TZ: Zdraží nová úložiště CO2 elektřinu?0

TISKOVÁ ZPRÁVA

Evropská unie rozděluje dotační miliardu eur na stimulaci rozvoje technologií CCS. V první vlně se o peníze podělí sedm projektů z Německa, Francie, Španělska, Itálie, Velké Británie, Holandska a Polska. Pokud se ukáží jako životaschopné, dozajista to zvedne vlnu zájmu i v dalších zemích. Česká republika s téměř 60% podílem uhlí na výrobě elektřiny, by byla dalším možným adeptem na testování CCS v praxi.

Evropská energetika se ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně využívá milióny tun uhlí, které představují jednoduše využitelnou a levnou energii, na straně druhé hrozí prst globálního oteplování, pro nějž se všeobecným strašákem stal skleníkový plyn CO₂. Technologie CCS (z anglického Carbon Capture and Storage – zachycení a skladování CO₂) by mohla být kamínkem v komplexním řešení.

Aplikace CCS však není bez problémů. Obavy vzbuzují především velké finanční náklady: drahá je technologie, její provoz i potřebná infrastruktura. V současnosti se zkoušejí tři rozdílné metody CCS, které se liší separací CO₂. První z nich, tzv. IGCC, je založena na odstranění CO₂ z paliva ještě před jeho spálením. Uhlí je přeměněno na syntetický plyn, z něhož se CO₂ snadno odlučuje. Druhá metoda prostřednictvím spalování uhlí v čistém kyslíku zvyšuje koncentraci CO₂ ve spalinách a tím usnadňuje jeho odchytávání. Pro tento proces se vžil název oxyfuel. Třetí metodou je prosté odloučení CO₂ ze spalin, tak zvaná post-combustion. Tuto techniku je možné nejsnáze aplikovat na stávající uhelné elektrárny. Ani ona však není levná.

Podle Aleše Lacioka, koordinátora výzkumu a vývoje Skupiny ČEZ, může využívání technologií CCS v budoucnu ovlivnit výslednou cenu elektřiny v Evropě. Nejedná se totiž jen o  investice do technického zařízení v míst ech, kde se nachází elektrárny. „Je nutné počítat i s náklady na přepravu a skladování zachyceného CO₂. Instalace CCS navíc významně snižuje účinnost elektráren vzhledem k velké spotřebě páry na zpětné odloučení CO₂ z využívaného média,“ vysvětluje Laciok. Není divu, že se energetické společnosti do výstavby podobných zařízení bez stimulačních dotací nehrnou. Z ekonomického hlediska by se jim investice do CCS začala vyplácet až v případě nárůstu ceny emisních povolenek na dvojnásobek až trojnásobek současné hodnoty.

Výzkum je rovněž zaměřen na možnosti ukládání CO₂ do geologického podloží. Nejjednodušší je uložit CO₂ do vytěžených ložisek po ropě či zemním plynu. V některých případech lze rovněž CO₂ využít pro intenzifikaci těžby. Vědci však mnohem větší potenciál spatřují v hlubokých z vodních (tzv. akvifererech), převážně pískovcových formacích, zpravidla obsahujících slanou vodu. V Česku jsou potenciálně vhodné jednotky tohoto typu v severních a středních Čechách.

Nad rozvojem technologií CCS visí zatím otazník. Unijní dotace mohou pomoci nastartovat jejich rozmach, nebo je naopak odhalit jako neperspektivní odbočku v honbě za snižováním emisí.

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora