Dřevostavby: Izolace, požární ochrana, vnitřní klima0

Dřevěné konstrukce si zasluhují zvláštní pozornost. Dodržování principů konstrukční ochrany je klíčové pro životnost dřevostavby. O jaké principy jde? Proč je důležité umístění dřevostavby? Jak ji ochránit před vlhkostí a vodou a zajistit uvnitř příjemné klima? Jak je to s požární ochranou dřevostaveb?

Některé zásady platné v „silikátovém stavitelství“ jsou do oboru navrhování dřevostaveb nepřenositelné. Nedostatky projektu a realizace, které způsobí u zděné stavby relativně snadno odstranitelné vady, mohou být pro stavby s konstrukcemi ze dřeva existenční záležitostí. Dřevěné prvky a materiály jsou někdy pod tlakem jisté módnosti a snad i exhibice navrhovány a realizovány tam, kde obstát nemohou, nemluvě o porušení závazných předpisů a po staletí uznávaných praktických zvyklostí, které pro práci se dřevem platily.

„Dřevostavby je vhodné realizovat pouze na slunečných, provětrávaných plochách, nezastíněných například blízkým lesem.“

Zavedeným pojmem pro souhrn zásad, zkušeností a postupů, které jsou nezbytné pro zachování spolehlivosti a dlouhé životnosti dřevostavby, je „konstrukční ochrana dřevěných konstrukcí“.

Jedná se o ochranu konstrukce, dílců a prvků stavby v celém životním cyklu od projektové přípravy, přes výrobu, dopravu, skladování a montáž až po užívání a údržbu. Toto řešení má prioritu před chemickou ochranou, kterou aplikujeme pouze tehdy, nemáme-li jistotu, že konstrukční ochrana dílčí části konstrukce bude postačující (nebo nám to ukládá závazný předpis.) Hlavní zásadou je minimalizace vlhkosti a s tím související následující doporučení.

Kam umístit dřevostavbu?

Dřevostavby je vhodné realizovat pouze na slunečných, provětrávaných plochách, nezastíněných například blízkým lesem. Připomeňme si průběh letošního léta s vysokým podílem srážek a přívalových dešťů, vysokou relativní vlhkostí a teplotami, kdy zastíněná stavba prakticky neměla možnost vyschnout.

Problematický detail řešení soklu. Okapní chodník nechrání patu domu a spodní dřevěné profily obkladu po čase napadne hniloba. Foto: autor

Přednost by měly dostat kompaktní, nečlenité tvary domu se správným zastřešením všech prvků, pokud možno bez plochých střech a ustoupených podlaží. Jednotlivé části je třeba chránit před kontaktem se zeminou a zdivem, zejména u svažitých pozemků. V závislosti na odtokových poměrech musí být terén vyspádován důsledně vždy směrem od stavby. Splnění tohoto ustanovení se zdá samozřejmostí, ale známe z praxe celou řadu příkladů, kdy jsou srážkové vody přiváděny až k fasádám domu.

Ustoupené podlaží bytového domu. Dřevěný obklad bez možnosti odvětrání je dokonce zapuštěn do dlažby terasy(!). Foto: autor

Založení moderní dřevostavby má rovněž svoje specifika. Umožňují-li to poměry, je vhodné a ekonomické zakládat stavbu bodově na pilotách či vrtaných pilířkách a pod domem ponechat provětrávaný, kontrolovatelný prostor. Vyřeší se tak nejen problematika vlhkosti, ale i případného výskytu radonu. Při klasickém způsobu zakládání je třeba chránit sokl domu okapním chodníčkem a základovou spáru důsledně drenážemi.

Objekt občerstvení golfového areálu. Dřevoštěpkové desky nejsou pro obklad fasády vhodné, pro tento způsob užití nejsou certifikovány. Působí jako zábrana pro průchod vodních par na vnějším líci, jsou nasákavé, jejich kontakt s upraveným terénem působí zvýšenou vlhkost a uhnívání. Chybně jsou rovněž ošetřeny řezné hrany. Foto: autor

Ochrana dřevostavby před vlhkostí a plísní

Účelem konstrukční ochrany dřeva je vytvoření suchého prostředí pro všechny části stavby. Nejlepší izolací proti vlhkosti je suchý proudící vzduch, což však nelze zajistit všude. Důležité je zejména zabránit přímému dotyku nosných dřevěných prvků se zdivem a betonem. Stará, bohužel již neplatná technická norma z roku 1959, požadovala například ukládání trámů do kapes, s pěticentimetrovou vzduchovou mezerou kolem celého zhlaví, na impregnovanou podložku nejméně 2,5 cm tlustou. Rovněž při podélném souběhu konstrukcí nesmí být vzdálenost dřevěného prvku od omítané části menší než 5 cm. Aktuální stav? Pozednice i krokve jsou na stavbách zcela běžně těsně obezděny(!). Musíme si uvědomit, že i střešní konstrukce běžného zděného domu jsou obvykle navrhovány v technologii moderní dřevostavby.

Příklad amatérské konstrukce rodinného domu. Založení přímo v úrovni upraveného terénu neumožňuje důslednou ochranu nosné dřevěné části domu před vzlínající vlhkostí a srážkami. Foto: autor

U dřevostaveb je citlivým detailem odizolování ošetřeného dřevěného základového prahu pro montáž stěn od obvykle betonového základu a bezvadná návaznost na vodorovnou izolaci proti zemní vlhkosti. (Zároveň se většinou řeší také izolace proti radonu). Důležitý je také správný návrh izolace v prostorách s vyšší vlhkostí – koupelny a WC a samozřejmě návrh a provedení střešního pláště (o tom ale v samostatné kapitole našeho seriálu).

