fbpx

Nové zdroje energie: mořské vlny, slunce na poušti či horko z podzemí0

Geotermální, sluneční, větrná energie. To jsou obnovitelné zdroje energie, které známe. Slyšeli jste ale třeba o energii z mořských vln? Anebo o hybridní technologii využívající vítr pro výrobu vodíku? Představujeme šest projektů, se kterými vědci v Evropě zabodovali.

Myšlenka využívat energii z mořských vln se nám dnes možná zdá natolik pravděpodobná, jako se před sedmdesáti lety jevilo účinné využívání jaderné energie. Bez nových zdrojů energie bychom se ale neobešli. A tak ve všech koutech světa vědci testují, jak solární, větrnou, geotermální a další zdroje energie ještě lépe a účinněji využít. Jak se jim to daří? Posuďte sami, představujeme šest povedených evropských projektů.

Solární ostrov vyrobí elektřinu na poušti

Švýcarské Středisko pro elektroniku a mikrotechnologie v Neuchatel vyvíjí zajímavý projekt solárních ostrovů. Na základě smlouvy se Spojenými arabskými emiráty spolupracují švýcarští vědci na projektu, jehož výsledkem budou obrovské solární panely s průměrem 100 metrů. Tyto panely neboli solární ostrovy budou rozmístěny po poušti a ze sluneční energie budou generovat energii o velikosti 250 kW za hodinu.

Reklama


Solární ostrovy mají v průměru sto metrů. Foto: Solar-islands.com

Na Islandu využijí energii z podzemních sopek

Podzemní sopečná činnost je dnes na Islandu hlavním zdrojem energie. Zdejší geologové ale chtějí potenciál tohoto zdroje využít v maximální míře a získávat tímto způsobem ještě větší množství energie. Jak to chtějí dokázat? Plánují vyhloubit vrty pět kilometrů hluboké. Hloubka, do níž se vrtáky dostanou, umožní získávat 450 kW energie z hlubin, kde se teplota pohybuje okolo 600°C.


Na Islandu chtějí vrtat do hloubky, kde je 600°C. Foto: Sxc.hu

Slunce solární komín zahřeje a turbíny vyrobí elektřinu

Slyšeli jste už o solárních komínech? Unikátní nápad, jak využívat solární energii trochu jinak, je dílem německé firmy Solar Millenium. Jedná se vlastně o věže či komíny, které by měly vyrůst na poušti Arabského poloostrova a prostřednictvím speciálních technologií převádět 65 % slunečního záření na teplo. Teplo pak dokáže řada turbín uprostřed věže transformovat na mechanickou energii a následně na elektřinu. Jak tato technologie funguje, se můžete podívat na videu:

 

Z moře vyrostou větrné farmy

Větrná farma Beatrice ve Skotsku není tak úplně obyčejnou větrnou elektrárnou. Jenže tahle větrná farma je na širém moři. Mnoho lidí zkrátka není z tohoto typu získávání energie nadšeno, a tak, aby se zabránilo tomu, že bude větrná farma lidem vadit, rozhodli se investoři umístit ji 25 kilometrů od břehu. Každá z větrných turbín má instalovaný výkon 5 kW.

Větrné elektrárny jsou nyní v kurzu. Jejich potenciál je totiž obrovský – podle odhadů je ve střední a jižní části Severního moře možné postavit větrné elektrárny o celkovém výkonu až 135 GW, což odpovídá kapacitě asi 135 jaderných elektráren velikosti Temelína.


Větrné elektrárny se nelíbí všem. Proč je tedy nepostavit dál od pobřeží? Foto: Vattenfall.com, Jamie Cook

Mořský had využívá energii vln

„Mořský had“ je název pro 160 metrů dlouhý generátor, který bude k výrobě energie využívat energii vln. Nápad vznikl ve společnosti Iberdrola Scottish Power v blízkosti Evropského střediska pro mořskou energii, které leží v severním Skotsku. Podle plánů by měli být instalováni asi čtyři „hadi“, přičemž každý z nich bude generovat energii o velikosti 750 kW. Jak mořský had vlastně funguje, se můžete podívat zde:

 

Větrná elektrárna si ukládá vodík

Snaha dosáhnout větší spolehlivosti větrných elektráren dala vzniknout zajímavému projeku na malém ostrově Umira na západním pobřeží Norska. Statoil Hydro zde experimentoval s přebytky energie generované větrnými elektrárnami, které pomocí elektrolýzy přeměňoval na vodík. Vodík je ukládán do palivových článků a v případě, že energii ve větrné elektrárně právě nevytváří vítr, je převáděn zpět na elektřinu. Technologie tak umožňuje kontinuální výrobu elektrické energie.


Zvláštní vodní elektrárny testují v Norsku. Foto: Dongenergy.com

Autor: Jana Poncarová