Jak velká je úspora? Praktické zkušenosti s kondenzačním plynovým kotlem0

Je kondenzační plynový kotel opravdu tak úsporný, jak nám tvrdí výrobci? A jak je to s ekonomickou návratností?

Když jsem před zhruba rokem psal článek Kondenzační kotel v praxi o instalaci nového kondenzačního kotle, slíbil jsem, že se časem podělím o praktické zkušenosti z jeho provozu. Teď už mám za sebou zhruba rok provozu, tedy jednu celou topnou sezónu, takže je možné jej porovnat s běžným plynovým kotlem. Připomínám, že porovnáváme kondenzační kotel Geminox THRs 1-10C a straší plynový kotel Viadrus.

Vzhledem k tomu, že topná sezóna 2012/2013 se dost lišila od sezóny 2013/2014, korigoval jsem spotřebu plynu podle počtu denostupňů. Data s potřebě jsou zanesena v následující tabulce. Co jsou denostupně, najdete níže.

Spotřeba plynu pro kotel Viadrus v sezóně 2012/2013 a kotel Geminox v sezóně 2013/2014.

Jak je vidět z tabulky, spotřeba plynu u kondenzačního kotle (korigovaná podle počtu denostupňů) je o 11 % nižší. Viadrus byl nízkoteplotní litinový kotel s udanou účinností 93 %. Používal jsem jej v režimu přerušovaného vytápění, což bylo možné díky velké tepelné kapacitě domu. Na začátku a na konci topné sezóny, kdy byla již jen malá potřeba tepla, jsem určitou část potřeby pokrýval i spalováním dřeva ze zahrady a ohřev vody v tomto období zajišťoval z velké části solární systém. Díky tomu kotel pracoval po většinu času v celkem optimálním režimu a nejspíš mohl dosahovat účinnosti kolem těch 90 %.

Kondenzační kotel si vyžádal změnu topení

S novým kondenzačním kotlem jsem zcela změnil způsob topení. Provedl jsem změny, o nichž jsem psal v minulém článku (instalace termostatických ventilů na tělesa v koupelnách, úpravu průtoku tělesem v místnosti kde je prostorový termostat, použil jsem ventilátory z počítačů pro zvýšení výkonu některých topných těles a mírně upravil ekvitermní křivky).

Po nějaké době experimentování s nastavením regulace, prostorového termostatu a radiátorových ventilů na topných tělesech jsem dospěl k závěru, že v mém domě bude zřejmě nejlepší to nejjednodušší nastavení. V tomto případě to je nepřetržité vytápění na teplotu 21 °C. V jednotlivých místnostech jsem doreguloval teplotu termostatickým ventilem na radiátoru. Díky velkému rozsahu modulace je kotel schopen topit s malým výkonem a přivřené termostatické radiátorové ventily zajistí nízkou teplotu vratné vody, což je pro účinnost kotle důležité. V průběhu topného období jen málokdy překročila teplota topné vody 50 °C a teplota vratné vody 40 °C.

Čím nižší spotřebu energie máme, tím delší vychází doba návratnosti investic do vytápěcích zařízení

Podle údajů výrobce má kotel při teplotním spádu 40/30°C normovaný stupeň využití 106 až 108 %. Což je o 13 až 15 % vyšší hodnota než u starého kotle Viadrus. Je to tedy v celkem dobrém souladu s výše uvedeným snížením spotřeby plynu o 11 %.

Myslím, že skutečná úspora je ještě trochu větší, když uvážíme, že průměrná teplota místností se při nepřetržitém topení nejspíš trochu zvýšila oproti dřívějšímu stavu a letos na jaře jsem také netopil tak často dřevem. Rozhodně jsem ale nedosáhl takového snížení spotřeby, jakým se chlubí někteří prodejci kondenzačních kotlů. Například časopis dTest se uvádí, že kondenzační kotel „zaručuje celkovou roční spotřebu plynu nižší o 25–40 % oproti ostatním kotlům klasické konstrukce“. Správně ovšem uvádějí, že: „…záleží, s jakou technickou úrovní standardního výrobku provedeme toto porovnání“. To už musí být hodně mizerný kotel, když jeho výměnou za kotel kondenzační ušetříme 40 % plynu.

Jaká je návratnost investice do kondenzačního kotle?

Důležitá otázka ovšem je doba návratnosti investice. Úspora 11 % plynu znamená v mém případě ročně asi 130 m³, což je přibližně 2000 Kč. Za kotel a instalaci jsem dal 80 000 Kč a prostá doba návratnosti vychází tedy asi 40 let. Tak dlouho kotel zcela jistě nevydrží a to bych ještě měl započítat náklady na servis a opravy, které u takového sofistikovaného kotle budou nepochybně větší než u toho starého Viadrusu (tam jsem za těch asi 16 let jen jednou musel nechat vyměnit zapalovací elektrodu).

Kondenzační plynový kotel je poměrně sofistikované zařízení, oproti běžným plynovým kotlů je zhruba o 10-15 % úspornější. Dokládá to naše měření spotřeby. (Foto: autor)

Je ale třeba říci, že já jsem si jej nekupoval proto, abych ušetřil, ale prostě proto, že se mi líbí sofistikované věci a baví mne snižovat spotřebu energie a emise skleníkových plynů. Pokud bych kotel měnit musel, tak by pochopitelně návratnost vyšla příznivěji (započítal bych jen rozdíl mezi cenou kondenzačního kotle a běžného kotle srovnatelné kvality).

Také je dobré si uvědomit, že čím nižší spotřebu energie máme, tím delší vychází doba návratnosti investic do vytápěcích zařízení. Proto také pro nízkoenergetické či pasivní domy často vychází nejlépe vytápění elektrickými přímotopy, které používají sice dražší energii, ale mají minimální investiční náklady. V každém případě z toho plyne poučení, že je třeba si před výměnou nějakého spotřebiče udělat odhad přínosů a doby návratnosti.

Experiment: Kondenzátem květiny nepohnojíte

Ještě přidám jednu poznámku na závěr. Když jsem jímal kondenzát z plynu a ověřoval tak účinnost kotle, tak jsem s ním (po neutralizaci) začal zalévat pokojové květiny. Kondenzát obsahuje malé množství kyseliny dusičné a dusité; řekl jsem si, že po neutralizaci fosforečnanem draselným to bude výborné hnojivo. Nebyl to ale dobrý nápad. Některé květiny začaly žloutnout a jeden kaktus poměrně rychle zašel. Pátráním na internetu a dotazem u biologů jsem zjistil, že dusitan v něm obsažený, je pro některé rostliny toxický. Normálně jsou venku v půdě bakterie, které celkem rychle dusitany odstraní, ale v květináčích to asi tak nefunguje.

Autor: Karel Murtinger

Autor je spolupracovník redakce a energetický poradce. Dlouhodobě se zabývá problematikou nízkoenergetických a pasivních staveb a souvisejících technologií.

Více článků od autora