Otevřít okna dokořán a větrat průvanem? V nízkoenergetickém domě za vás starosti s pravidelným přísunem vzduchu obstará systém automatického větrání. Je nutné mít v domě i systém využívající „rekuperaci“? Podle čeho vybírat větrací jednotku a jak snížit náklady na její provoz?
Kdo z nás by nechtěl bydlet v útulném, příjemném a zároveň na provoz levném domě? Sen řady investorů si takový dům si postavit, přivádí mnoho z nich k otázce: Může tyto požadavky úspěšně splnit nízkoenergetický dům? Jde o dům, který je stvořen pro pohodové pobývání? A co je pravdy na tom, že jeho provozní náklady jsou poloviční oproti běžnému domu? Tzv. řešení v nízkoenergetickém standardu se pro mnoho investorů stává stále žádanější alternativou běžné novostavby. Proč tomu tak je?
„Riziko hluku při větrání minimalizuje kvalitní návrh vedení potrubí a správné umístění větrací jednotky a potrubí.“
Reklama„Koncept nízkoenergetického domu vznikl jako odpověď na rostoucí ceny energii. Nízkoenergetický dům nemusí být dražší než „běžný“ dům a nevyžaduje ani nějaké extravagantní architektonické řešení nebo speciální stavební postupy a materiály. Kromě nízké spotřeby tepla (a tím i účtů) má i další pozitivní vlastnosti, zejména kvalitní vnitřní vzduch a větší tepelnou pohodu. Jestliže tedy chceme za své peníze co nejlepší dům, proč bychom měli stavět jinak než nízkoenergeticky?“ Takto představuje nízkoenergetický dům odborník Karel Srdečný ve své publikaci Jak postavit nízkoenergetický dům.
SERIÁL: Nízkoenergetické domy |
– Vybíráme rekuperaci: Co sledovat?
|
Nízkoenergetický dům v sobě tedy nepochybně skrývá jedno z řešení, které je pro současné investory toužící po nižších nákladech na energie a příjemném bydlení lákadlem. Jednu z důležitých součástí nízkoenergetického domu tvoří také systém větrání. Pojďme se dnes trochu blíže podívat, jak je tento systém důležitý a zdali je třeba mít jej zkombinovaný s rekuperací.
Automatický přísun čerstvého vzduchu
Větrání otevřenými okny? To si v nízkoenergetickém domě užijete spíše příležitostně. Možná si říkáte, že na to se nedá si zvyknout, ale správně dimenzované strojní nucené větrání leckdy splní naše požadavky na čerstvý vzduch a vnitřní pohodu lépe než okna dokořán. Proč je ale vůbec nízkoenergetický dům potřeba větrat pomocí větracího systému?
Aby nízkoenergetický dům spotřebovával co nejméně tepla na vytápění, je vzduchotěsný. V takovém domě může prostředí vydýchaného vzduchu způsobovat únavu, bolesti hlavy nebo tvorbu plísní na chladných površích stěn a oken. Z důvodu minimalizace těchto negativ je tedy takový dům vybaven systémem větrání, jehož velmi důležitou možností je využití tepla z odváděného vzduchu, tzv. systém rekuperace.
Bez čerstvého vzduchu se neobejdeme. Zdroj: Thinkstockphotos.com
Princip rekuperace je „udržet teplo v domě“ a také udržovat kvalitní vnitřní mikroklima objektu, tzn. zdravý, čistý, bezpylový, bezprašný vzduch a „kontrolovaně“ vzduch upravovat. O jeho kvalitu se starají filtry, které zajišťují minimalizaci prašnosti, přiváděný vzduch může být případně i zvlhčován, což zvyšuje komfort vnitřního mikroklimatu.
Rekuperační výměník udrží teplo v domě
Pokud je systém automatického přísunu čerstvého vzduchu zkombinovaný s rekuperací, využívá navíc teplo z odpadního vzduchu. Nejčastěji se k tomu používá tzv. rekuperační výměník pro pasivní rekuperaci, v němž špinavý vzduch odváděný z domu předává teplo čerstvému vzduchu přiváděnému zvenčí.
Např. vnitřní špinavý vzduch o 20°C má po „předání tepla“ vzduchu přiváděnému z venku teplotu 2°C a naopak venkovní vzduch o 0°C je ohřán na 17°C. Systém, který dodává čerstvý vzduch v přesném potřebném množství, tedy zvládá až 90 % tepelných ztrát zpětně navrátit – rekuperovat. To je důležité právě proto, aby nízkoenergetický dům opravdu mohl být nízkoenergetický.
Odborník Petr Vogel ale zároveň upozorňuje i na negativa systému: „Na jednu stranu je potřeba si uvědomit, že automatický systém sice šetří teplo, na druhou stranu ale spotřebovává elektrickou energii.“
Na otázku, zdali je „rekuperace“ v nízkoenergetickém domě třeba, se ale odborníci shodují. Jde totiž hlavně o úsporné a hygienické zařízení, a proto by měla být v novostavbách standardem.
Zemní vzduchový kolektor: V zimě ohřeje, v létě ochladí
Výhody větracího systému ocení uživatelé například během horkého léta, kdy je přiváděný vzduch ochlazován, v zimě může být zase dohříván. K tomu může posloužit buď tzv. zemní vzduchový anebo solankový kolektor (blízký tepelnému čerpadlu). Vzduchový kolektor je vlastně potrubí uložené v zemi v hloubce 1,5 až 2 metry, kde teplota celý rok kolísá mezi 5 a 15°C. Vzduch prohnaný potrubím se zde v zimě ohřeje a v létě naopak ochladí, takže v domě by vám mělo být za všech okolností příjemně.
U starších domů jsme zvyklí větrat okny. Podle odborníků je automatické větrání u novostaveb již nutností. Foto: autorka
Vzhledem k velkým nákladům se ale v současnosti již od využívání zemních výměníků u rodinných domů upouští. „Při dnešní velmi vysoké účinnosti rekuperace již zemní výměník nemá takový efekt. Navíc se vystavujeme riziku, že výměník nebude proveden správně a v potrubí bude kondenzát a možný výskyt plísní a jiných nečistot,“ říká Petr Vogel. Provedení je tedy jedno z velkých rizik, navíc pro letní chlazení, které je od investorů často požadováno, je lepší použít spíše vodní okruh.
Je automatické větrání hlučné?
Již tradiční obavou investorů z automatického větrání je riziko hluku. Podle Petra Vogela se hluk skutečně může stát problémem. Principiálně jde o dva možné druhy hluku – od samotné jednotky (vibrace přes konstrukce nebo vzduchotechnické potrubí) anebo hluk, který způsobuje proudění vzduchu potrubím (v podobě stálé meluzíny).
Tento problém však není neřešitelný. „Vše lze ošetřit správným uložením jednotky, potrubí, správným návrhem vedení potrubí, jednotlivých prvků a návrhovou rychlostí proudění vzduchu. Klíč je tedy obrátit se na dobrého projektanta a na firmu, která instalaci kvalitně podle projektu provede,“ říká odborník.
Jak ovládat větrací systém
Samotné užívání větracího systému je jednoduše uzpůsobeno obyvatelům domu. Větrací zařízení poskytuje uživatelům stupňovou regulaci, kde je prostě možné vybrat si množství vyměňovaného vzduchu. Během dne, kdy většinou doma moc lidí nebývá, lze nastavit menší objem vzduchu, naopak o víkendu či v případě, že máte návštěvu, zase můžete zvolit party režim, který dodá vzduchu více.
Automatické větrání zajistí dostatek čerstvého vzduchu v domě. Zdroj: Thinkstockphotos.com
Větrací jednotka v každé místnosti nebo jedna pro celý dům?
Otázka zda zvolit centrální větrací jednotku pro celý dům anebo po jedné do každé místnosti, napadne při pořizování automatického systému větrání asi každého investora. Tzv. centrální koncepce, kdy je jediná větrací jednotka umístěna v technické místnosti a rozvody jsou pak vedeny do ostatních místností, je podle Davida Křečka výhodnější u nového rodinného domu.
„Účinnost rekuperační jednotky je u centrálního systému vyšší než u decentrálních (kde je kolem 50 %), tato varianta navíc nabízí řešení výhodnější z hlediska seřizování, řízení a koordinace,“ říká architekt.
Výhody několika menších větracích jednotek rozmístěných po místnostech v domě se zase projevují u staršího rekonstruovaného domu. „Decentrální jednotky se využívají spíše pro byty v bytových domech než v rodinných domech. Vhodné je použít je např. v případě rekonstruovaného domu, kde obvykle nebývá moc místa na technickou místnost, je obtížné umístit rozvody a navíc nemusí být ani odvětrávány všechny místnosti,“ uzavírá Křeček.
Podle čeho vybírat větrací jednotku?
S výběrem a pořizováním větracího systému souvisí přirozeně jeho účinnost. Výrobci vzduchotechniky dnes uvádějí účinnost běžně 85 % a maximálně 93 %. Obecně zde ale platí, že účinnost klesá s větším objemem větracího vzduchu. Znamená to, že jednotka, která běží na polovinu, bude mít lepší účinnost než menší jednotka pracující na plný výkon. Při výběru je tedy třeba zajímat se především o účinnost rekuperačního výměníku při maximálním větracím výkonu, pouhý teoretický údaj při nejmenším větraném množství toho o reálných hodnotách moc nenapoví.
Lepší účinnosti rekuperační jednotky lze dosáhnout výběrem jednotky s účinným rekuperátorem. Provozní náklady systému lze dále snížit „chytrou regulací“, která zajistí proměnné množství vzduchu vždy přesně na potřebné množství. Levnějšího provozu také docílíte, když vypnete jednotku v teplém období, kdy se dá bez problémů větrat okny.
Cena větracího systému s rekuperací
Pokud vás zajímá, kolik vlastně větrací systém s rekuperací vzduchu stojí, záleží především na tom, jaká koncepce je pro dům použita – jde tedy o celý provázaný systém. Základní rekuperační jednotka lze koupit zhruba již od 25 000 korun – k tomu lze dodat bypass, ohřev vodou, rekuperaci vlhkosti, ionizátor a další komponenty.
Článek byl vytvořen ve spolupráci s EkoWatt (Ing. Petrem Vogelem), architektem Ing. arch. Davidem Křečkem a bylo zde čerpáno z publikace Jak postavit nízkoenergetický dům (Karel Srdečný).
