Jaké to je jezdit ve městě na elektrokole? Dvě redaktorky Nazeleno.cz to vyzkoušely v centru Brna. Ovládá se snadno a jízda je rychlá a pohodlná. Kolo bez potíží zvládne i velký kopec a baterie vydrží celodenní pojížďky. Musíte se ale obrnit a být odvážní, jízda městem je jen pro otrlé a řidiči vám spíš cestu komplikují.
Až vám někdo bude tvrdit, že se na elektrokole nemusí šlapat, poznáte, že na něm nikdy neseděl. Když jsme s kolegyní stoupaly do kopce k brněnskému hradu Špilberk, funěla jsem a pořádně se opírala do pedálů. Motor totiž spíná tehdy, když zaberete. Ale stačí jen jednou otočit šlapkou, motor vás odstartuje a už frčíte. Sice šlapete, ale makačka to není. A zvládla jsem to i v šatech.
„Jezdit se dá ve třech režimech, které se mění pomocí tlačítek.“
ReklamaZajímalo nás, jak vylepšené kolo s nabitou baterkou obstojí v ulicích velkého města. Chtěly jsme vyzkoušet, jak motor reaguje na křižovatkách a co se stane, když se rozjede uprostřed davu lidí. Dvě redaktorky Nazeleno.cz tedy jedno čtvrteční odpoledne v hustém provozu projely středem Brna. „Před touto zkouškou jsem měla možnost otestovat dva jiné modely kol s elektrickým pohonem, které ale byly určeny pro jízdu v terénu,“ řekla Jarmila Bajerová, která pro Nazeleno.cz podobné kolo už jednou testovala. Na podzim loňského roku vyzkoušela, jak obstojí elektrokolo ve složitém terénu.
Máte elektrokolo? Přečtěte si víc |
|
Náš extrémní úsek do kopce měřil jen pár desítek metrů. Po rovině jedete, kocháte se, nepotřebujete espézetku ani řidičák a z kola nic nečudí. „Když přijedete domů nebo do práce, vyndáte baterku, strčíte do zásuvky a nabijete jako mobil,“ ukázal nám způsob nabíjení Igor Slavík z brněnské firmy Igielektrokola.cz, která nám stroje pro test zapůjčila.
Kolo je těžší, ale ovládání je jednoduché
Vybraly jsme dva modely do města. Jarmila jela na červeném městském kole Winora town:exp evo2 20″ 9-r Deore. Model je vybaven baterií 36V 11Ah s dojezdem až 75 km. Vzdálenost ale závisí na stylu jízdy, terénu i hmotnosti jezdce. Takže když bych jela já, mnohem těžší jezdkyně, ujela bych méně kilometrů. Já jsem jela na oranžovém Winora town:theMOTO 20″ 8-r Alivio, které je podobné s Jarmiliným, ale má komponenty nižší řady. Krátce jsme vyzkoušely i celoodpružené horské elektrokolo Haibike eQ Xduro FS RC 8 Ah 10-r. SLX s motorem Bosch.
Cena je v dubnu 2012 zhruba 48 tisíc korun. Nečekala jsem, že kolo bude mnohem těžší než klasické.
Julie Kalodová (vlevo) a Jarmila Bajerová otestovaly v Brně dvě elektrokola. Foto: Radek Miča
Na parkovišti u supermarketu na jihu města jsme objely dvě cvičná kolečka, dohodly trasu a statečně vyrazily do centra. Příjemným komfortem byl displej, na kterém blikaly aktuální údaje o rychlosti a ujetých kilometrech. To nás bavilo, mohly jsme sledovat, jakou vzdálenost na jedno nabití ještě ujedeme.
Jízda je možná ve třech režimech a dá se velmi snadno ovládat třemi tlačítky. Výrobce uvádí, že konstrukce Jarmilina kola má odpruženou přední vidlici a sedlovku. „Jízda je neuvěřitelně pohodlná, dokonce i při vypnutí asistence elektromotoru se na kole jede poměrně snadno,“ zhodnotila jízdu Jarmila, která je zkušenou cyklistkou. Její Town měl i vychytávky. Při každé jízdě se automaticky spustila obrysová světla, při jízdě v noci by se rozsvítila potkávací. Na křižovatce potkávací světla zhasínají, ale obrysová svítí dál a to i tehdy, když je baterie vybitá nebo na kole vůbec není.
Světlo je poháněno sluncem a displej je snadno ovladatelný. Foto: Radek Miča
Řidiči nepřibrzdí, nepustí a ještě nadávají
První stresové minuty jsme zažily na Nových Sadech, což je trasa, kudy vjíždějí řidiči z okruhu do centra. Zástup aut, který jsme míjely na křižovatce, se bliknutím na semaforu rozjel. Představte si, že máte pod zadkem motůrek, který vás s každým šlápnutím rychle rozjede. Než si zvyknete na prudký rozjezd, chvíli to trvá. Takže jsme balancovaly, snažily se udržet v úzkém červeném pruhu a hlídaly si těsnou vzdálenost od projíždějících aut. Byl to dost nepříjemný pocit. Jenže ten musí brněnský cyklista překonat a do žil si napumpovat odvahu, protože cyklostezek je málo a jízda Brnem je někdy pro drsňáky a drsňačky.
Kola bez problémů zvládla jízdu ke hradu Špilberku. Foto: Radek Miča
„Co děláš, krávo, kam jedeš?“ hulákal za námi řidič z okýnka stříbrného forda, když jsme projížděly hlavní brněnskou linku od nádraží, přes náměstí Svobody a zamířily ke kostelu svatého Tomáše. Kdo nezná Brno: ta ulice je srdcem i žaludkem Brna. Víc v centru už být nemůžete. A jak jsme zjistily, na kole se sem od 9 do 17 hodin nesmí. Policejní auto nás sice míjelo, ale nikdo nás nezastavil. Příště musíme jinudy, i když je to škoda. Co tu ale dělal nervózní řidič bez povolení k vjezdu, zůstává nevyřešenou záhadou.
Baterie (na snímku vpravo) je zamčená. Snadno se ale z úkrytu vytáhne a je připravena k nabití. Foto: Radek Miča
Spolujezdkyně bravurně kličkovala mezi ostrůvky, já jsem se předním kolem zašprajcovala do kovové koleje pro tramvaje. Takže legračně točím s řídítky a dojíždím Jarmilu, která zmizela za autobusem. To už jsme vjely do dalšího pekelného úseku. Po frekventované třídě jsme se snažily přiblížit k odbočce na hrad Špilberk. Je na kopci, tak bylo důležité zjistit, co plně naložená kola umí. Jenže nejsme tak odvážné, abychom razantně odbočily z pruhu do pruhu. Překvapilo nás, že nás řidiči na silnici spíš zaraženě ignorovali. Vzdaly jsme to, sesedly a počkaly na zelenou pro chodce.
Jak funguje elektrokolo |
|
Po chvíli stoupala naše dvě kolečka po dlažbě nahoru ke hradu. Jarmila jela rychleji, je hubenější a na kole vezla menší váhu. Můj motor vrněl o chlup těžkopádněji, takže jsem chod podpořila mohutným šlapáním. Zvládly jsme to a nahoře se rozesmály. Byl to zážitek a byly jsme překvapené, jak rychle jsme z jednoho cípu Brna přejely až na kopec nad městem.
Vyzkoušely jsme i horské elektrokolo Haibike eQ Xduro FS RC 8 Ah 10-r. SLX s motorem Bosch. Foto: Radek Miča
Baterie by vydržela ještě desítky kilometrů
Stejnou cestu zpátky jsme už zvládly mnohem rychleji, vynechaly zakázané centrum a využily okruh. Displej na mém kole ukazoval dalších více než šedesát kilometrů, které by baterka vydržela. Je třeba říct, že jsme jely v režimu LOW. Ale podle Igora Slavíka, bychom i v režimu HIGH ujely ještě 30 kilometrů. Takže bych ještě na jedno nabití vyřídila nákupy, zvládla cestu z domu do práce a zpátky, zajela na kafe i oběd a ještě dojela třeba na úřad. Jen bych musela koupit pořádný zámek a vyřešit, kam toho elektrokrasavce ve městě odložit. Jarmila na konci přiznala, že by si projížďku užila určitě mnohem lépe na klidných silnicích, než v hustém městském provozu. „Průjezd Brnem na kole doporučuji spíš jen příznivcům adrenalinu,“ vzkázala než sesedla z kola.
O elektrokolech se hodně mluví, ale když jsem se ptala ve svém okolí na zkušenosti, nikdo ho doma zatím nemá. Ovšem vtipů o důchodcích, legračních Babetách a lenoších, kteří nechtějí šlapat, jsem slyšela dost. Jako nemohoucí osoba jsem si nepřipadala, bavilo mě to a jízda s mašinou pod sedátkem vzbuzovala v ulicích dost pozdvižení.
