Životní prostředí a planetu Zemi máme pouze jednu. V tomto ohledu je na každém z nás se chovat zodpovědně a co nejméně zatěžovat životní prostředí. Pojmy jako je recyklace, uzavřený životní cyklus výrobku, cirkulární ekonomika a další slýcháme poslední dobou velmi často. Lze předpokládat, že tato témata budou v tomto století zásadní.
Jak zvyšovat kvalitu životního prostředí a lidského života pomocí zvyšování efektivity produkce? Otázka zůstává, neobjevujeme již objevené?
S jistým zobecněním a zjednodušením nalezneme recyklační procesy napříč lidskou civilizací od dávné minulosti až po současnost. Kámen byl často opracováván nesčetněkrát, aby mohl být opět využit, například obklad egyptských pyramid v Gíze z bílého vápence byl použit na výstavbu domů. Dřevěné prvky dochovaných krovů často nesou známky úprav, které pravděpodobně vznikaly při úpravě z původního osazení. Železné výrobky byly překovány na jiný tvar a k jinému účelu. Dokonce i drahé kameny byly často přebrušovány a znovu použity, jakožto i některé drahokamy z českých korunovačních klenotů. A takto by se dalo pokračovat napříč většinou řemesel v lidské historii. Toto recyklování mělo vždy své opodstatnění. Získání samotného materiálu obnášelo, a obnáší i dnes, ohromné vynaložení energie a času. Přestože lidská pracovní síla byla levnější, než je dnes. Daleko jednodušší bylo výrobek či prvek přetvořit s nižším vynaložením sil a prostředků na jeho znovuvyužití.
Nejlepší recyklační procesy má patentována příroda. Stačí se podívat na koloběh (cirkulární ekonomiku) uhlíku, prvku, na jehož základu existuje život na Zemi. Procesy zpracovávající potravu v organismech produkují oxid uhličitý, ten se přes fotosyntézu dostává do rostlin a z nich opět je využit jako potrava. Popsání je velmi elementarizované a zjednodušeně vypovídá o bezodpadovém hospodářství tohoto systému i všech ostatních, které probíhají v dnes a denně v přírodě a my si jich ani nevšimneme.
Recyklace
V teoretické rovině slovem recyklace rozumíme vznik obdobně hodnotného výrobku z výrobku již považovaného za odpad. Což by v případě platnosti této definice, mělo docházet do nekonečna k opakování cyklů bez ztráty kvality. To je možné realizovat například u kovů a skla. Většina materiálů však v průběhu recyklování ztrácí hodnotu. Tento proces dostal z angličtiny převzatý název downcycling. Příkladem může být recyklace papíru. Z primární suroviny lze vyrobit prakticky cokoliv, ale v každém recyklačním kole celulózové vlákno, které drží papír pohromadě, degraduje. Proto se recyklací užitná hodnota snižuje a nakonec se hmota získaná z recyklovaného papíru používá pro výrobu jemného papíru (papírové utěrky, toaletní papír, …), výrobků z nasávané papíroviny (plata na vajíčka) nebo foukané izolace. Tyto výrobky už nelze recyklovat znovu na papír, ale zkompostovat. Opakem downcyklace je upcyklace. Tu můžeme spatřovat například v přešití starého oblečení v nové nebo využití dřevěných palet na výrobu nábytku.
Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a často může snižovat zátěž životního prostředí. Hlavní přínosy recyklace jsou snížení potřeby těžby nových surovin, využití odpadu místo jeho uložení na skládku a celkové šetření životního prostředí. Zdroje nejsou nekonečné a musíme s nimi nakládat velmi uvážlivě.
Ve stavebnictví je často využívána downcyklace, kde se například z demolice betonových konstrukcí vytváří drť určená do podkladních vrstev liniových staveb. S rostoucími požadavky na úspory energií na provoz budov se klade větší důraz na tloušťky tepelných izolantů. Jedním z nejpoužívanějších typů tepelných izolací je expandovaný polystyren, EPS. Téměř většina staveb nemá modulové rozměry desek EPS. Z toho vyplývá, že se desky musí řezat a tvarovat na stavbě k optimálnímu osazení. Vznikají polystyrenové odřezky jednotlivých desek, a ty skončí často na skládkách.
Životní cyklus výrobku
Metodika Life Cycle Assessment (LCA) neboli metoda posuzování životního cyklu produktu je vědecky založená metoda, která obsahuje vstupy do výroby, transporty, distribuci, zabudování, používání a konec životního cyklu výroků skrze matematické výpočty. Tuto metodiku shrnuje tzv. EPD neboli environmentální prohlášení výrobků. To zahrnuje celý proces a ověřuje se správnost výpočtů třetí stranou. Výrobky s verifikovanými EPD jsou například bonifikovány v dotačním programu Nová zelená úsporám.
Moderní tepelněizolační materiály jsou vysoce optimalizovány ve snížení energetické náročnosti výroby a zabudování. Největší výzvou do následujících let je ukončení životního cyklu tak, aby tepelné izolanty na skládkách nekončily. Dnešní technologie již umí recyklovat materiály na konci svého životního cyklu, ale překážkou jsou často nízké ceny skládkování nebo odpor trhu akceptovat vyšší ceny za znovuvyužití. Zářným příkladem je recyklace minerální kamenné vlny. Ve většině výrobních závodů se kamenná vlna recykluje pouze v rámci procesu vlastního areálu a překážkou pro zpětné odebírání ze staveb je absence optimálního ekonomicky-technologického řešení pro zpracování externí kamenné vlny. Právě hudbou budoucnosti je cirkulární ekonomika, což představuje především pro stavebnictví zacyklení životních etap výrobků a možnost opětovného využívání materiálů na konci své životní etapy s minimálním snížením kvality výrobku.
ISOVER odebírá veškerý stavební odpad ze zpracování EPS. Čisté a nekontaminované zbytky bílého polystyrenu se přímo na staveništi ukládají do pytlů či vaků. Ty jsou následně a po předchozí dohodě sváženy zpět do výrobního závodu. Odřezky, přířezy a další zbytky se rozdrtí a během výrobního procesu se přidávají do suroviny, čímž se sníží množství použité primární suroviny a současně i klesnou ekologické dopady výroby EPS.
Chcete vědět více? Kontaktujete ISOVER na recyklaceeps@isover.cz.
