fbpx

Kondenzační kotel v praxi – na co si dát pozor?0

Účinnost kondenzačního kotle v praxi

V praxi je pochopitelně účinnost kondenzačního kotle nižší, místo 11 % navíc získáme maximálně tak 8 %. To je ale pořád o nějakých 15 % více než účinnost běžného nekondenzačního kotle. Základní problém je ale v tom, že pro dosažení dokonalé kondenzace je nutné, aby se do kondenzačního výměníku kotle vracela z topného systému voda s co nejnižší teplotou – ideálně pod 30 °C.

To je bez problémů dosažitelné u takzvaných nízkoteplotních systémů, jako je podlahové nebo stěnové vytápění, ale je to podstatně obtížnější u běžných topných systémů s radiátory. To pochopitelně neznamená, že by kondenzační kotel nebylo možné používat i s běžnými otopnými systémy, které jsou navržené na teplotní spád 80/60 °C. Topné soustavy jsou totiž dimenzovány na většině území ČR na minimální venkovní teplotu -12 °C respektive -15 °C. Takto nízká teplota trvá ale jen po relativně krátkou dobu, po velkou část topného období je mnohem tepleji. Teplota vratné vody přicházející do kotle je tedy po značnou část topného období pod teplotou kondenzace a průměrná účinnost kotle je vyšší, než by byla u kotle obyčejného.

Důležité je hydraulické vyvážení otopného systému

Velmi příznivý efekt v mém případě mělo zateplení domu, které jsem prováděl v průběhu let po instalaci ústředního topení. Dnes jsou díky výrazně sníženým tepelným ztrátám vlastně všechna topná tělesa znatelně předimenzována. Původní topný systém byl (pravděpodobně) navržen na teplotní spád 90°/70°, nicméně dnes je potřebný teplotní spád mnohem nižší.

Ovládání kotle pomocí PC nebo tabletu. (Obr.: Geminox)
Udržet nízkou teplotu vratné vody je ovšem možné, jen pokud je topný systém správně hydraulicky vyvážen. Průtok na každém topném tělese by měl být takový, aby se na něm vytvořil teplotní spád zhruba 20°C. Když jsem někdy koncem září uvedl do provozu svůj kondenzační kotel, tak jsem zjistil, že mám v domě radiátory, které tuto podmínku nesplňují a zbytečně mi zvyšují teplotu zpátečky. Když jsem kdysi dávno při rekonstrukci topení instaloval termostatické ventily, tak jsem pochopitelně termostatický ventil nedal na topné těleso v pokoji, kde byl umístěn prostorový termostat, který reguloval vytápění. Nechal jsem také na tomto tělese nastavený velký průtok vody, protože čerpadlo mělo stálé otáčky a při přivírání termostatických ventilů se zvyšoval tlak, což vedlo jednak k větší hlučnosti a jednak to výrazně snižovalo schopnost termostatických ventilů udržovat nastavenou teplotu. Topné těleso v koupelně jsem schválně předimenzoval a přidal pod něj malé ventilátory z počítačových zdrojů, což mi umožnilo v případě potřeby poměrně rychle koupelnu vytopit.
Účinnost kondenzačního kotle a teplota zpátečky – vody, která jde z radiátorů zpět do kotle. (Obr.: Geminox)
Když jsem topil se starým kotlem, který měl výkon přibližně 12 až 14kW a fungoval jen v režimu zapnuto/vypnuto, topil jsem vždy jen část dne – přes den a na noc jsme kotel vypínali. Tímto stylem topení jsem trochu zvyšoval účinnost. Pokud totiž předimenzovaný kotel s odkouřením do komína často zapíná a vypíná, tak má větší komínovou ztrátu (zvláště pokud jde o stacionární kotel s litinovým výměníkem a poměrně velkým objemem vody). Vysoká tepelná setrvačnost zateplených stěn zajistila, že kolísání teploty v průběhu dne bylo snesitelně malé a velká plocha topných těles umožňovala poměrně rychlé zvýšení teploty po zapnutí kotle. Celkem soudím, že to byla přijatelná strategie, jak topit.

Kondenzační kotel ale vyžaduje úplně odlišný režim. V průběhu podzimu jsem zkoušel na regulátoru naprogramovat teplotní pokles na 19 °C v době, kdy jsme v práci. Při venkovní teplotě nad nulou však teplota místností pod 19 °C nestačí poklesnout, takže jde vlastně o vypnutí kotle. Ztracené teplo je pak ovšem třeba nahradit a kotel proto musí topit s větším výkonem, což bohužel znamená i vyšší teplotu zpátečky a tedy méně účinnou kondenzaci. Teď zkouším celodenní topení a při teplotě, která se pohybuje kolem 3 až 5 °C, kotel běží zhruba na 20 % výkonu. Topná voda má 46 °C a zpátečka 32 °C.

Zatím jsem naplánoval následující změny:

  • Instalaci termostatických ventilů na topná tělesa v koupelnách a jejich trvalé vytápění na mírně sníženou teplotu (řekněme 19 °C). Nebudu omezovat průtok regulační clonkou a dám pod ně výkonnější baterii ventilátorů, která mi umožní v případě potřeby výrazně zvýšit výkon při zachování rozumně nízké teploty vratné vody.
  • Přiškrcení průtoku topným tělesem v místnosti, kde je termostat, a kompenzace jeho sníženého výkonu přidáním ventilátorů. Jde o dvouřadové ploché panelové těleso navíc částečně zakryté poličkou a křeslem. Takže už poměrně malý pohyb vzduchu, který zajistí 2 do série zapojené 12 cm počítačové ventilátory dokáže významně zvýšit jeho výkon.
  • Pravděpodobně se vzdám časové regulace a budu topit nepřetržitě na 20 až 20,5°C.
  • Zřejmě si budu muset trochu pohrát i s nastavením ekvitermní křivky (podrobný návod je např. v knize Regulace v praxi od J.Valtera).
  • Zapisuji si pochopitelně pravidelně stav plynoměru a koncem srpna přepočítám spotřebu podle klimatických dat, porovnám s minulým rokem a vyhodnotím, jakou úsporu mi kondenzační kotel přinesl. Doufejme, že bude znatelná. Takovýto sofistikovaný kotel má totiž kromě výhod i jednu možná dost zásadní nevýhodu: Díky jeho složitosti se na něm může ledacos pokazit a oprava pak nejspíš bude docela drahá záležitost.
Profilový obrázek

Autor: Karel Murtinger

Autor je spolupracovník redakce a energetický poradce. Dlouhodobě se zabývá problematikou nízkoenergetických a pasivních staveb a souvisejících technologií.