Před více než rokem svět vyděsily zprávy Mezinárodního panelu o klimatických změnách, jež byly tlumočeny běžným čtenářům novin a časopisů mnohdy v katastrofických konotacích. Co vlastně ale tenkrát panel vědců světu sdělil? Jak k tomu došel a co se s jeho závěry děje více než rok poté?
V roce 2001 světlo světa spatřila historicky první zpráva o globálním oteplování, vydaná Mezivládním panelem pro změnu klimatu (dále jen IPCC). O šest let později došlo v Paříži ke zveřejnění další rozsáhlé zprávy, která byla médii i veřejností obecně vnímána jako doposud nejkomplexnější souhrn výsledků z výzkumných programů zabývajících se klimatem (připomeňme ještě, že starší dokumenty IPCC mezitím sehrály svojí roli například i při jednáních o Kjótském protokolu, či Rámcové úmluvě OSN).
Za globální oteplování může člověk
Mezí její nejklíčovější a současně nejdiskutabilnější závěry patří především tvrzení, že změnám podnebí se lze vyhnout, pakliže snížíme exhalace skleníkových plynů řádově až o desítky procent. Což je prý vzhledem k současným technologiím možné. Nabízí se nám tedy celá řada zajímavých otázek k zamyšlení – například jak je to s globálním oteplováním ve skutečnosti, zda má IPCC skutečně ve všem pravdu, jaké pozitiva jeho zpráva vlastně k dnešnímu datu přinesla a mnoho jiných.
Reklama„Hysterické zprávy neustávají, podle OSN globální oteplování pozabijí „miliony dětí“ v nejchudších oblastech světa“
Ke zodpovězení alespoň některých z nich si nejprve povězme něco málo o osobnostech, tvořících ono „zdravé jádro“ IPCC. Valná většina z nich se řadí k těm, kdož zjednodušeně řečeno tvrdí že nám výhledově bude hodně horko, hodně mokro a navíc že si za to všechno můžeme sami. Tedy by ani nebylo od věci na tom zkusit něco málo změnit. Podstatná zjištění z celé zprávy se ostatně dají shrnout do několika stručných základních bodů, které zde pro pořádek rovněž uvedu:
- hladina moří a oceánů se do konce tohoto století zvýší o cca 28 – 58 cm, možná i jeden metr (nejvíce pesimistický scénář) a to díky tání ledovců
- ledovce v Arktidě i Antarktidě budou trvale ubývat
- sněhová pokrývka na celém světě klesá
- je „velmi pravděpodobné“, že směrem k pólům bude přibývat srážek a zároveň „pravděpodobné“, že v subtropických oblastech tyto naopak budou ubývat
- je „velmi pravděpodobné“, že bude pokračovat nárůst vysokých teplot, tzn. čekají na nás další vlny vedra
- koncentrace methanu a oxidu uhličitého vysoce přesáhly hodnoty z preindustrální doby
Dále v ní nalezneme informace o objemu skleníkových plynů, zvyšování teploty na Zemi a zejména predikce věnované odpovědím na otázky typu „co se stane, pokud…“ Tedy zcela konkrétně – jak moc rtuť teploměru povyleze vzhůru v případě, kdy koncentrace emisí skleníkových plynů dosáhne hranice 650 ppm (parts per million, tedy ekvivalent jedné „miliontiny“), 750 ppm, 1000 ppm a 1200 ppm. Nu a právě přesvědčení že stále stoupající koncentrace těchto plynů (tedy methanu, oxidu dusného a oxidu uhličitého) jsou přímým důsledkem nevhodného chování druhu Homo sapiens sapiens vede mnohé zájmové skupiny k vypouštění komentářů, které se nestydím označit za vysloveně vědecký bulvár.
Pomohlo Kjóto?
I za poslední měsíce se objevilo mnoho, občas až zbytečně hystericky formulovaných novinek z bojiště. Tak třebas podle OSN globální oteplování pozabijí „miliony dětí“ v nejchudších oblastech světa. Dále jsem se na internetu dozveděl, že může zavinit i něco na způsob třetí světové války, jen ještě mnohem horší než byly ty obě předešlé dohromady. Kdo si snad dovolí podobně odvážné závěry veřejně zpochybňovat, obratem bývá nařčen z finančně výhodné spolupráce s naftařskými společnostmi a obdobných zločinů. Oproti tomu vlastní zpráva IPCC našla využití i při vypracovávání stanoviska Komise pro životní prostředí AV ČR k této diskusi. Lze tedy právem tvrdit, že dobře posloužila i jiným, než právě radikálním zeleným kruhům. Nicméně…
Indický předseda IPCC, Rajendra Kumar Pachauri, obdržel v roce 2007 spolu s Al Gorem Nobelovu cenu míru
Hned v úvodním odstavci jsem okrajově zmínil Kjóto, jehož požadavky mimochodem někteří ani neplní. Před časem (respektive 8 let po podpisu) vstoupil v platnost i mezinárodní protokol o snižování emisí skleníkových plynů. Přesto hned na další schůzce klimatologů v Exeteru zaznělo, že rizika se nijak nezmenšují. Ba spíše naopak. Mají tedy podobné studie a protokoly vůbec nějaký praktický smysl, nebo tu jde primárně o možnost hlásání takových katastrofických scénářů, jaké jsem už zmínil?
