fbpx

Nabíjecí stanice pro elektroauta míří do chytrých měst0

Auta do zásuvky jsou už i v Česku běžnou součástí silniční dopravy. Není jich zatím mnoho, něco kolem 800, ale každým rokem přibývají. Jejich výhody jsou zřejmé: nulové lokální emise, minimální hlučnost, nižší náklady na údržbu a servis. Ale hlavně, auto na baterky si každý může nabít i doma z běžné 230V zásuvky.

Elektrická auta do zásuvky dnes dělíme do dvou hlavních kategorií. Jsou to plug-in hybridy a elektromobily. První varianta je stále ještě vybavena spalovacím motorem a souběžně i středně velkou baterií, kterou lze nabíjet. Dokud má baterka „šťávu“, jezdí auto na elektřinu. Když dojde, slovo si bere spalovací motor. Elektromobily už spalovací motor nemají, jsou vybaveny pouze velkou baterií a elektromotorem.

Studie prokázaly, že většina majitelů elektromobilů (přes 80 %) svá auta skutečně nabíjí primárně doma. Dokonce třeba z vlastní střešní fotovoltaické elektrárny. Pak jsou i celkové emise z provozu auta nulové.

Reklama

Jenže dojezd moderních elektromobilů je omezen přibližně na 200 km, u těch nejlepších pak asi na 450 km na jedno nabití. Při delších cestách takovým vozem nebo celodenním ježdění po městě je proto třeba počítat se zastávkou u nabíjecí stanice. Těch existuje mnoho typů a není jednoduché se v nich vyznat. Pokusíme se proto vše vysvětlit od píky a co možná nejsrozumitelněji.

V Česku je zatím okolo 130 nabíjecích stanic

Kapacita baterie, nejdůležitější specifikace každého elektromobilu, se udává v kilowatthodinách (kWh). Běžné jsou dnes kapacity od asi 24 kWh do 90 kWh. Běžná stowattová žárovka spotřebuje 1 kWh za 10 hodin svícení. Elektromobil spotřebuje 1 kWh k ujetí pěti až sedmi kilometrů, podle velikosti a typu auta. A samozřejmě i stylu jízdy.

Tuto energii do baterií elektromobilu dostaneme právě ze zásuvky nebo nabíjecí stanice (což vlastně není nic jiného než chytřejší zásuvka). Pokud budeme elektromobil nabíjet doma z 230V zásuvky, bude nabití 24kWh baterie trvat asi 10 hodin. To je ideální pro noční nabíjení, když se auto vrátí se svým majitelem z denních cest a pak dlouho stojí v garáži nebo u domu.

Když jste ale právě na cestách, je třeba nabíjet rychleji. V zásadě existují dva typy nabíjecích stanic pro elektromobily: nabíjecí stanice do výkonu 22 kW na střídavý proud (AC) a nad 22 kW na stejnosměrný proud (DC). V Česku dnes existuje síť více než 130 nabíjecích stanic (stojanů) s výkonem do 22 kW. Problém je, že ty jsou závislé na konkrétním modelu elektromobilu a nejsou vlastně ničím víc, než výkonnými třífázovými zásuvkami. Pokud u nich své elektroauto zaparkujete a rozhodnete se nabít, záleží na výkonu palubní nabíječky každého elektromobilu, jak rychle se auto nabije. Většina výrobců dnes nabízí max. výkon 7,4 kW. To znamená, že auto s 22 kWh baterií bude muset u takové nabíječky stát zhruba tři hodiny, aby svou zcela prázdnou baterii nabilo.

Nabíjecí konektor CHAdeMO využívají například elektromobily Nissan Leaf.

Jedinou výjimkou je v tomto ohledu americká značka Tesla, která u svých výkonných elektromobilů Model S a Model X nabízí výkon až 16,5 kW. Na druhou stranu její elektromobily jsou také vybaveny největšími bateriemi o kapacitě od 70 kWh do 90 kWh.

Rychlonabíječky jsou nákladnější

Výhodou nabíjecích stanic do výkonu 22 kW je jejich relativně nízká cena (nižší statisíce), snadnost instalace a připojení, stejně jako lehkost uživatelské obsluhy. Nevýhodou je právě fakt, že rychlost nabíjení aut je odvislá od jednotlivých modelů elektromobilů, které u nich parkují.

Konektor pro nabíjení elektromobilů Mennekes. Zdroj: Mennekes.de

Za skutečné nabíjecí stanice lze považovat tzv. „rychlonabíječky“ neboli stanice s výkonem nad 22 kW. Tyto už pracují se stejnosměrným napětím a výkonem kolem 50 kW, nebo dokonce i 130 kW. Nabíjecí výkon je u nich obdobný pro většinu elektromobilů a není závislý na konkrétním modelu vozu. Obvykle jde o zařízení o rozměrech zhruba 100 cm x 50 cm x 200 cm, jehož cena se pohybuje ve vyšších statisících korun. Ani její instalace není jednoduchá, protože vyžaduje výkonné připojení k elektrické rozvodné síti a pochopitelně i pevné stavební základy.

Nabíjecí stanice – doména hlavně energetických firem

V Česku dnes funguje několik takových rychlonabíjecích stanic. Provozují je jak energetické firmy jako E.ON či ČEZ, tak i soukromníci. Jejich hlavní výhodou je rychlost nabíjení, kdy baterii běžného elektromobilu s dojezdem do 200 km nabijete z téměř vybitého stavu na 90 % kapacity během maximálně 45 minut. Tyto stanice nabízejí sofistikovanější služby než stojany do 22 kW, jako je možnost placení hotovostí nebo kartou. Podporují také obvykle více nabíjecích standardů ‒ k dispozici bývají dva až tři typy nabíjecích konektorů (obvykle CHAdeMO, Combo/CCS, případně Mennekes) plus klasická Schuko zásuvka na 230 V.

Rychlonabíjecí stanice na dálnici D1 u Humpolce. Foto: E.ON

Podpora více nabíjecích standardů je nutná proto, že výrobci elektroaut využívají různé nabíjecí konektory. U japonských aut jako třeba Nissan je obvyklý nabíjecí standard/konektor typu CHAdeMO, zatímco evropské automobilky montují do svých elektromobilů standard Combo/CCS.

Svůj vlastní specializovaný konektor i typ nabíjecích stanic pak vyvinula americká Tesla. Ta pro své zákazníky provozuje celosvětovou síť nabíjecích stanic zvaných Supercharger. Nabízejí výkon až 130 kW, ale mohou u nich nabíjet pouze vozy značky Tesla. Výjimečné je, že nabíjejí vždy zcela zdarma. Cena za nabíjení je totiž promítnuta už v nákupní ceně elektromobilů Tesla.

Placení: systémy zatím nejsou přenosné

U ostatních provozovatelů nabíjecích stanic funguje placení různě. Například ČEZ nebo PRE mají všechny své nabíječky propojeny do jediné firemní sítě, která je přístupná skrze speciální identifikační kartu. Tu je možné zakoupit za paušální roční poplatek (zhruba 1500 Kč) a pak je možné celý rok síť nabíječek volně využívat. Podobně je to u PRE a dalších provozovatelů nabíječek v Česku, ale i na Slovensku nebo v zahraničí.

Problémem je ale nepřenosnost těchto karet (v některých případech čipů), a to jak u nás, tak v zahraničí. Jednoduše není možné využít kartu od ČEZ k nabití auta u nabíječky PRE a naopak. Alespoň zatím ne. Jednotliví provozovatelé sice už dlouho mluví o společném clearingovém centru, které by přenositelnost zajistilo, ale zatím se zdá, že se nic moc kupředu nepohnulo. V Česku ale nejsme v tomto ohledu žádná výjimka, podobné problémy mají i na západě.

Svět elektromobility je jednoduše stále ještě v plenkách a teprve dostává tvar. Budoucnosti se ale nedá utéct a elektroauta slibují obrovské nové možnosti. Uvažuje se třeba o tom, že by auta připojená k nabíjecím stanicím mohla fungovat jako obrovské virtuální elektrárny. Jejich majitelé by mohli určit, nakolik jsou ochotni nechat si auto vybít ‒ a dostali by za to pochopitelně zaplaceno. Ale to je zatím skutečně spíš hudba vzdálené budoucnosti. Pro teď můžeme být rádi, že máme kde nabíjet a že těch míst pomalu, ale jistě přibývá.

Jan Horčík, autor je šéfredaktorem webu Hybrid.cz

Autor: Redakce Nazeleno.cz