Proč je energetická nezávislost tak důležitá
Je otázka, jak nám tohle pomůže na cestě k energetické nezávislosti. Odpověď je prostá: pomůže, ale samospásné to není. Nikdo v EU netrpěl představou, že náhradou žárovek za úsporky budeme moci dát vale ruské ropě. Jenže svícení představuje něco jako 30 % spotřeby elektřiny a až na výjimky u svícení nelze elektřinu ničím nahradit. Zatímco u topení můžete přecházet z topení plynem na topení peletkami, elektřina je prostě elektřina. Můžete ji jinak vyrobit, což je jedna cesta, můžete ji šetřit, to je druhá cesta. Nejlepší je kompromis: vyrábět jinak tam, kde to smysl má a šetřit tam, kde to smysl má. Když si vezmete do ruky kalkulačku, rychle přijdete na to, že přechod ze žárovek na úsporky má svůj hluboký ekonomický smysl.
Žárovky „zakázalo“ i Rusko, USA či Brazílie
Výše uvedené je tedy důvodem, proč se EU, ale i jiné prozíravé země, snaží najít nějakou cestu k energetické efektivitě a proč laborují s různými druhy náhrad (biopaliva pro topení, pro auta – tam hlavně jako příměsi) či úspor (úsporky, zateplení atd). Fakt je, že se nám to často nemusí líbit a smůla je, že žijeme v tom přechodném období, kdy jenom mentálně se přeorientovat na to že světelné zdroje se jinak udávají a jinak počítají, je trochu namáhavé. Překvapující (minimálně pro mne) je, že uživatelé, které by bylo možné považovat za inteligentnější, mají s tímto přechodem největší problém, ačkoliv to znamená, naučit se maximálně pět řádků v dvousloupcové tabulce.
Na závěr: už jsme si řekli, že podobné ustanovení o “zákazu žárovek” bylo přijato v mnoha dalších státech, bez ohledu na demokratičnost jejich systému. Hlavní důvod pro to je především zjevná výhodnost přechodu na jiné typy svítidel pro malospotřebitele (velcí už své výbojky mají dávno), zatímco svobodný trh v tomhle ohledu nefunguje. Náklady na změnu v provázaném a globalizovaném trhu jsou příliš velké a riskantní na to, aby si výrobce sám o sobě, bez (nepovolené) kartelové dohody, dovolil podniknout něco takového. Vstup, impuls od státu je tady logickou pobídkou a spouštěčem.
ReklamaSamozřejmě, že ne všechno u akce “přechod na úsporky” proběhl hladce, především kvalitativní problémy se asi původně očekávaly menší. Vstup řady čínských garážovek, které to pojaly hurástylem, Evropu zřejmě překvapil, ale dnes už si většina odběratelů zvyká na to, že zboží z Číny má nepredikovatelnou kvalitu a je tedy třeba ji důsledně ověřovat, na čemž staví seriosní dovozci či outsourceři výroby.
Úspory nebo nebezpečí? |
|
Na závěr se služí připomenout situaci na Ukrajině, kde se Rusko významně angažuje. Dodávky ropy a především zemního plynu tu jsou dlouhodobě účinnou pákou, která navíc mírně drží v klinči i Evropu. Ani ta by si nemohla ihned dovolit výpadek dodávek ruského plynu a ropy, které dělají něco kolem 30-50 % – záleží na státu, plyn bývá více. Snižování energetické závislosti je pro Evropu (jakož i ostatní státy, třeba USA či Čínu) nejdůležitějším prvkem ve hře o geopolitický vliv. A tak je také potřeba celou věc kolem německé i eurounijní “energiewende” vnímat. Snažíme se nejenom energii vyrábět čistěji, ale také bez závislosti na dodavatelích, kteří dodávky surovin spojují či mohou spojovat s nátlakem. Tak, jako si dnes musí vybrat Ukrajina, zda chce mít doma teplo a ruskou správu nebo demokracii a zimu, si můžeme za pár let volit my. A je jen na nás, jak budeme připraveni. Zatím jsme na to v Česku připraveni velmi špatně.
Ale hlavně, že nemáme Evropskou unii rádi.
