Naše děti nebudou chápat, že jsme kdysi řídili auto sami, tvrdí Stanislav Gálik z technologického startupu Aures Laboratories. Jaká je podle něj budoucnost automobilů a osobní dopravy obecně? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Počet těch, kteří přemýšlejí nad alternativními způsoby dopravy roste, jak vidíte budoucnost auto moto průmyslu a jak ovlivní přepravu v České republice?
Všechny nás fascinuje elektrická budoucnost, v níž si svůj vůz dobijeme levně ve vlastní garáži. Ale budoucnost automobilismu není jen o elektřině. Už za pár let si bude moci dovolit jezdit autem každý bez ohledu na své příjmy nebo vlastnictví řidičského průkazu. Automobilový průmysl se změní k nepoznání. Moje děti nebudou chápat, že jsem někdy řídil sám. Když se budou chtít přesunout desítky kilometrů daleko na místo, které veřejná doprava neobsluhuje, nevezmou si taxi za tisíce korun, u kterého kromě paliva a amortizace hradí také plat řidiče, nebudou zuřivě shánět odvoz ani přemýšlet o koupi vlastního auta – proč? V té době je totiž bude tento přesun stát řádově méně peněz a bude velmi jednoduchý. Místo taxi zkrátka využijí jednu z carsharingových společností, jež provozuje flotilu elektrických aut s autonomním řízením. Vůz si objednají prostřednictvím aplikace na mobilu, auto je vyzvedne doma a mohou vyrazit na cestu. Díky propojení na navigační služby bude jejich „taxikář budoucnosti“ vždycky vědět, kterou cestu vybrat, aby dorazili včas. Odhaduji, že cena za „taxíka“ nepřekročí korunu za kilometr.
ReklamaZa jak dlouho se takového stylu přepravy a dočkáme a bude se opravdu týkat všech?
Odhaduji, že v roce 2030 bude asi 40 % nových automobilů zcela autonomních. Možná to zní přehnaně a neuvěřitelně. Má předpověď je však postavena na faktech. Automobilový průmysl je jedním z iniciátorů pokroku: hned 5 výrobců patří do úzké skupiny 20 firem s největšími finančními investicemi do vývoje. Důkazy jejich činnosti jsou vidět na každém kroku. Prvky autonomního řízení již pronikají do prvních vozů, plně elektrické automobily plánuje každý výrobce včetně české Škody, která je uvede už za dva roky.
Velká proměna automobilového průmyslu je samozřejmě poháněna nejen technologiemi, ale i zákazníky. Typickým příkladem je mladá generace dnešních teenagerů, kteří přistupují k vlastnictví jinak než jejich rodiče. Vůz berou jako věc, jenž má posloužit svému účelu. Že by mohl symbolizovat určité společenské postavení, si už nemyslí. Chtějí ho použít jako dopravní prostředek, a pak vrátit na své místo či majiteli. Dnes platí, že v podstatě všichni v automobilovém průmyslu řeší, jak jim vyhovět. Toto se bude týkat především velkých měst, na venkově klasická doprava a auta vydrží určitě mnohem déle.
Jak takový samořiditelný vůz vypadá, jak funguje?
Je to auto plné nejrůznějších senzorů, které sledují situaci nejen před vozem, ale také v okruhu 360° kolem auta. Údaje ze senzorů zpracovává a vyhodnocuje výkonný počítač s procesory speciálně určenými pro umělou inteligenci. Ačkoli to totiž nemusí být patrné, řídit vůz je výpočetně náročný úkol a umělá inteligence musí umět zpracovat velké množství dat, rychle a samozřejmě bezchybně. Základem jsou přední a prostranní HD kamery, které snímají situaci před autem a na kraji vozovky. Ty doplňují radarové a ultrazvukové senzory a často i Lidar – čidlo vzdálenosti, které pracuje na základě odrazu laserového pulzu. Je přitom důležité, aby všechny senzory poskytovaly přehled o dění nejen před autem, ale také po stranách a za ním. Samořiditelné auto také pracuje s mapovými podklady navigačního systému. Z něj řídicí systém umí získat přehled nejen o silnici před autem, ale také o dopravních značkách, rychlostních omezeních atd. Vše má pak na starosti dostatečně výkonný palubní počítač se schopností využívat technologii strojového učení.
Jak se změna dopravy a auto moto trhu promítne do profesí jako je profesionální řidič, opravář, taxikář atp.?
Tyto profese časem téměř zcela vymizí a automobily budou „opravovat“ IT specialisté. Předpoklad zní, že 40 % automobilů v roce 2030 řidiče už potřebovat nebude. A tyto automobily nebudou umět opravovat opraváři tak, jak je známe nyní, ale právě IT specialisté. Se samořiditelnými auty přijdou další technologické výzvy. Jednou z nich je otázka kybernetické bezpečnosti, protože takové vozy musí být dobře chráněné před hackery. Představa, že se vezete v autě napadeném počítačovým virem nebo hackerem, totiž pochopitelně není příliš povzbudivá. Zavirovaný notebook vás totiž nemůže zabít. Virem nebo hackerem napadené samořiditelné auto, jehož výkonný superpočítač se nesoustředí na cestu a místo toto bez vědomí majitele třeba těží kryptoměny, by ale mohlo.
Navíc i uživatelé samotní si k autonomnímu řízení vozu budou muset napřed vybudovat důvěru. Před výrobci aut ale stojí i další úkoly. Třeba ten, že posádku aut, která nemusí řídit, bude nutné po cestě nějak zabavit. Poroste tedy úloha palubních technologií pro infotainment. Sedadla mohou být otočná, aby čtveřice osádky mohla sedět proti sobě. Bude také potřeba víc malých aut pro dva či miniauta pro jednu osobu. S auty nás zkrátka čeká zajímavá a dobrodružná budoucnost.
Založil prestižní oděvní značky Galard, od roku 2014 řídil inovační centrum UNIFER zaměřující se na spolupráci vysokých škol a komerční sféry a následně dva roky vedl několik inovačních projektů v České Spořitelně. V roce 2016 vydal knihu Jak jsem stopoval letadlo, která popisuje jeho cestu kolem světa ojedinělou metodou, kterou nazval richhiking. Jako konzultant spolupracoval na dlouhodobých projektech například se společnostmi J&T Banka nebo Tesco Stores a nyní vede technologický startup Aures Laboratories. V roce 2015 ho magazín Forbes zařadil mezi 30 pod 30.
