Test elektrokola: Projeli jsme Brnem, vystoupali na kopec a baterie by vydržela dalších 60 kilometrů0

Jaké to je jezdit ve městě na elektrokole? Dvě redaktorky Nazeleno.cz to vyzkoušely v centru Brna. Ovládá se snadno a jízda je rychlá a pohodlná. Kolo bez potíží zvládne i velký kopec a baterie vydrží celodenní pojížďky. Musíte se ale obrnit a být odvážní, jízda městem je jen pro otrlé a řidiči vám spíš cestu komplikují.

Až vám někdo bude tvrdit, že se na elektrokole nemusí šlapat, poznáte, že na něm nikdy neseděl. Když jsme s kolegyní stoupaly do kopce k brněnskému hradu Špilberk, funěla jsem a pořádně se opírala do pedálů. Motor totiž spíná tehdy, když zaberete. Ale stačí jen jednou otočit šlapkou, motor vás odstartuje a už frčíte. Sice šlapete, ale makačka to není. A zvládla jsem to i v šatech.

„Jezdit se dá ve třech režimech, které se mění pomocí tlačítek.“

Reklama

Zajímalo nás, jak vylepšené kolo s nabitou baterkou obstojí v ulicích velkého města. Chtěly jsme vyzkoušet, jak motor reaguje na křižovatkách a co se stane, když se rozjede uprostřed davu lidí. Dvě redaktorky Nazeleno.cz tedy jedno čtvrteční odpoledne v hustém provozu projely středem Brna. „Před touto zkouškou jsem měla možnost otestovat dva jiné modely kol s elektrickým pohonem, které ale byly určeny pro jízdu v terénu,“ řekla Jarmila Bajerová, která pro Nazeleno.cz podobné kolo už jednou testovala. Na podzim loňského roku vyzkoušela, jak obstojí elektrokolo ve složitém terénu.

Máte elektrokolo? Přečtěte si víc

Jak se jezdí na elektrokole? 11 zajímavých skládacích elektrokol Nákup elektrokola: Na co dát pozor Jak vybrat kvalitní elektrokolo? Elektrokolo i na cesty po městě

Náš extrémní úsek do kopce měřil jen pár desítek metrů. Po rovině jedete, kocháte se, nepotřebujete espézetku ani řidičák a z kola nic nečudí. „Když přijedete domů nebo do práce, vyndáte baterku, strčíte do zásuvky a nabijete jako mobil,“ ukázal nám způsob nabíjení Igor Slavík z brněnské firmy Igielektrokola.cz, která nám stroje pro test zapůjčila.

Kolo je těžší, ale ovládání je jednoduché

Vybraly jsme dva modely do města. Jarmila jela na červeném městském kole Winora town:exp evo2 20″ 9-r Deore. Model je vybaven baterií 36V 11Ah s dojezdem až 75 km. Vzdálenost ale závisí na stylu jízdy, terénu i hmotnosti jezdce. Takže když bych jela já, mnohem těžší jezdkyně, ujela bych méně kilometrů. Já jsem jela na oranžovém Winora town:theMOTO 20″ 8-r Alivio, které je podobné s Jarmiliným, ale má komponenty nižší řady. Krátce jsme vyzkoušely i celoodpružené horské elektrokolo Haibike eQ Xduro FS RC 8 Ah 10-r. SLX s motorem Bosch.
Cena je v dubnu 2012 zhruba 48 tisíc korun. Nečekala jsem, že kolo bude mnohem těžší než klasické.

Julie Kalodová (vlevo) a Jarmila Bajerová otestovaly v Brně dvě elektrokola. Foto: Radek Miča

Na parkovišti u supermarketu na jihu města jsme objely dvě cvičná kolečka, dohodly trasu a statečně vyrazily do centra. Příjemným komfortem byl displej, na kterém blikaly aktuální údaje o rychlosti a ujetých kilometrech. To nás bavilo, mohly jsme  sledovat, jakou vzdálenost na jedno nabití ještě ujedeme.

Jízda je možná ve třech režimech a dá se velmi snadno ovládat třemi tlačítky.  Výrobce uvádí, že konstrukce Jarmilina kola má odpruženou přední vidlici a sedlovku. „Jízda je neuvěřitelně pohodlná, dokonce i při vypnutí asistence elektromotoru se na kole jede poměrně snadno,“ zhodnotila jízdu Jarmila, která je zkušenou cyklistkou. Její Town měl i vychytávky. Při každé jízdě se automaticky spustila obrysová světla, při jízdě v noci by se rozsvítila potkávací. Na křižovatce potkávací světla zhasínají, ale obrysová svítí dál a to i tehdy, když je baterie vybitá nebo na kole vůbec není.

 
Světlo je poháněno sluncem a displej je snadno ovladatelný. Foto: Radek Miča 

Řidiči nepřibrzdí, nepustí a ještě nadávají

První stresové minuty jsme zažily na Nových Sadech, což je trasa, kudy vjíždějí řidiči z okruhu do centra. Zástup aut, který jsme míjely na křižovatce, se bliknutím na semaforu rozjel. Představte si, že máte pod zadkem motůrek, který vás s každým šlápnutím rychle rozjede. Než si zvyknete na prudký rozjezd, chvíli to trvá. Takže jsme balancovaly, snažily se udržet v úzkém červeném pruhu a hlídaly si těsnou vzdálenost od projíždějících aut. Byl to dost nepříjemný pocit. Jenže ten musí brněnský cyklista překonat a do žil si napumpovat odvahu, protože cyklostezek je málo a jízda Brnem je někdy pro drsňáky a drsňačky.

Kola bez problémů zvládla jízdu ke hradu Špilberku. Foto: Radek Miča

„Co děláš, krávo, kam jedeš?“ hulákal za námi řidič z okýnka stříbrného forda, když jsme projížděly hlavní brněnskou linku od nádraží, přes náměstí Svobody a zamířily ke kostelu svatého Tomáše. Kdo nezná Brno: ta ulice je srdcem i žaludkem Brna. Víc v centru už být nemůžete. A jak jsme zjistily, na kole se sem od 9 do 17 hodin nesmí. Policejní auto nás sice míjelo, ale nikdo nás nezastavil. Příště musíme jinudy, i když je to škoda. Co tu ale dělal nervózní řidič bez povolení k vjezdu, zůstává nevyřešenou záhadou.

 
Baterie (na snímku vpravo) je zamčená. Snadno se ale z úkrytu vytáhne a je připravena k nabití. Foto: Radek Miča

Spolujezdkyně bravurně kličkovala mezi ostrůvky, já jsem se předním kolem zašprajcovala do kovové koleje pro tramvaje. Takže legračně točím s řídítky a dojíždím Jarmilu, která zmizela za autobusem. To už jsme vjely do dalšího pekelného úseku. Po frekventované třídě jsme se snažily přiblížit k odbočce na hrad Špilberk. Je na kopci, tak bylo důležité zjistit, co plně naložená kola umí. Jenže nejsme tak odvážné, abychom razantně odbočily z pruhu do pruhu. Překvapilo nás, že nás řidiči na silnici spíš zaraženě ignorovali. Vzdaly jsme to, sesedly a počkaly na zelenou pro chodce.

Jak funguje elektrokolo

Nabíjení baterie: k nabití stačí běžná 230V zásuvka, kterou máme všichni doma. Potřebujete ještě nabíječku, která měří zhruba 8x10x14cm a je možné je přibalit na výlet. Kupte typ s lithiovou baterií: neznají paměťový efekt. Takže se nemusíte bát nabíjet baterii i když není zcela vybitá. Žádný strach, že náhodou někdo vytáhne nabíječku ze sítě a zničí baterii. Rychlostní limit motoru je 25 km/h: kola mají stejný statut jako obyčejná. Můžete ujet až 70 kilometrů: záleží na hmotnosti jezdce, náročnosti trasy a stylu jízdy. Jedno nabití stojí zhruba 7 Kč. Na kole musíte šlapat: ale jízda není náročná a zvládnete to i bez sportovních bot a oblečení. Můžete si zvolit režim: kola mají několik režimů, které pomohou překonat i náročný terén. Můžete jet i bez podpory motoru.

Po chvíli stoupala naše dvě kolečka po dlažbě nahoru ke hradu. Jarmila jela rychleji, je hubenější a na kole vezla menší váhu. Můj motor vrněl o chlup těžkopádněji, takže jsem chod podpořila mohutným šlapáním. Zvládly jsme to a nahoře se rozesmály. Byl to zážitek a byly jsme překvapené, jak rychle jsme z jednoho cípu Brna přejely až na kopec nad městem.

Vyzkoušely jsme i horské elektrokolo Haibike eQ Xduro FS RC 8 Ah 10-r. SLX s motorem Bosch. Foto: Radek Miča

Baterie by vydržela ještě desítky kilometrů

Stejnou cestu zpátky jsme už zvládly mnohem rychleji, vynechaly zakázané centrum a využily okruh. Displej na mém kole ukazoval dalších více než šedesát kilometrů, které by baterka vydržela. Je třeba říct, že jsme jely v režimu LOW. Ale podle Igora Slavíka, bychom i v režimu HIGH ujely ještě 30 kilometrů. Takže bych ještě na jedno nabití vyřídila nákupy, zvládla cestu z domu do práce a zpátky, zajela na kafe i oběd a ještě dojela třeba na úřad. Jen bych musela koupit pořádný zámek a vyřešit, kam toho elektrokrasavce ve městě odložit. Jarmila na konci přiznala, že by si projížďku užila určitě mnohem lépe na klidných silnicích, než v hustém městském provozu. „Průjezd Brnem na kole doporučuji spíš jen příznivcům adrenalinu,“ vzkázala než sesedla z kola.

O elektrokolech se hodně mluví, ale když jsem se ptala ve svém okolí na zkušenosti, nikdo ho doma zatím nemá. Ovšem vtipů o důchodcích, legračních Babetách a lenoších, kteří nechtějí šlapat, jsem slyšela dost. Jako nemohoucí osoba jsem si nepřipadala, bavilo mě to a jízda s mašinou pod sedátkem vzbuzovala v ulicích dost pozdvižení.