Hliněné omítky mají mnoho výhod, ale nepatří zrovna mezi nejlevnější. Pokud si ji však realizujete svépomocí, můžete poměrně hodně ušetřit. Ukážeme vám, jak hliněné omítky aplikovat na různé podklady.
Pracovní postup omítání hliněnými materiály se příliš neliší od klasického použití vápenocementových omítek. Konkrétní postup aplikace hliněné omítky závisí na podkladu, na nějž bude nanášena. Jistému experimentování se při tvorbě hliněných omítek nevyhnete, ale to je na celé věci to nejzábavnější.
Základní model skladby hliněné omítky je následující:
Reklama- Jílový přilnavostní nátěr do tloušťky 1 mm nebo hliněný špric do 3 mm
- Hrubá hliněná omítka o tloušťce 15-25 mm, nejlépe se slaměnou řezankou. Vrstvu je nutné nechat 3 – 4 týdny úplně vyschnout
- Jako poslední se aplikuje jemná hliněná omítka.
V některých případech můžete ukončit omítání i hrubou omítkou, kterou je ovšem potřeba lépe povrchově upravit.
Ruční omítání s jílovým přilnavostním nátěrem
Jílový přilnavostní nátěr (rozmočený čistý jíl) rozředíme tak, aby výsledná hmota ulpívala na čisté rukojeti zednické lžíce, pokud ji do nátěru vložíme. Hmota ale nesmí být zase moc hustá. Nátěr nanášíme štětkou nebo válečkem.
Hrubou hliněnou omítku poté nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr. Pokud chcete mít hliněné omítky co nejvíce rovné, použijte dřevěné vymezovací lišty – omítníky. Někdo však může dávat přednost nerovným – plastickým hliněným omítkám. V tomto případě hrubujeme bez stahovacích omítníků a zarovnáváme pouze hladítkem.
Jak již bylo zmíněno, jemné hliněné štuky čekají až na úplné vyschnutí hrubého podkladu. Ten před samotným nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a zednickým novodurovým hladítkem na něj natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3 mm dle použitého druhu. Následně v časovém odstupu zpracujeme do požadovaného designového povrchu (filcováním, hlazením atd.). Intenzita navlhčení hrubé omítky závisí na použité jemné hliněné omítce, resp. její době zpracování.
Omítání na hliněný „špric“
Místo jílového nátěru někdo používá hliněný špric. Jíl smícháme s pískem v poměru 1:2-3 a naředíme vodou tak, aby se nám dobře pracovalo a na stěně či stropu po špricování něco zbylo. Můžeme si k tomuto účelu koupit ruční omítačku – čerta – nebo směs nahazovat ručně zednickou lžící. Zde upozorňuji, že většina svépomocných stavebníků při tomto procesu bude trochu více znečištěna. Také okolní prostor nebude zrovna čistý… Na rozdíl od jílového nátěru špric necháme zcela zaschnout, až poté pokračujeme hrubou hliněnou omítkou.
Jak na omítat na různé podklady
Nepálená cihla:
Hrubá hliněná omítka s výstuhou + jemná hliněná omítka
Příčky z nepálených hliněných cihel je nutno vyzdít s 8 mm silnými a stejně hlubokými spárami. Tohoto docílíme tak, že při zdění na okraje spodního šáru položíme železné kulatiny o průměru 8 mm, mezi ně nalijeme zdící maltu a přes tyto dráty ji zarovnáme. Po odstranění těchto pomocníků máme souvislou vrstvu zdící malty, která nekončí zároveň s hranou cihel.
U nepálených cihel je potřeba dostatečná spára (Foto: Hlinaprodum.cz) 
Na dřevěné podklady je nutné použít rákos.
Tato spára slouží u nepálených zděných příček k lepšímu ukotvení hrubé hliněné omítky. Dalším doporučením při omítání nepálených cihel je vložení zpevňovací armatury (juta nebo sklovláknitá siťovina – perlinka) jako ukončení hrubé hliněné omítky. Jednoduše ihned po vyhrubování (dokud je omítka živá) natáhnete jutu či perlinku obdobně, jako při tapetování a celou plochu stěny uhladíte nejlépe novodurovým zednickým hladítkem. V tomto případě není nutno dávat před hrubou omítkou přilnavostní jílový nátěr, pouze stěnu z nepálených cihel navlhčit vodou, nejlépe rozprašovačem.
