Okénko Nazeleno: Člověk – energeticky náročný stroj0

Domníváte se, že je nutné maximálně šetřit energii? Omezit energeticky náročné provozy, vymyslet alternativní metody? Pak vás možná překvapí, jak energeticky náročný tvor je člověk a lidská práce. Potraviny, které jej „pohání“, totiž stojí často vyžadují desetinásobně více energie, než samy obsahují.

Nedávno jsem se rozhodl, že se zbavím zásoby tuku, která se mi již delší dobu ukládá (zcela zbytečně!) v břišní krajině. Začal jsem se při tom zajímat, jaký je můj denní energetický příjem a výdej. Našel jsem docela pěknou kalkulačku na energii přijatou v potravě na http://www.flora.cz/. Při té příležitosti mi začalo vrtat hlavou, jak jsou některé potraviny náročné na výrobu a kolik z této energie vlastně ve skutečnosti ve vyrobených potravinách zůstane.

„Stěhujete nábytek do 4. patra? Energeticky úspornější je využít elektřinou poháněného výtahu než sílu našich svalů poháněných jogurtem“

Kolik stojí vyrobit potraviny?

Je jasné, že energie získaná z většiny chemických sloučenin, které jsou v naší potravě, je vlastně zachycená a přeměněná sluneční energie. Stejně tak je ale jasné, že výroba, balení a distribuce potravin má také nějakou (a ne právě malou) „energetickou režii“.

Hodně energeticky náročný je chov skotu

Kromě energie ze slunce vstupuje do procesu i energie z fosilních paliv ve formě motorové nafty a elektrické energie, spotřebované v zemědělství a v potravinářském průmyslu. Relevantní údaje se těžko hledají; našel jsem ale jednu britskou práci (není volně dostupná, vyžaduje přístup do systému Science Direct), která některé údaje obsahuje.

Zkusil jsem tedy s pomocí těchto údajů spočítat, kolik energie bylo použito pro výrobu jídla, které jsem za den snědl. Můj příjem energie byl přibližně 12 MJ a k přípravě jídla, jež jsem snědl, bylo vynaloženo dalších přibližně 29 MJ energie z jiných zdrojů. Přiznám se, že jsem čekal horší výsledek, nicméně je to z části dáno tím, že šlo jen o jednu porci ryby a žádné jiné maso nebo uzeniny.

Energetická náročnost výroby jídla

Zde předkládám pro zajímavost několik údajů o tom, jaký je poměr mezi energetickou hodnotou stravy a zabudovanou energií v ní obsažené.

Ve třetím sloupci je vypočtený poměr energie z jiných zdrojů k energetickému obsahu dané potraviny, tj. k množství sluneční energie v potravině uložené.

Není nijak překvapující, že největší je tento poměr u masa. Souvisí to s tím, že zvířata mají pochopitelně svoji energetickou režii. Překvapila mne hodnota vysoká hodnota poměru u rajčat, je to asi dáno tím, že jejich energetická hodnota je malá, ale pěstují se intenzivním (= energeticky náročným) způsobem.

Co z toho vyplývá?

Z tohoto hlediska je zajímavé, že údajně téměř do poloviny 20. století spotřebovávala výroba potravin jen minimum energie z neobnovitelných zdrojů. Pokud si rajčata vypěstujeme na vlastní zahrádce a pohnojíme je jen kompostem, pak je pochopitelně vynaložená energie velmi malá.

Co z tohoto cvičení vyplývá? Především je třeba říci, že výše uvedené hodnoty je třeba chápat jen jako přibližné odhady, nevíme, jaké předpoklady byly učiněny, co všechno je započítáno a co není. Určitou vypovídací hodnotu má spíše relativní srovnání, tj. méně energeticky náročné je živit se stravou vegetariánskou než masem a vybírat si produkty méně náročné na zpracování a balení.

Není překvapující, že s tím, jak roste bohatství lidí v Číně a Indii a jak se v těchto zemích zvyšuje konzumace masa, roste i cena obilí na světových trzích. Jedno je ale jisté, moje jízdní kolo jezdí spíše na naftu než na biomasu a rozhodně je energeticky úspornější stěhovat nábytek do 4. patra pomocí elektřinou poháněného výtahu než silou našich svalů poháněných jogurtem.

Autor má bohaté zkušenosti v oblastech úspor energií a obnovitelných zdrojů. Působí jako lektor a pedagog. Na kontě má řadu odborných a populárně naučných publikací z oblasti obnovitelných zdrojů. S jeho pracemi se můžete setkat také na Nazeleno.cz – např. seriál Solární energie.

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora