WWF: Důvody, proč Česko nejvíce zatěžuje planetu0

Světový fond pro ochranu přírody (WWF) zveřejnil studii, která upozorňuje na devastování planety lidmi. Možnosti Země byly překročeny a Češi se zařadili mezi největší likvidátory. Jaké faktory jim zajistily toto nelichotivé místo?

Před pár dny zveřejnil Světový fond na ochranu přírody (WWF) studii Living Planet Report 2008, v níž byla načrtnuta nelibá budoucnost Země – pokud bude celosvětová spotřeba pokračovat nynějším tempem, pak by lidstvo zhruba v roce 2035 potřebovalo na udržení životního stylu ekvivalent dvou zeměkoulí!

„Lidstvo podle WWF již od osmdesátých let spotřebovává více, než dokáže Země regenerovat.“

V žebříčku států, které nejvíce zatěžují planetu, se objevila i Česká republika. Po velkém úspěchu, kdy se v jiné studii ČR zařadila mezi evropské státy nejlépe recyklující odpad, přišla studená sprcha v podobě nelichotivé 14. příčky ze 151 států. Slovensko obsadilo o něco lepší 45. místo. Jak je to možné? Na základě jakých výpočtů takovýto hrozivý výsledek vznikl?

Biokapacita Země byla podle výpočtů WWF překročena již v 80. letech 20. století

Jakým způsobem vznikl žebříček?

Při jeho vytváření pracovali tvůrci s pojmem globální hektar (gha), tento údaj podává představu, jak velká část Země je nutná pro zajištění běžně spotřebovávaného jídla, energie, bydlení, dopravy, spotřebního zboží a služeb. Množství těchto globálních hektarů je potom určující pro vyhodnocení tzv. ekologické stopy – tedy dopadu životního stylu lidí na okolní prostředí.

Zatímco ekologická stopa všech zemí činila 17,5 miliardy globálních hektarů (2,7 gha na člověka), celková produktivní plocha Země v tomtéž roce dosahovala pouze 13,6 miliardy gha (2,1 gha na člověka). Jinými slovy lidé spotřebovali více zdrojů, než se planetě podařilo obnovit, a „žili na dluh“. Podle šéfa WWF James Leape překračuje nyní globální stopa „schopnost planety obnovovat zdroje asi o 30 procent“. Ze studie také vyplývá fakt, že více než tři čtvrtiny lidí světa žijí v zemích, jejichž spotřeba překračuje regenerační schopnost Země. Poprvé údajně došlo k převýšení regenerační schopností planety okolo roku 1980. Od té doby se situace zhoršuje.

14. místo v této statistice není pro Čechy potěšující, avšak neznamená to, že by Česká republika jako země zanechávala na planetě 14. největší ekologickou stopu ze všech států na světě. Toto měřítko je totiž porovnání ekologické stopy na jednoho obyvatele. Tedy Čech jako jednotlivec zanechává 14. největší ekologickou stopu v porovnání s obyvateli celé planety.

Pořadí států podle WWF

Největší ekologickou stopou jako země se mohou „pochlubit“ USA a Čína – každá využívala 21 % biokapacity Země. Na třetí místo se zařadila Indie se svými 7 %. Statistika však pracuje s přepočtem na jednoho obyvatele a tudíž se na prvním místě objevují Spojené arabské emiráty s 9,5 gha. Těsně za nimi jim sekundují USA s 9,4 gha a na třetím místě Kuvajt. Opačný konec tabulky okupují chudé africké Malawi a válkou poničený Afghánistán. Pod hranicí 2,1 gha se nejčastěji objevují rozvojové země Afriky.

Proč dopadla ČR tak špatně?

