Ve 20. století došlo k vývoji, který zásadním způsobem změnil tvář Země a také vztah člověka k ní. I dnes mnozí z nás věří, že minulé století bylo stoletím pokroku. Přitom patří k nejagresivnějším – nejen pro lidi, ale pro celou planetu. Příroda utržila rány, ze kterých je těžké se zcela vyléčit. Můžeme být dnes lhostejní k tomu, co se kolem nás děje?
Z krátkodobého hlediska je snad možné ignorovat změny, které proběhly, v dlouhodobém horizontu ale tento postoj udržitelný není. Je na nás všech, abychom přírodě pomohli a zajistili dobré prostředí i pro další generace. Přitom je zřejmé, že už dnes se nás přímo dotýkají ekologické problémy. S tím, jak se zmenšují zásoby nerostných surovin, narůstají ceny energií, což pociťuje téměř každá domácnost.
„Svět se mění, objevují se nové zdravotní problémy, například v podobě civilizačních nemocí.“
ReklamaTaké se objevují nové zdravotní problémy, například v podobě civilizačních nemocí. Tolik oblíbené slunění se stalo nebezpečným a musíme si chránit kůži i zrak. Mnohá města jsou přeplněná automobily a nám se čím dál hůř dýchá. Navíc to, co vdechujeme, našemu zdraví rozhodně neprospívá.
Ochrana životního prostředí
Že bychom měli přírodu chránit, ví dnes již i děti. A nejen přírodu, ale celé naše životní prostředí, které zahrnuje jak člověka a ostatní organismy, tak i vodu, vzduch, půdu, energii, horniny a ekosystémy. Optimální by bylo zajistit takovou kvalitu životního prostředí, aby byl umožněn dlouhodobý zdravý vývoj člověka a všeho živého. Víme, že v dnešní době to je velice složité. Přesto nemáme jinou možnost, než se o to snažit.
Klimatické změny zůstávají do budoucna jedním z největších otazníků
Životní prostředí nezahrnuje jen přírodu v podobě lesů, řek, moří, vzduchu, hor a podobně. Je to také svět materiálních, sociálních a duchovních potřeb člověka. V dnešní době si lze jen těžko představit, že by se všichni začali radikálně omezovat, jen aby se přírodě neublížilo. Nemusíme se vracet zpět na stromy, ani nemusíme sedět se založenýma rukama a čekat, až vědci, politici, ekonomové a další vyřeší všechny problémy.
Trvale udržitelný rozvoj
Přitom bychom si měli být vědomi, že dnešní stav planety je takový, že již není v silách nás, „obyčejných“ lidí, vše zvrátit. My jen můžeme přiložit ruku k dílu, bez změn na politické a ekonomické úrovni se ale neobejdeme. Zatímco slovo ekologie již používáme téměř všichni, spojení trvale udržitelný rozvoj se do našeho povědomí teprve dostává. Jedná se o dlouhodobou strategii, která má zajistit kvalitní život v přítomnosti, aniž by budoucí generace byly připraveny o možnost stejně kvalitního života.
Neexistuje jednotný recept, jak toho dosáhnout. Jde spíše o komplexní přístup, vzájemnou komunikaci a spolupráci oblastí, jako je ekonomika, technologie, sociální obory a v neposlední řadě ekologie, které se snaží společně vytvořit dynamický, dlouhodobě funkční celek. Naše Země není prostorově nekonečná: nelze se spoléhat na stále nová naleziště, nová území atd. Zdroje se brzy vyčerpají a o to aktuálnější se jeví koncepce trvale udržitelného rozvoje, která hledá nové možnosti či rozšiřuje ty současné.
Snaha o trvale udržitelný rozvoj je reakcí především na změny, ke kterým došlo v celoplanetárním měřítku v průběhu posledních zhruba sto let. Jednu z nejpodstatnějších změn představují klimatické změny, také se mluví o globálním oteplování. Klimatologové se dnes již téměř bezvýhradně shodují, že ke změnám opravdu dochází.
Může člověk za globální oteplování?
Není prozatím zcela jisté, zda za klimatické změny může člověk, nebo jsou zapříčiněny například solární aktivitou, či kombinací obojího. Nicméně většinou je již přijímán názor, že za nimi v posledních padesáti letech skutečně stojí lidská činnost. Do ovzduší se uvolňuje CO2 a jiné skleníkové plyny, které způsobují oteplování. Uvádí se, že v průběhu dvacátého století došlo k nárůstu globální teploty o zhruba 0,6 oC.
Klimatické změny by mohly vést k mnoha tragickým důsledkům. Tající ledovce zvyšují hladinu moří a postupně tak dochází k zaplavování přímořských oblastí. Kdyby skutečně ledovce roztály, migrace obyvatel z postižených zemí by byla obrovská. Již dnes má globální oteplování za následek zmizení mnoha živočišných druhů a dalším vyhynutí hrozí. Také se mu připisuje zvýšený výskyt a intenzita povodní, hurikánů, extrémních such atd.
Skeptický postoj, který zaujímají někteří přední politici, může být pro celou společnost, ale i naši planetu opravdu nebezpečný. Nemůžeme přenechávat zodpovědnost za její stav dalším generacím. Důležitý závazek současných generací představuje tzv. Kjótský protokol, který je protokolem k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. Řada průmyslových zemí se zavázala, že sníží emise skleníkových plynů o 5,2 % oproti roku 1990 do kontrolního období 2008-2012. Tento protokol byl podepsán již v roce 1997 a postupně jej přijala většina států. Problémem nicméně zůstává, že USA a mnoho dalších zemí, které se zásadním způsobem podílejí na znečišťování, odmítly smlouvu ratifikovat. Ačkoli se často mluví o velkém významu tohoto protokolu, musíme mít na paměti, že není konečným řešením. Je jen jedním z mnoha kroků, které je pravděpodobně třeba udělat.
Co můžeme udělat hned?
V první řadě bychom se měli snažit být informovaní, být si vědomi, co se vlastně s naší planetou děje a nenechat se zmást politiky, kteří tvrdí, že je stále dost času na nějaké větší změny. Neznamená to ale, že bychom měli propadat různým katastrofickým vizím či se stát radikálními ekology. Spíše bychom měli znát své možnosti a měli bychom vědět, kde můžeme být šetrnější a vůči přírodě ohleduplnější. Co můžeme udělat? Že máme třídit odpad a zbytečně neplýtvat, to jistě všichni víme. Kromě toho se také můžeme začít zajímat o další způsoby ekologicky orientovaného chování, jako je například zajištění dobré izolace domu, využití solární energie a dalších alternativních zdrojů – možností je spousta a je jen na každém z nás, aby si vybral takové řešení, které odpovídá jeho možnostem.