Co bude dál?
Proti emisím se samozřejmě dávno bojuje a funguje to i jinak, než jen s hysterií. V Kalifornii chtějí snížit emise CO2 hned o celou čtvrtinu a to dokonce už do roku 2020. Cesta k tomu vede i přes stále větší využívání tzv. hybridních automobilů, které dle potřeby zvládají jezdit na elektřinu. Projekty tohoto charakteru jistě svůj význam mít budou – lokální. Na čem se ale většina vědců v současné době opravdu shodne ohledně globální situace je asi jen to, že v průběhu posledních 100 let se Země poněkud oteplila (cca 0,6 stupně s možnou odchylkou cca 0,2).
Bude v příštích letech Země více do červena? A můžeme to nějak změnit?
Oxid uhličitý je opravdu skleníkový plyn a jeho nárůst v atmosféře je nejspíše důsledek lidské činnosti. Nicméně klima může celkově vzato ovlivňovat mnohem více faktorů a pokud tomu tak je, potom právě z tohoto hlediska jsou nějaké emise potencionálně zcela zanedbatelnou záležitostí. O samotný vliv oteplování vedou profesoři učené spory, klimatické modely mají navzdory nadšenému přístupu různých aktivistů také své hranice a klimatologové sami ostatně přiznávají, že budoucí vývoj zkrátka přesně předpovědět nelze.
Odpůrci závěrů IPCC
I IPCC je primárně politika a nikoliv věda. Z toho, co jsem až doposud uvedl, je asi zřejmé, že jeho závěry mohou posloužit stejně tak dobře užitečným věcem, jako účelovému vyvolávání zbytečné paniky. Záleží čistě na tom, kdo a proč je interpretuje. Laická veřejnost se totiž snadno nechá oklamat textem podobně vychvalovaného díla, aniž si současně uvědomí, že spousta jiných lidí s ním zase nesouhlasí, a to ze stejně závažných důvodů.
Letos se tak v Nature objevil článek zpochybňující jeden z těch zásadnějších závěrů IPCC. Podle trojice jeho autorů (ve složení politik-ekonom-klimatolog) došlo k hrubému podcenění nákladů nutných na právě takový technologický pokrok, který by umožnil razantní snižování množství škodlivých emisí. V prosinci 2007 podepsala celá řada vědců otevřený dopis o změně klimatu pro generálního tajemníka OSN. Vyjadřují v něm svůj nesouhlas se závěry IPCC a tvrdí, že pokusy o snižování emisí, mající současně za důsledek zpomalení ekonomického rozvoje, spíše světu ublíží (mimochodem – miliony dětí umírají v nejchudších zemích světa už dávno, přičemž zrovna kvůli globálnímu oteplování to není). A konečně tu jsou také nařčení z korupce a odůvodněná tvrzení, že některá data byla úmyslně sbírána takovým způsobem, který je nakonec výchylil k vyšším teplotám.
Pakliže se podíváme na souhrn 35 scénářů možného vývoje v původní zprávě IPCC, prostým porovnáním s realitou zjistíme že stav za posledních 8 let odpovídá tomu nejkatastrofálnějšímu z nich. Emise se tedy zvyšují a jak to tak vypadá, navzdory všem snahám nejspíš ještě i zvyšovat budou. Dále navíc nedochází ani k nárůstu efektivity co se využívání energie týče – díky zemím jako Čína dokonce spíše pozorujemet opak. Nenechte si ale nikým namluvit, že to povede i k celosvětovým katastrofám dosud nevídaných apokalyptických rozměrů. Nic takové totiž jednoznačně prokázáno není a vzhledem k naším současným možnostem modelování klimatu v zásadě ani být nemůže. Z problematiky globálního oteplování se stal především strašák moderní doby, kdy seriózní a objektivní věda již dávno ustoupila politickým a ekonomickým zájmům.
Autor je studentem biologie s několikaletou redaktorskou praxí. Specializuje se dlouhodobě na oblast evoluce a ekologie.