Keramický pálený střep (Porotherm atd.):
Použijte jílový podkladový nátěr (špric), pak hrubou hliněnou omítku a jemný hliněný štuk.
Plynosilikátové tvárnice (Ytong):
Jílový nátěr (špric) + hrubá hliněná omítka + jemný hliněný štuk
U tohoto materiálu je na vašem zvážení, zda stěny před omítáním nepotáhnout stavebním lepidlem s perlinkou. Použijte hladítko se zuby, na stěně budou rýhy vodorovně. Záleží na tom, jak jsou zdi postavené a co doporučuje výrobce.
Vápenopískové cihly, litý beton nebo betonové tvárnice:
Cementový špric + hrubá hliněná omítka + jemná hliněná omítka
Na tyto materiály je vzhledem k jejich hladkosti vhodnější použít cementový špric, který necháme zatvrdnout. Poté můžete omítat. Jílový přilnavostní nátěr použít nemusíte, ale nic jím nepokazíte.
To je hlína! Přírodní stavební materiály na Nazeleno.cz |
– Hliněné omítky v interiéru– Japonské hliněné omítky – jak na to– Čím izolovat – přírodní alternativy– Stavby, které rostou před očima |
Sádrokarton:
Jílový nátěr + jemná hliněná omítka
Výrobci sádrokartonových desek kvůli obavám z dlouhodobého působení vlhkosti omítání hrubou hliněnou omítkou nedoporučují. Při pomalém vysychání silné vrstvy omítky totiž může nastat rozmočení a narušení soudržnosti desky. Proto se sádrokarton omítá pouze tenkou vrstvou jemného hliněného štuku. Z praxe všichni víme, že sádrokartonové desky ve spojích občas praskají, proto je nutné plochy před vlastním omítáním zpevnit obyčejným stavebním lepidlem s perlinkou a zahladit rovným zednickým hladítkem. Na takto připraveném podkladě je potřeba počítat s delší dobou schnutí jemné hliněné omítky.
OSB, dřevo, ekopanel a vše na bázi dřeva:
Štukatérský rákos + jílový nátěr na stěny (špric na stropy) + hrubá hliněná omítka s řezankou + perlinka + jemná hliněná omítka
V tomto případě se jedná o nejdražší skladbu hliněného omítání. U štukatérského rákosu, který slouží jako nosný prvek pro hliněnou omítku, je důležité, aby nosný drát rákosových stébel byl alespoň pozinkovaný, nejlépe však nerezový. Totéž platí i pro vázací drát, kterým budeme rákosovou rohož ke stěně napínat. Tloušťka napínacího drátu by měla být minimálně 0,8 mm, na strop a šikminy raději 1 mm.
Rákos připevňujeme sponkami minimálně 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm a to takovým způsobem, že drát připevníme na koncích tak, aby neprokluzoval pod sponkami. Dále sponkujeme od středu postupně ke konci, čímž se drát napíná a rákos není zvlněný. Přesahy rohoží jsou 10 cm a vede přes ně vždy jeden napínací drát. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se, aby stébla rákosu byla vodorovně. Na slaměné ekopanely je nutno použít místo skobiček vruty, nejlépe s rovnou spodní hranou hlavy (čočkovitá, válcovitá). A následuje jíl, hrubá hliněná omítka a jemný štuk.
Na hliněné omítky je lepší použít přírodní barvy. Barevná malba jim nesedí. (Foto: Hlinaprodum.cz) 
Hliněná omítka může být i obarvena do bíla.
Hlína se většinou nemaluje
U hliněných omítek je doporučováno zaoblení rohů případně i koutů. Zaoblené rohy jsou praktické proti uražení, kouty jsou spíše estetické. Případná výmalba hnědých hliněných omítek se provádí vápnem, kaseinovými, hliněnými nebo silikátovými barvami, které povrch omítky tolik neuzavřou, ale zpevní a ochrání. Bohužel nátěr může u někoho vyvolat pocit obyčejné omítky opatřené nátěrem. Hliněná omítka je mnohem estetičtější, pokud je přiznaná.
Redakčně upraveno