Ochrana proti plísni a hnilobám se obvykle navrhuje kromě výše uvedených zásad chemická. Proti hmyzu je možná rovněž ochrana chemická, ale také mechanická důslednou ochranou všech vnějšímu prostředí otevřených dutin síťkami, lépe mřížkami. Banální požadavek, který se ovšem na stavbách příliš nedodržuje.

Dřevostavby plné novinek

Podle zákona nesmí architekt navrhnout a zhotovitel do stavby zabudovat výrobek nebo materiál bez osvědčení. To klade zvýšené nároky na znalosti projektanta a jeho ochotu přijímat nové informace zejména o materiálech a jejich vlastnostech. S vědomostmi nabytými při vysokoškolském studiu již nikdo nevystačí. Princip celoživotního průběžného vzdělávání je nezvratným faktem pro ty, kteří si chtějí udržet kontakt s novinkami v oboru a být konkurenceschopní.

Stavební firma zajistila betonáží podlah důkladné promáčení neošetřených a proti vlhkosti nechráněných dřevěných základových prahů nosné konstrukce stavby. Foto: autor

A v oblasti dřevostaveb je toho skutečně hodně. Za posledních deset let se zcela změnila použitelná výrobková báze. Jsou to například nové nosné elementy: dřevoštěpkové desky, vrstvené dřevěné desky, foliované překližky, výrobky ze zahuštěného a modifikovaného dřeva, prvky vyztužené uhlíkovými lamelami, případně dřevobetonové spřažené konstrukce. Nenosné, obkladové konstrukce byly obohaceny o cementovláknité a sádrovláknité desky.

Špatnou zprávu mám však pro všechny předčasně experimentující kolegy architekty: žádný z uvedených dřevěných deskových materiálů nemá podle mých informací v České republice osvědčení pro použití jako fasádní obklad v exponované poloze vystavené povětrnosti, a to se všemi důsledky z toho plynoucími… Nejvíce problematickým místem je ošetření a ochrana řezných hran a eliminace objemové roztažnosti v místě kotvení do podkladní konstrukce.

Požární ochrana dřevostavby

Požární ochrana by si zasloužila více prostoru, ale zmíním letmo alespoň ty nejdůležitější problémy specifické pro dřevostavby. Pro objekty ze dřeva je typické, že požárně nebezpečný prostor podle vyhlášky často přesahuje minimální odstupové vzdálenosti od hranice sousedního pozemku, zejména v případě rodinných domů. Nesmí však zasahovat do sousedící stavby a je s tím třeba počítat již při zpracování studie.

Plechové parapety dřevěného domu v horské oblasti přilepené pouze tmelem k dřevěným profilům povede k zatékání do konstrukce

U dřevostaveb je rovněž náročnější návrh konstrukcí oddělujících samostatné požární úseky, zejména stropů u bytových domů a chráněných prostupů instalačních rozvodů. (Garáž v rodinném domě již po novu není samostatným požárním úsekem). S tím souvisí problematika správné materiálové skladby a případně aplikace retardérů hoření. (Rigidnost našich požárních předpisů, platných také pro dřevostavby, by při konfrontaci s legislativou zemí EU jistě stála za samostatnou diskuzi. Skandální je zejména oblast normotvorby, která je u nás v rukou několika vyvolených.)

Regulace klimatických podmínek v interiéru

Jednou z nejdůležitějších rolí konstrukční ochrany dřevostaveb je zajištění správných klimatických podmínek interiéru stavby a jejich regulace s ohledem na vnitřní provoz a parametry vnějšího prostředí. Jedná se o vlhkost, teplotu, tlak a cirkulaci vzduchu.

Klíčovým problémem je správný návrh skladby obvodového pláště, zejména eliminace všech tepelných mostů a tepelných vazeb. Každá ze skládaných konstrukcí opláštění má v případě staveb ze dřeva dán do vínku automaticky velmi vysoký tepelný odpor, a proto i předpoklad výrazně menších tepelných ztrát (ve srovnání s objekty se standardními jednovrstvými zděnými konstrukcemi). Z tohoto hlediska nabývá na důležitosti především bezchybné vyřešení citlivých konstrukčních detailů u paty domu, návaznosti okenních a dveřních rámů na ostění, přechod stropní konstrukce patra do obvodového pláště, připojení balkonu, nebo terasy na objekt, řešení střešního pláště u okapů, střešních oken, vikýřů a hřebene střechy.

Základním principem správné skladby je zajistit klesající difúzní odpor materiálů skládané konstrukce směrem k exteriéru a zamezení průchodu vodních par konstrukcí, vedoucí při kondenzaci k akumulaci vlhkosti v plášti,  tvorbě plísní, degradaci výkonu tepelné izolace, k objemovým změnám dřevěných nosných prvků a následně i k ohrožení stability objektu. Toho dosahujeme mimo jiné správně navrženou a provedenou parotěsnou rovinou.

U nízkoenergetických a pasivních domů je nápomocno řízené větrání s rekuperací tepla. Ke cti profese projektanta jistě nepatří sdělení pracovníků specializovaného centra zaměřeného na energetickou náročnost budov, že z několika set jimi prověřovaných projektů vyhovělo všem požadavkům platné legislativy necelé jedno procento(!).

Autorem je Ing. arch. Josef Smola. Článek vyšel v časopise Dřevo&Stavby.

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora