Jeden výškový dům plný nikoli bytů a kanceláří, ale políček se zeleninou a obilím by prý mohl nasytit desítky tisíc lidí po celý rok. Takzvané vertikální farmaření, kdy se rostliny pěstují v prostorech pod střechou za pomoci moderních technologií, by mohlo vyřešit problémy s nedostatkem potravin a zároveň snížit závislost na jejich dovozu ze vzdálených míst.
Vertikální farmaření je způsob pěstování rostlin v přísně kontrolovaných podmínkách ve speciálních halách. Dá se přímo říci, že vertikální farmaření, tak jak je chápáno nyní, úplně ruší zažité schéma, že zemědělství=venkov a půda. Vertikální farma totiž může fungovat třeba v městské zástavbě nebo všude tam, kde je nouze o prostor.
Vertikální farma je v podstatě dům plný rostlin rostoucích za umělého osvětlení v roztoku živin. Rozhodně ale nejde o nějaké provizorium nebo kompromis v kvalitě výsledných produktů. Vertikální farmaření slibuje velmi vysoké výnosy při velmi malých nárocích na prostor, a mohlo by se tak stát řešením eventuálních potravinových krizí. Ostatně o možnostech pěstování rostlin pod umělým osvětlením a výsledné kvalitě finálních produktů by mohl referovat nejeden nadšený pěstitel různých nelegálních rostlinných drog. Nás ale budou spíše zajímat saláty, ředkvičky či jahody.
ReklamaŠetří prostor, energii i vodu
Pěstování rostlin pod umělým osvětlením má několik výhod. Podle zastánců této technologie prý rostliny v kontrolovaných podmínkách mohou růst až 2,5 x rychleji než venku. Podle údajů japonské společnosti Mirai, která patří v toto oboru k průkopníkům, je možné takto vyprodukovat na stejné ploše až 100 násobně více zeleniny, než při běžném pěstování v půdě. Zároveň při tom spotřebujete až o 40 % méně energie a o neuvěřitelných 99 % méně vody.
Vertikální farma japonské společnosti Mirai (Zdroj: Mirai)
Vysokými výnosy ale výhody nekončí. Při indoor pěstování v přísně kontrolovaných podmínkách nepotřebujete pesticidy ani žádné další jedovaté látky. Nepotřebujete traktor a tedy ani naftu, kultivátor a další stroje.
Vertikální farmaření dokáže přiblížit produkci potravin mnohem blíže místu jejich spotřeby – rovnou do měst. Tím odpadá jeden z největších environmentálních problémů současné produkce potravin – dlouhá a často zbytečná přeprava. Tato technologie navíc umožňuje pěstovat rostliny kontinuálně a nezávisle na ročním období a může do měst přinést další pracovní místa.
Hydroponie a aquaponie
Rostliny se ve vertikálních farmách pěstují bez půdy. Vyžívá se běžně hydroponie (což samozřejmě není nic nového), kdy je rostlina upevněna v anorganickém nosiči a o veškerou výživu se stará živný roztok, případně auqaponie. Při tomto pěstování jsou rostliny upevněny do nosiče jen na patě stonku a kořeny jsou uloženy volně ve vodě.
Návrh obří vertikální farmy od belgického architekta Vincenta Callebauta. (Obr.: Vincent.callebaut.org)
Daleko modernější technologií je pak takzvaná aeroponie. Jde vlastně o aquaponii, ale kořeny neplavou pod hladinou živného roztoku, ale volně visí ve vzduchu, který je nasycen jen jeho mlhou. To má podle zastánců této technologie za následek daleko bujnější růst. Variantou je ultraponie, kdy se pro tvorbu „výživné mlhy“ využívá ultrazvuku podobně jako například v běžných domácích zvlhčovačích vzduchu.
Rozvoj vertikálního farmaření v Japonsku napomohlo zemětřesení v roce 2011- krátký dokument o vertikálních farmách (japonsky s ang. titulky)
Rostliny se samozřejmě pěstují pod umělým osvětlením pomocí LED světel. Co nejlepšímu průběhu fotosyntézy je přizpůsobena barva světla – pro vegetativní růst nejčastěji fialová, modrá zelená a střídání cyklů osvětlení a tmy.
Je to ještě zemědělství, nebo už průmysl?
Ačkoli text vyznívá trochu technooptimisticky a vertikální farmaření se opravdu jeví jako velmi slibná technologie, je potřeba zmínit i některé nevýhody. Tou nejvýraznější je zcela zřejmě technologická náročnost. Zejména při využití aeroponie musí například závlahový systém s jemnými mlžnými tryskami běžet nepřetržitě, což samozřejmě mimo jiné vyžaduje i příslušné záložní zdroje jak energie, tak potřebných surovin. I krátký výpadek totiž může být pro úrodu fatální.
Rostliny pěstované v kontrolovaných podmínkách jsou citlivější na jakékoli výkyvy teplot a méně odolné na mechanické poškození, naopak ale hydroponie by podle některých názorů měla pomáhat k vyšší odolnosti rostlin proti škůdcům. I když teoreticky vlastně nic nebrání takto produkovat i biozeleninu, současné spotřebitele by mohl odrazovat i příliš průmyslový charakter tohoto způsobu pěstování. A s novými pracovními místy to může také problematické. Například japonští vertikální farmáři již běžně počítají s možností farmu udržovat a sklízet úrodu pomocí robotů.
Zatím je na papíře existují projekty budov spojujících běžné bydlení a vertikální farmu (Foto: brandonmartella.net)
A problémem je také cena technologií. Speciální LED světla, závlahové systémy, elektronika – to vše něco stojí a náklady na vertikální farmu jsou zatím velmi vysoké. Tento způsob pěstování proto zatím v Evropě asi nemůže konkurovat třeba španělským skleníkům. To by se ale mohlo změnit. Například v japonských a čínských velkoměstech již vertikální farmy běžně vznikají. A nemusí jít jen o pěstování rostlin, experimentuje se už také s vertikálním chovem drůbeže či ryb. Chov hospodářských zvířat pak může vertikální pěstírnu dobře doplňovat, protože „zdarma“ produkuje potřebné hnojivo. To samé platí i obnovitelných zdrojích energie.
