domy. V takové lokalitě by se všeobecně respektovala práva na oslunění domu a soukromí investora. Takové městské čtvrti už běžně vznikají například v Německu.
V pasivním domě je výpadek proudu nebezpečný
Není to pravda. „Naopak, pasivní dům má mnohem pomalejší chladnutí než klasický dům,“ říká David Křeček. Pokud tedy výpadek proudu zapříčiní i výpadek dodávek tepla, nemusí se obyvatelé ani v nejmenším bát. Při venkovní teplotě kolem 0° dům za 24 hodin vychladne pouze asi o 2°, což je v klasickém domě nemyslitelné (tam už touhle dobou chodíme v zimní bundě).
Pokud jde o větrání, ani zde se obyvatelé nemusí bát. Výměna vzduchu totiž funguje i při výpadku proudu, popř. je možné otevřít okno. V pasivním domě jste tedy na dodávkách energie zvenku mnohem méně závislí a taková situace váš pobyt uvnitř zdaleka nemůže ohrozit.
Pasivní dům má umělou a složitou vzduchotechniku
Tento mýtus vychází především z představ o technické místnosti. V té je totiž umístěna vzduchotechnika a rekuperační jednotka a pro mnoho lidí představuje tato místnost jakousi „třináctou komnatu“ plnou trubek, zásobníků atd. Pokud je tato místnost navržena necitlivě, skutečně to tak může vypadat. V principu se ale projektanti snaží i tuto technickou část domu zpřehledňovat a zjednodušovat, aby v investorech zbytečně nebudila neopodstatněné obavy.
Při navrhování technické místnosti a všech systémů je důležité vytvořit nejdřív správnou koncepci větrání a vytápění, aby např. nedošlo k tomu, že se některé systémy v domě budou duplikovat. „Vše jde řešit velmi jednoduše a elegantně například s použitím malého tepelného čerpadla, nízkoteplotními rozvody vody v podlaze nebo ve stěně a jednoduchou rekuperační jednotkou. Díky jednoduchosti tak lze celému systému prodloužit životnost a po tom, co prvek doslouží, není problém ho za nemnoho peněz vyměnit,“ říká architekt.
V pasivním domě jsme jako v igelitovém pytlíku
Samozřejmě, že se v pasivním domě dá dýchat. Kvalitu vnitřního prostředí určuje hlavně teplota, relativní vlhkost vzduchu, odérové a iontové mikroklima. Dalším ukazatelem kvality vzduchu je koncentrace CO2 v interiéru. Pokud máte za to, že kvalitněji může tyto parametry zajistit průvzdušný dům, není to pravda. Nikde není zaručeno (a je to skutečně odzkoušeno), že u velmi průvzdušného domu, který je 1,5 x průvzdušnější než doporučuje norma (doporučeno je n50=4,5h-1), bude koncentrace CO2 pod hranicí 1 200 PPM (dle normy musí být vzduch nižší než 1 200 PPM po dobu 24 hodin).
Ideální by bylo dosáhnout hodnoty pod 100 PPM (partitions per milion = počet částic CO2 na milion částic vzduchu). Přitom i průvzdušný dům má koncentraci v ložnici po rámu cca 2 000 PPM. Koncentrace tedy nebude nižší ani v domě, jehož „zdi dýchají“. Minimalizovat ji můžeme pouze prostřednictvím nuceného řízeného větrání, které bude dobře regulované. Člověku totiž stačí jen minimum výměny vzduchu za hodinu, pro příjemný pocit v interiéru člověku postačí čerstvý vzduch o objemu asi 30m3/osobu za hodinu. Současné výpočty vzduchotechniky stanovují výměnu 0,5 h-1, což je totiž jakýsi „vypočítaný“ průměr z bilance po celý rok. Je ale pochopitelné, že jiné požadavky budou na větrání kladeny v případě, že jsou v domě 2 lidé, kteří spí anebo celá velká návštěva, která má uvnitř party. Pro tyto situace je nutné instalovat inteligentní větrání, které přesně vystihne požadavky na intenzitu větrání, díky čemuž nikdy nemůže dojít k přesoušení vzduchu.
