Skleníkové plyny: Oxid uhličitý (CO2) není jediný „hříšník“0

Díky informacím z médií se může zdát, že mezi námi není nikdo, kdo by nebyl odborníkem na skleníkové plyny. Ale kolik skleníkových plynů kromě oxidu uhličitého dokážeme vyjmenovat? Kolik jich do ovzduší vypouštíme?

Samotný pojem „skleníkové plyny“ se stal frekventovanou mediální nálepkou, respektive zkratkou pro všechno, co způsobuje skleníkový efekt. Každý, včetně politiků, přece ví, co jsou to skleníkové plyny a co způsobují. Skleníkové plyny jsou samozřejmě oxid uhličitý, jehož emise je třeba omezit a dál to jsou… oxid uhličitý… a …

„Vyprodukování jednoho kilogramu hovězího masa uvolňuje tolik CO₂ jako stokilometrová jízda v BMW 118.“

Mediální realita se však od běžné reality mnohdy diametrálně liší a samozřejmě to platí i naopak. Nejčastěji „propíraným“ skleníkovým plynem je CO₂.  O něm se nejvíce mluví, píše a proti němu se ovšem také nejvíce bojuje. Zužovat však problematiku skleníkových plynů pouze na oxid uhličitý je ale zjednodušující, protože plynů, které způsobují skleníkový efekt je mnohem víc (byť CO₂ opravdu lidé svou činností vypouštějí do ovzduší nejvíce).

Skleníkový efekt, kdo za něj může?

Zcela v mediálním stínu CO₂ se ale nachází metan. Tento nejjednodušší uhlovodík, jehož chemický vzorec je CH₄, má také mnohem vyšší skleníkovou účinnost než oxid uhličitý. Metan vzniká samozřejmě i jako důsledek mnoha přírodních procesů probíhajících bez jakéhokoliv lidského vlivu, zároveň však k jeho produkci výrazně přispívá i lidská činnost.

Inventarizací skleníkových plynů se v České republice zabývá Český hydrometeorologický ústav v rámci Národního inventarizačního systému skleníkových plynů. Podle jeho údajů byl v roce 2006 v České republice vyprodukován metan v celkovém objemu 12 047,93 Gg CO2 ekv, což je necelých 8% z celkového objemu všech skleníkových plynů v přepočtu podle ekvivalentu CO₂. Největším producentem metanu je energetika, na druhém místě pak zemědělství.

Dávají maso, mléko a také metan. Zdroj: www.cschms.cz

Zemědělství je největším producentem i dalšího významného skleníkového plynu, oxidu dusného, N₂O. Toho bylo v roce 2006 vyprodukováno v ČR 7394,04 Gg CO2, což je v přepočtu cca 5% celkového objemu všech skleníkových plynů. Tyto údaje ukazují na to, že vedle průmyslu, energetiky nebo dopravy je významným dodavatelem skleníkových plynů do atmosféry právě zemědělství. Podle některých odhadů činí podíl zemědělství na celosvětové produkci skleníkových plynů dokonce až 22%, což je číslo srovnatelné s podílem průmyslu a vyšší než podíl dopravy. Podle údajů ČHMÚ se v roce 2006 vyprodukoval zemědělský sektor 7 643,66 Gg  CO2 ekv, to v celkovém objemu produkce skleníkových plynů v ČR představuje cca 5 %.

Skleníkové plyny, zemědělství v tom jede také

Při zemědělské výrobě se generují skleníkové plyny především tam, kde je přebytek dusíku a kde se rozkládá organická hmota. Průmyslové zemědělství založené na umělém hnojení způsobuje zvýšenou koncentraci dusíku v půdě, který z ní pak uniká ve formě skleníkového plynu oxidu dusného. Kromě půdy vznikají skleníkové plyny především v chovu hospodářských zvířat. Zde jsou hlavním zdrojem především metanu, ale i oxidu dusného hnojiště, skládky exkrementů, jímky na kejdu.

V této souvislosti jsou jistě zajímavé údaje, které přinesla studie vypracovaná německým Institutem pro ekologický hospodářský výzkum (Institut für ökologische Wirtschaftsforschung). Podle této studie němečtí farmáři vyprodukují ročně celkem 133 miliónů tun ekvivalentu CO₂. Toto množství by se podle studie dalo snížit o 15 až 20% přechodem na alternativní způsob hospodaření, což by si ale vyžádalo o 70% více půdy, než kolik je jí obhospodařováno nyní. Pro srovnání uvádí tato studie údaj, že při produkci jednoho kilogramu hovězího masa se uvolní tolik CO₂ jako při jízdě automobilu BMW 118 při jízdě na vzdálenost 100 kilometrů.

Globální dohody a emisní povolenky řeší pouze otázku oxidu uhličitého

Přes svůj výrazný podíl na emisích skleníkových plynů stojí zemědělství stranou razantních politických opatření směřujících ke snižování emisí skleníkových plynů. Ta se zaměřují především na emise skleníkových plynů v průmyslu, dopravě či energetice. Nicméně zmíněná německá studie ukazuje na základní problém zemědělství jako producenta skleníkových plynů. Dostatečné množství levných nebo relativně levných potravin je možné zajistit právě jen díky intenzivní zemědělské výrobě.

Objevují se i další skleníkové plyny

Ke slovu se dostávají i další skleníkové plyny, jejichž produkce začíná o proti minulým letům prudce vzrůstat. Do této kategorie patří například fluorodusík, metylchloroform nebo flurované etéry. Tyto plyny se využívají chladírenská zařízení místo dřívějších freonů nebo vznikají při výrobě plochých televizních obrazovek. V současnosti představuje jejich podíl na celkovém objemu průmyslových emisí bohatých zemí sice jen 0,3 %, nicméně se uvažuje o tom, že i tyto plyny budou zahrnuty do nové mezinárodní dohody, která má navázat na Kjótský protokol.

Lidmi vypouštěné skleníkové plyny jsou považovány za hlavní příčinu globálního oteplování

Jakkoliv je tedy CO₂ nejvýznamnějším skleníkovým plynem antropogenního původu, nelze problematiku skleníkových plynů zužovat jen na otázku snižování jeho emisí.  Metan, oxid dusný i další skleníkové plyny, které dosud nejsou zahrnuty do systému emisních povolenek, mají rovněž nezanedbatelný podíl na klimatických změnách. Mnohé z nich se navíc uvolňují nezávisle na politických dohodách a lidech přírodními cestami.

Nezanedbatelnou roli v této oblasti hraje evidentně zemědělství, respektive jeho průmyslová podoba. Navrhovaná řešení jako snížení poptávky po mase a mléčných výrobcích, nebo velkoplošný přechod na šetrnější způsoby hospodaření se však prozatím podle všeho pohybují za hranicí reálného uskutečnění.

Skleníkové plyny (lidská činnost) v České republice (přepočteno na ekvivalent CO2 v Gg)

Vysvětlivky:
HFCs – částečně fluorované uhlovodíky
PFCs – zcela fluorované uhlovodíky
SF6- fluorid sírový

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora