SPECIÁL k 17. listopadu! Jak se dýchalo v Československu za socialismu? Proč narůstal počet alergií? Pamatujete si ještě na dobu, kdy byl smog přímo vidět a zplodiny škrábaly v krku? Jakého pokroku jsme dosáhli a jaké škodlivé látky najdeme v ovzduší dnes?
Před rokem 1989 se v České republice nedýchalo zrovna nejlépe. Mnoho z nás si ještě vzpomene na charakteristickou vůni spalovaného uhlí, kterou vypouštěly domky na vesnici, na čoudící komíny továren, všudypřítomný popílek nebo zapáchající řeky. Na životní prostředí se v zaujetí budování socialismus příliš nedbalo a na veřejnost se nedostávaly objektivní informace o koncentraci škodlivin ve vzduchu.
„Koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků dosahovala v okolí Teplic 300 – 800 ng/m3, zatímco doporučená norma byla 1 ng/m3.“
ReklamaNejcitlivějším indikátorem stavu životního prostředí jsou stromy. Již koncem šedesátých let bylo možné v Československu pozorovat odumírání lesů (připomeňme například dobře známé obrázky Krušnohoří). Tato situace byla důsledkem vysoké koncentrace exhalací (například obávaného oxidu siřičitého) ve vzduchu.
Problémy s emisemi na Nazeleno |
– Systém emisních povolenek– Nejnovější pravidla v EU (20:20:20)– Skleníkové plyny: Nejen CO2– Emisní povolenky pro ČEZ |
Ovzduší před rokem 1989 znečišťoval oxid siřičitý a prach
Během sedmdesátých let se začaly objevovat první zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu obyvatel, a to především v oblasti severních Čech. Zvyšoval se výskyt alergií, nemocí dýchacích cest a novorozence postihovaly vrozené vývojové vady. Situace byla tak kritická, že si jí na jaře 1989 všimli dokonce i poslanci ČNR. „Nepříznivou situaci ve stavu ovzduší dokresluje i nevyhovující zdravotní stav obyvatelstva, a to jak z hlediska pracovní neschopnosti, tak invalidizace či úmrtí,“ pronesl při zasedání ČNR tehdejší poslanec Antonín Zich.
Stromy jsou velmi dobrým indikátorem stavu životního prostředí. V Československu začaly mít některé lesy problémy už během šedesátých let
Obyvatelstvo netrápil oxid uhličitý, proti němuž zbrojíme dnes, ale především oxid siřičitý nebo polycyklické aromatické uhlovodíky. Nebezpečné emise většinou mnohonásobně překračovaly stanovenou normu. Pro ilustraci můžeme uvést, že například v okolí Teplic dosahovala koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků 300 – 800 ng/m3, zatímco doporučená norma byla 1 ng/m3. Na zdravotním stavu obyvatelstva se také negativně podepisovalo olovo unikající z olovnatého benzínu, arsen nebo rtuť z hnědého uhlí.
Nejvíce znečištěný vzduch měla koncem osmdesátých let Praha, která přeskočila i průmyslové severní Čechy a Ostravsko. Hlavní město se potýkalo také s vysokou koncentrací prachu.
Výskyt emisí v ovzduší ČR od roku 1991 (zdroj: ČSÚ)
| | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 |
| Emise REZZO 1 | |||||||||||||||||
| tuhé látky (t/rok) | 361731 | 279430 | 232460 | 142264 | 102244 | 92937 | 56582 | 33338 | 16096 | 12605 | 14266 | 14168 | 14049 | 13229 | 12442 | 12059 | 12467 |
| SO2 (t/rok) | 1 495 819 | 1267972 | 161969 | 1030559 | 956299 | 821087 | 598014 | 193053 | 193053 | 191660 | 193176 | 192665 | 186126 | 184365 | 184397 | 181062 | 189314 |
| NO2 (t/rok) | 475983 | 448459 | 330174 | 206208 | 190320 | 175741 | 161880 | 135026 | 135028 | 139136 | 145837 | 143623 | 143145 | 143542 | 139185 | 139543 | 142134 |
| CO (t/rok) | 316313 | 364391 | 290183 | 294145 | 311563 | 264643 | 256475 | 159923 | 159923 | 150144 | 151066 | 150938 | 160665 | 168338 | 149997 | 157489 | 185832 |
| Emise REZZO 1-4 | |||||||||||||||||
| tuhé látky (t/rok) | 60670 | 62941 | 61824 | 64144 | 60736 | 62328 | 63190 | 62988 | |||||||||
| SO2 (t/rok) | 224445 | 227105 | 228237 | 222415 | 219163 | 217386 | 210830 | 216545 | |||||||||
| NO2 (t/rok) | 292849 | 301863 | 288008 | 290279 | 288730 | 291007 | 280120 | 283193 | |||||||||
| CO (t/rok) | 539363 | 538659 | 516688 | 528848 | 509215 | 491209 | 481280 | 435207 |
Poznámka:
REZZO 1: Velké zdroje znečišťování; stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů.
REZZO 2-4: Střední, malé a mobilní zdroje znečišťování
Ovzduší zlepšil přechod na plyn
Neutěšený stav životního prostředí byl jedním ze zdrojů nespokojenosti obyvatel s komunistickým režimem, který se otázkou životního prostředí a ekologií příliš nezabýval. V rámci československého disentu vznikly mezi lety 1987 – 1989 některé skupiny, jejichž prioritou byla právě ochrana životního prostředí. Jednalo se například o Nezávislou ekologickou obrodu. Na Slovensku se ekologické hnutí soustředilo kolem časopisu Ochranca prírody.
Události v roce 1989 a přechod k demokracii zvýšily v Československu zájem o ekologii a byly podniknuty první kroky ke zlepšení stavu životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí, které během komunistické éry neexistovalo, vzniklo v roce 1990. V tomto roce bylo do ochrany životního prostředí investováno přes 6 milionů Kčs (na ochranu ovzduší šlo 1,6 milionu Kčs).
Důležitým krokem, jenž pomohl České republice k čistšímu ovzduší, byla plynofikace. Ta měla omezit spalování fosilních paliv, zejména oblíbeného a rozšířeného uhlí. Domácnosti začaly na plyn přecházet v roce 1994. Pokroky byly velké. Například v Praze topilo v roce 1989 uhlím asi 45 % domácností, zatímco v současné době je to jen kolem 6 %. Některé domácnosti v polovině devadesátých let nepřešly na plyn, ale začaly topit elektřinou, což je z dnešního (cenového) hlediska poněkud nevýhodné.
Investice do oblasti životního prostředí od roku 1989. Zdroj: ČSÚ (Obrázek zvětšíte kliknutím)
Významnou událostí bylo v roce 1991 přijetí zákona o ochraně ovzduší, který zavedl přísné limity pro oxid siřičitý, oxid uhelnatý a prach. Nevhodné látky vypouštěné do vzduchu musely eliminovat také elektrárenské společnosti. ČEZ v této době začal do svých uhelných elektráren instalovat tzv. odlučovače popílku a odsiřovací jednotky, které snížily množství vypouštěných emisí.
Oxidu siřičitého jsme se zbavili: Novým strašákem je přízemní ozon
Opatření měla úspěch. Největší hrozbu, oxid siřičitý, se podařilo ve vzduchu snížit. Zatímco v roce 1989 ho do vzduchu bylo vypuštěno kolem 1 850 milionů tun, v roce 2007 to bylo 216 tisíc tun. Přestal nás také výrazně trápit prach a padající popílek, na nějž dodnes vzpomínají někteří obyvatelé Plzně, kteří pravidelně smetávali popel z parapetů svých bytů nebo pořádali brigády na jeho úklid ze střechy Škodovky.
Nárůst dopravy po roce 1989 zvyšuje koncentraci nebezpečných látek ve vzduchu. Novodobým problémem je například tzv. přízemní ozon
Máme se tedy radovat a zhluboka dýchat čerstvý vzduch? Problémy s ovzduším zdaleka nejsou vyřešeny a objevují se nová nebezpečí. Strašákem dneška jsou oxidy dusíků, oxid uhličitý a tzv. přízemní ozon (fotochemický smog), jehož zdrojem je nadměrná automobilová doprava. V roce 2007 ohrožoval přízemní ozon zdraví 85 % obyvatel.
V oblasti dopravy, která po roce 1989 výrazně narostla (svůj podíl na tom má také přesun dopravy zboží ze železnice na kamiony), byl určitým pokrokem zákaz olovnatého benzinů v roce 2001. Také tento krok přispěl ke snížení koncentrace nebezpečných látek ve vzduchu. Přesto se nám ve městech v dopravní špičce nedýchá zrovna nejlépe. Se situací před rokem 1989 se to však srovnávat nedá a pokroky jsou viditelné i na statistikách stavu ovzduší vedených Českým statistickým úřadem.