Jak řekl mluvčí Ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar: „14. příčka ve statistice WWF potvrzuje, že Česká republika patří mezi vyspělé státy, které se nepotýkají se zásadními ekonomickými problémy a jejíž obyvatelé ve velké míře spotřebovávají.“ A právě tato vysoká spotřeba se podílí na vysoké ekologické stopě. ČR má i velký podíl tzv. uhlíkové stopy – tedy emisí uhlíku na jednoho obyvatele, což není příznivé z hlediska ochrany klimatického systému planety. Uhlíková stopa je vysoká, tvoří zhruba dvě třetiny z celkové ekologické stopy. To je také dokladem toho, že naše ekonomika je vysoce energeticky náročná.

Největší přítěží lidstva od roku 1960 je podle WWF „uhlíková stopa“

WWF konstruuje měřítko „uhlíkové stopy“ jako součet biokapacity, která je nutná k absorpci daného množství emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů. Bližší vysvětlení výpočtu nicméně nenabízí. Uhlíková stopa je pro celý výpočet nicméně klíčová. Když se zadíváte na graf sledující vývoj na celé Zemi od šedesátých let minulého století, všechny ostatní parametry (spotřeba lesů, půdy k zemědělství, rybářských vod) zůstávají víceméně stabilní. Jediný ukazatel, který roste, je právě uhlíková stopa. Ta přitom od roku 1960 vzrostla podle WWF až desetinásobně. Dnes tedy veškeré lidmi vypouštěné emise „spotřebovávají“ 60 % kapacity Země. Ostatní sledované stopy dávají dohromady zhruba 68 %, čímž se dostáváme k celkovému číslu 128 % kapacity Země.

Biokapacita jednotlivých zemí

Studie Living Planet Report 2008 uvedla taktéž tabulku, v níž porovnávala biokapacitu jednotlivých zemí s jejich ekologickou stopou – tedy zda biokapacita toho kterého státu dokáže zcela uspokojit potřeby obyvatelstva. Mezi státy, jejichž biokapacita přesahuje nejvíce ekologickou stopu – a to o více než 150 % – se zařadily Gabon, Kanada, Mongolsko, Kongo a další. Jedná se buď o státy, jejichž nároky obyvatelstva na planetu jsou sice vysoké, avšak jsou zároveň kompenzovány vyšší biokapacitou území, nebo naopak státy, jejichž ekologická stopa je celkově nízká. Změny oproti roku 1960 jsou nicméně podle MMF markantní.

Země, jejichž biokapacita dostačuje (zeleně) a naopak nedostačuje (červeně) – situace z roku 1961. Zdroj: http://assets.panda.org/downloads/living_planet_report_2008.pdf

Země, jejichž biokapacita dostačuje (zeleně) a naopak nedostačuje (červeně) – situace z roku 2005. Zdroj: http://assets.panda.org/downloads/living_planet_report_2008.pdf 

Podle této studie přesahuje ekologická stopa České republiky o 50–100 % biokapacitu svého území, což znamená, že na uspokojení dosavadního stylu života obyvatel v ČR, by bylo zapotřebí ještě o minimálně další polovinu biokapacity území navíc. Nejhůře v této tabulce dopadly státy jako Itálie, Švýcarsko, Portugalsko a Japonsko, které ekologickou stopou přesahují o více než 150 % biokapacitu své země.

WWF celou zprávu konstruuje jako varování před vzrůstající spotřebou obyvatel Země. Podle organizace není vývoj nezbytný a je možné jej zvrátit. Zpráva shrnuje, co je k tomu potřeba, a projektuje na základě těchto nápadů vlastní výhled lidské spotřeby, díky které by lidé nepotřebovali ke svému uspokojení dvě zeměkoule, ale s rezervou by jim stačila jedna. Navrhovat řešení, které v sobě zahrnuje i otázky klimatických změn, je nicméně značně ambiciózní, zvláště když i známý Mezivládní panel pro klimatické změny hovoří spíše než o zákonitostech o pravděpodobnostech. Redakce Nazeleno nicméně oslovila několik odborníků a pokusí se přinést komentáře o konkrétních důsledcích navrhovaných řešení.

Závěry zprávy WWF si můžete přečíst zde.

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora