Díky legislativním změnám bude na podzim po vyprodání zásob možné až na jednu výjimku koupit a instalovat pouze plynový kotel s kondenzační technologií ohřevu. Ten je ale dražší. Vyplatí se vůbec taková investice?
Nedávno se na těchto stránkách objevil článek o tom, že od září budou na trhu jen kotle kondenzační. Nebude tedy možné koupit některé levné kotle s dobrou účinností, jako je třeba Viadrus Garde G42 ECO, který bych si byl patrně koupil, kdybych se nerozhodl pro kondenzační kotel. S cenou 14 tisíc Kč je nízkoteplotní kotel s litinovým výměníkem a deklarovanou účinností 93% docela dobrá koupě.
Zákon je příliš tvrdý
Důvodem tohoto opatření jsou požadavky na emise, které specifikuje nařízení Evropské komise č. 813/2013 a také Zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012. Pokud vezmeme jako příklad výše zmíněný kotel a za 14 tisíc Kč a budeme hledat podobný nejlevnější kotel kondenzační, zjistíme, že zaplatíme minimálně dvojnásobnou cenu. Je sice pravděpodobné, že postupem času budou ceny kondenzačních kotlů klesat, nicméně jde o technologicky složitější výrobek, který má navíc vyšší náklady na případné opravy.
ReklamaMáme zde tedy další nařízení, které nás nutí investovat více peněz výměnou za snížení emisí a úsporu plynu. Já už plynový kondenzační kotel sice mám a koupil jsem si jej dobrovolně, ale přiznám se, že nemám moc rád tohle způsob „konání dobra“. Soudím, že lidé by měli mít možnost rozhodovat se podle svých potřeb a preferencí.
Pokud například někdo má zateplený domek a pokrývá část své spotřeby spalováním dřeva v moderní krbové vložce, pak jeho emise NOx z plynu nejsou nijak závratné a navíc se mu ten dražší kotel nejspíš za dobu své životnosti vůbec nezaplatí. Kromě toho pouhá výměna starého atmosférického kotle za kondenzační, bez snížení tepelných ztrát domu nebo výrazných zásahů do vytápěcí soustavy neumožní jeho optimální využití.
Výměna sice splní cíl – sníží emise NOx, jenže snížení spotřeby plynu nebude tak velké a doba návratnosti investice se prodlouží. Jak ovšem říká staré latinské úsloví „Dura lex sed lex“ (Tvrdý zákon, ale je to zákon a tudíž jej musíme dodržet).
Jak zvýšit účinnost kondenzačního kotle
Zkusme se tedy na to podívat z té lepší stránky a říci si něco o tom, jak z nevýhody (vyšší investice) uděláme výhodu (úspora provozních nákladů).
Důvod, proč kondenzační kotel šetří náklady, je v tom, že umožní využít i kondenzační teplo vody, která u běžných kotlů odchází do komína v podobě páry. Udává se, že průměrná účinnost starších atmosférických kotlů je 85 %, zatímco u moderních kondenzačních kotlů se průměrná účinnost pohybuje někde mezi 100 až 108%. U nízkoteplotních systémů (podlahové či stěnové vytápění) může být toto číslo i vyšší.
Zde je vhodné podotknout, že by se v tomto případě nemělo mluvit o účinnosti (ta je z definice vždy menší než 100%). U kondenzační techniky byl proto zaveden takzvaný normovaný stupeň využití, který nabývá hodnot nad 100 %. Pokud počítáme účinnost kondenzačního kotle ze spalného tepla, dojdeme k hodnotě maximálně 97,5%. Podrobnější informace lze najít například zde.
Co tedy můžeme udělat abychom tu investici do kondenzačního kotle co nejlépe využili:
Jednoduchá nízkonákladová opatření
Pokud chceme maximalizovat využití kondenzačního tepla, je třeba zajistit co nejmenší teplotu topné vody vracející se z topné soustavy do kotle (zpátečka). Máme-li podlahové vytápění pak je to splněno a opravdu stačí jen vyměnit kotel a kondenzace bude efektivní i v největších mrazech.
Jestliže máme starý topný systém s radiátory navrženými na teplotní spád 90/70°C, pak je to horší, nikoli však neřešitelné. Ze zkušenosti vím, že skoro všechny staré topné soustavy byly předimenzovány a zpravidla se nepočítalo s nepřetržitým vytápěním. Skutečný teplotní spád tedy bude příznivější a bude se spíše blížit k hodnotě 75/60, pro kterou se navrhují současné topné soustavy. Další věc, kterou můžeme udělat je snížit průtok topné vody (cílem není doprava množství otopné vody, ale doprava tepelné energie). Snížení průtoku zvýší rozdíl mezi teplotou na vstupu a výstupu radiátoru.
Jednoduchá úprava ke zvýšení účinnosti radiátoru a snížení teploty vratné vody. (Foto: autor)
Dokonalejší kondenzační kotle to zajistí změnou otáček oběhového čerpadla. Znamená to ale zpravidla pečlivě seřídit průtoky jednotlivými topnými tělesy (hydraulické seřízení topné soustavy). Ve starších topných soustavách se na to obvykle moc nehledělo a tak je instalace nového kotle dobrou příležitostí jak to napravit.
Použití termostatických radiátorových ventilů, které pracují na principu škrcení průtoku má taktéž příznivý vliv na zvýšení okamžité účinnosti kondenzačního kotle. Kromě termostatických ventilů se pro regulaci teploty u kondenzační kotle používá i ekvitermní regulace. Správné nastavení takzvané topné křivky také dokáže teplotu vratné vody ještě trochu snížit.
Obtížně řešitelný problém bývá, pokud nejsou správně navržené výkony (plochy) topných těles v jednotlivých místnostech. Do výměny topných těles se zpravidla nikomu moc nechce. Moje oblíbená (poněkud netradiční) metoda je přidat pod topné těleso ventilátor. Je to velice účinný způsob jak zvýšit přestup tepla z topného tělesa do vzduchu. Malé ventilátorky z počítačových zdrojů napájené nižším napětím (zhruba 6V) jsou téměř neslyšné a jejich efekt je výrazný. Opět tím dosáhneme znatelného snížení teploty vratné vody.
Na teplotu vratné vody má pochopitelně vliv i požadovaná teplota v místnosti. Vyplatí se tedy nepřetápět.
Snížení tepelných ztrát obálkou budovy
Pokud dokážeme v budově snížit potřebu tepla pro vytápění, pak kromě přímé úspory nákladů (nižší spotřeba plynu) klesne i potřebná teplota topné vody a zvýší se účinnost kondenzace. Poklesne-li tepelná ztráta na polovinu, pak stačí, aby radiátory dodaly polovinu tepla. Jestliže před zateplením byla teplota vody vracející se do kotle řekněme 60 °C při 20 °C v místnosti (teplotní rozdíl 40 °C), pak po snížení spotřeby na polovinu může teplota vratné vody klesnout na 40°C.
Ekvitermní křivka (závislost teploty otopné vody a venkovní teploty) pro různé teploty v místnosti. (Obr. autor)
Snížíme-li potřebu tepla na čtvrtinu, pak stačí 30 °C – to je už pro dokonalou kondenzaci naprosto dostačující. Takovéto výrazné snížení potřeby tepla je ovšem poměrně nákladná záležitost a u domů postavených v posledních 10 až 15 letech to nejspíš nebude ekonomicky návratné. V případě starších a dosud nezateplených domů je paradoxně situace mnohem příznivější. Například dům s tepelnou ztrátou 20 kW zmíněný ve výše uvedeném článku může mít (podle toho jak je velký) měrnou tepelnou ztrátu 250 až 300 kWh/(m2 .rok), což jej řadí do třídy F nebo G.
Je tedy namístě otázka, zda má cenu spokojit se s tím, že nám kondenzační kotel sníží roční náklady ze 77 tisíc na 59 tisíc Kč za rok. Těch skoro 18 tisíc Kč jistě není zanedbatelných, ale podle mého názoru je to v současné době neoptimální řešení. Když už nás stát na jedné straně nutí vydat více peněz za kondenzační kotel a na straně druhé nabízí dotaci na zateplení, pak je lepší řešení dům důkladně zateplit. To nám výrazně sníží náklady na vytápění, zvýší tržní hodnotu domu a jako vedlejší efekt to vytvoří dokonalé podmínky pro optimální využití nového kondenzačního kotle.
Nejefektivnější cesta k úsporám energií je stále kvalitní zateplení domu
Pokud bych jako příklad vzal svůj dům postavený ve 30. letech minulého století, tak zateplení mi snížilo tepelnou ztrátu velmi přibližně na čtvrtinu původní hodnoty a jediné, co jsem po instalaci kondenzačního kotle musel udělat bylo dát pod jedno topné těleso, které mělo znatelně nižší výkon (díky poličce a zakrytí křeslem) výše zmíněné ventilátory.
Doba návratnosti investice do kondenzačního kotle
Ceny kondenzačních kotlů příliš nezávisí na jejich výkonu; paradoxně kotel s nejnižším výkonem, na našem trhu je jeden z nejdražších. Má to svou logiku, kotle v oblasti mezi 10 a 25 kW vhodné pro rodinné domy se od sebe liší jen nepatrně. Z výše uvedeného bohužel vyplývá, že čím menší jsou tepelné ztráty domu, tím delší je doba návratnosti investice. Když je totiž roční potřeba tepla na vytápění a ohřev vody někde mezi 12 až 14 MWh, pak i ta maximální dosažitelná úspora po instalaci kondenzačního kotle (řekněme 20 % – tedy asi 2,4 až 2,8 MWh za rok) představuje při současné ceně plynu jen zhruba 3500 Kč. U toho, v článku zmiňovaného, levného kotle pak bude návratnost 20 let (bez započtení údržby a eventuálních oprav).
Ze své dlouholeté zkušenosti energetického poradce mohu říci, že právě u starších nezateplených domů je největší potenciál pro úspory skryt právě v zateplení, a proto vřele doporučuji spojit výměnu kotle právě se zateplením domu.
Zateplení + výměna kotle bude jako celek ekonomicky návratné a snížení emisí můžeme brát jako bonus. Po zateplení domu by ten původní kotel stejně měl příliš velký výkon a jeho účinnost by se ještě více snížila. Takže stejně nemáme na vybranou a musíme se smířit s tím, že budoucnost patří kondenzačním kotlům. Tedy alespoň do té doby než se začnou používat místo plynového kotle kogenerační jednotky.
