I na pařížském autosalonu je vidíme. Malá, skladná jednomístná vozítka, v nichž údajně bude v budoucnu jezdit každý obyvatel města. Roky ale plynou a stále nic. Kde je chyba? Neděláme něco špatně? Z čeho by měl vycházet ideální vehikl do městských ulic a zácpy?
V posledních letech se mi zdá, že se vzrůstajícím počtem vozů se Budějovice stávají čím dál tím hlučnějším a nebezpečnějším městem. Něco by se s dopravou ve městech mělo dělat… Ale co vlastně? Je asi nerealistické očekávat, že lidé přestanou jezdit autem a přesedlají na jízdní kolo.
„Malý elektromobil pro město? To je možná nadějná možnost, ale už hrozně dlouho se o ní jen mluví a pořád nic opravdu malého a levného na trhu není.“
ReklamaMalý levný vůz na elektřinu stále nepřichází
Malý elektromobil pro město? To je možná nadějná možnost, ale už hrozně dlouho se o ní jen mluví a pořád nic opravdu malého a levného na trhu není. Nedávno mne napadlo, že důvod je možná v tom, že máme špatné zadání. Konstruktéři elektromobilů se totiž snaží o příliš velký dojezd, příliš velkou rychlost a příliš velký užitný prostor, prostě kopírují vlastnosti běžných aut poháněných spalovacími motory. To je ovšem vzhledem k omezené kapacitě a hmotnosti existujících akumulátorů možná řešení zásadně komplikuje a hlavně zdražuje.
Jeden z mnoha konceptů či prototypů malého lehkého vozítka – elektromobilu
Měl bych nápad, co takhle jít na problém z druhé strany, nekopírovat automobil ale jako model použít jízdní kolo, které se pro dopravu ve městě celkem osvědčilo? Pokusit se odstranit jeho nevýhody, využít jeho přednosti a zkusit z něj udělat něco, co by mělo podstatné vlastnosti auta pro město. Jízdní kolo má následující nevýhodné vlastnosti: nechrání před rozmary počasí, není dostatečně stabilní a bezpečné a musí se na něm šlapat.
Klasické auto – velké, drahé, znečisťující
Základní nevýhodné vlastnosti auta zase jsou: příliš velká hmotnost (zhruba 10× větší než je hmotnost řidiče), což z něj v kombinaci s velkou rychlostí činí efektivní vražedný nástroj, který spotřebovává neúměrně mnoho energie (téměř stonásobek nároků jízdního kola), znečišťuje vzduch a je drahé (přibližně 20× až 50× dražší než jízdní kolo).
Nevynechejte další Okénka Nazeleno! |
|
Jak by tedy mohlo vypadat ideální auto pro město, navržené jako náhrada jízdního kola? Především by bylo malé a pokud možno nízké a aerodynamické, tj. délka zhruba 160 cm, šířka 65 cm a výška maximálně 140 cm. Takových vozítek by se do města vešlo více než normálních aut (ve kterých stejně sedí většinou jen jeden člověk) a rozhodně by se dala lépe zaparkovat.
Auto-kolo a moderní a lehké materiály
Mělo by být lehké, pod 80 kg. Šlo by asi použít vhodnou tkaninu na vnější plášť a titanové nebo uhlíkové trubky na rám. Karoserie (vnější plášť) by možná mohla být nafukovací (jako letadla v této encyklopedii). Zmíněný princip se mi líbí, je to lehké a přitom pevné i bezpečné (ztlumí náraz).
Aerodynamický tvar by zajistil ještě menší odpor vzduchu, než má běžné jízdní kolo s jezdcem. Pokud by se jezdilo po asfaltu, mohla by být kola malá a nahuštěná na vysoký tlak, čímž by bylo zajištěno nízké valivé tření. Jízdnímu kolu stačí pro jízdu po rovině rychlostí 20 km/hod výkon menší než 100 W.
Maximální rychlost takto konstruovaného vehiklu klidně může být okolo 30 km/hod, průměrná cestovní zhruba 20 km/hod a dojezd kolem 20 km na jedno nabití. Olověný akumulátor lze dobít na 80 % kapacity asi za jednu hodinu, a jestliže by parkoviště byla vybavena dobíjecími stanicemi, efektivní dojezd by se zvýšil. Po městě totiž urazíme zpravidla menší vzdálenosti – ráno do práce, pak se zastavíme pro nákup, s nímž následně zamíříme domů.
Výhody „skoro-kola“ – minimální náklady
Výsledné podobě se podobá například CityEL z Německa, (pořád mi to ale připadá jako zbytečně rychlé a těžké vozidlo). Ještě blíže je ECOOTR, k dispozici ale nejsou bližší technické informace a je vůbec otázkou, zda se bude vyrábět. Podle mého názoru by postačil maximální výkon motoru do 600 W, samozřejmě s využitím rekuperačního brždění, které by vrátilo část energie zpět do akumulátoru. Akumulátor by mohl být levný olověný 12V a zhruba 60Ah (nebo dražší, ale mnohem lehčí Li-iontový) a vozu by neměla chybět sofistikovaná řídící elektronika.
Kombinace malé rychlosti s malou hmotností, velkou pružností a deformovatelností rámu by mohla zajistit dostatečnou míru bezpečnosti při střetu s chodcem nebo nárazu na překážku. Problém by ale nastal při srážce s klasickým osobním autem nebo kamionem, tam by bylo riziko pro řidiče asi značné.Velmi důležitá otázka celého projektu se týká ceny. Každé odhady jsou problematické, ale myslím, že při sériové výrobě by se cena dala stlačit pod 50 000 Kč (stejně jako plánované vozítko Tata Nano). Provoz by pak byl, oproti autu, téměř zadarmo. Pokud bychom dobíjeli akumulátor levným nočním proudem, jedno nabití by nás přišlo zhruba na jednu korunu.
Co tomu říkáte, pustí se někdo do vynalézání takového auta? Je to reálné, nebo je to jen sen stárnoucího cyklisty?
Autor má bohaté zkušenosti v oblastech úspor energií a obnovitelných zdrojů. Působí jako lektor a pedagog. Na kontě má řadu odborných a populárně naučných publikací z oblasti obnovitelných zdrojů. S jeho pracemi se můžete setkat také na Nazeleno.cz – např. seriál Solární energie.
