Klimatická konference v Cancúnu: Co (ne)přinesla?0

Kjótský protokol stále ještě nemá svého nástupce. Klimatická konference v mexickém Cancúnu přinesla vágní dohodu, která zpomalí globální oteplování jen v případě, že ji někdo vezme vážně. Co se dohodlo na klimatické konferenci, která stála mimo zájem médií?

Je tomu skoro rok, co stránky novin zaplavily zprávy o klimatické konferenci v Kodani. Svět do tohoto vrcholného politického setkání vkládal velké naděje: Kjótský protokol končí v roce 2012 a je třeba vymyslet systém, který nastoupí na jeho místo. Jednání však skončilo krachem – výsledkem bylo něco, co sice nese název „Kodaňská dohoda“, ale prakticky se jedná jen o pár stran textu bez právní závaznosti.

„Stropy na produkci CO₂ by vedly ke zpomalení ekonomického růstu rozvojových zemí.“

Jde víceméně o prohlášení, že globální oteplování je problém, něco by se s ním mělo dělat a každý stát ať si sám dělá, co uzná za vhodné. Konkrétní závazky v Kodaňské dohodě stanoveny nebyly. Dohoda předpokládala vznik „Zeleného klimatického fondu,“ který měl boj se změnou klimatu financovat. Nikdo ale neřekl, kdo bude do fondu posílat peníze.

Cancún aneb pokračování Kodaně

V porovnání s Kodaní proběl klimatický summit v mexickém Cancúnu bez většího zájmu veřejnosti. A především bez větších nadějí; před samotným summitem proběhly čtyři přípravné schůzky, které skončily buď úplným fiaskem, nebo jen nepatrným pokrokem. Generální tajemník OSN Ban Ki-moon už v srpnu prohlásil, že od summitu v Cancúnu žádný pokrok neočekává.

Cílem států je, aby teplota světa nevzrostla o více než 2°C

Pravdu měl jen částečně. Mexická konference ukázala, že státy jsou ochotny jednat a že OSN má v otázkách klimatu stále svou váhu. Jinak řečeno, mexická konference přinesla hlavně naději, že funkční a závazná dohoda bude přijata. Kromě této naděje však konference v Cancúnu žádný výraznější pokrok nepřinesla. Výsledkem je totiž dohoda, která se příliš neliší od té z Kodaně.

Teplota nesmí růst, peníze chybí

Co se vlastně dohodlo? Rozvinuté státy prohlásily, že udělají všechno pro to, aby teplota světa nevzrostla o více jak 2°C oproti předprůmyslové éře. Opět jde ale o pouhé prohlášení, nikoliv závazek. Navíc, podle nezávislých odborníků slíbené snížení emisí nebude stačit k dosažení deklarovaného cíle (udržení růstu teploty pod 2°C).

Konkrétní obrysy získal i závazek z Kodaně, že do roku 2020 vznikne „Zelený klimatický fond,“ přes který každý rok proteče 100 miliard dolarů do chudších a rozvojových zemí. Tyto peníze jim mají pomoci vyrovnat se se změnou klimatu a umožnit jejich průmyslu rozvíjet se „zelenou“ cestou. Stále však nebylo přesně dohodnuto, odkud se tyto peníze vezmou. (Pokud by do fondu měly přispívat všechny rozvinuté země, ČR by mohla platit až tři čtvrtě miliardy eur ročně.)

Lze takovou dohodu považovat za úspěch? Představitelé OSN i světových mocností sice prohlásili, že jednání překonalo jejich očekávání, ale vzhledem k tomu, že od konference nikdo příliš neočekával, není to zrovna optimistický výsledek. Mnohem lépe vystihl atmosféru novinář agentury Reuters Alister Doyle. Podle něj byli především představitelé menších států výsledkem konference znechuceni. Spory o právní (ne)závaznosti smluv a o jednotlivá procenta emisí CO₂ prý přirovnávali k „přesouvání sedadel na Titanicu“. Co vlastně představitele menších států tak rozlítilo?

Jednání v Cacúnu přineslo víc, než se původně očekávalo

Boj proti klimatickým změnám

Už v listopadu se na tichomořském ostrovním ministátě Kiribati sešla zvláštní konference. Její účastníci rozhodně nepatří mezi největší, politicky nejsilnější ani hospodářsky nejsilnější státy světa. Přesto však jejich hlas byl slyšet možná více než prohlášení hlavních globálních hráčů: Jednaly tu státy, které jsou klimatickou změnou ohroženy nejvíce. Některým (především tropickým státům) hrozí značné hospodářské škody způsobené klimatickými extrémy, jiným (malé ostrovní státy) hrozí úplný zánik vlivem stoupající hladiny oceánu.

Společně tyto státy vydaly tzv. Prohlášení z Ambo – výzvu velkým státům, aby zahájily důrazný boj proti klimatické změně. Tyto malé státy nemají příliš silnou vyjednávací pozici, mohou však nejvíce ztratit. Už na loňském summitu v Kodani jsme od nich slyšeli silná slova a zdá se, že tento trend bude pokračovat.

Globální oteplování: Přestává být problémem?

Ačkoliv s tím mnozí lidé nemusí souhlasit, čím dál více ekonomů zastává názor blízký například Václavu Klaus. Boj s klimatickou změnou ovi. je velmi drahá legrace. Politici teď řeší jiné problémy, než že za 50 let možná moře zatopí nějaký ostrůvek na druhé straně planety.

Pálí je jiné problémy, které jsou tady a teď. A podobně začíná uvažovat i veřejnost, která to koneckonců platí z daní. Průmyslníci zasaženi hospodářskou recesí už o další omezení nestojí. Doby raketového růstu, kdy se na peníze příliš nekoukalo, jsou přinejmenším na pár let pryč. Sílí i hlasy skeptiků, kteří žádají přinejmenším nezávislé přezkoumání, jak to s tím oteplováním a vlivem člověka vlastně je.

Příští klimatický summit je poslední možností přijmout nástupce Kjótského protokolu

Kdo má v dnešní době zájem na boji s klimatickou změnou a uzavření závazné dohody? USA a další vyspělé státy jsou zdrženlivé, protože omezení emisí by dále poškodilo jejich krizí zasažené hospodářství. Evropská unie dohody nepotřebuje, sama si stanovila velmi přísná pravidla, navíc by pravděpodobně platila většinu nákladů. Rusko a střední východ žije z ropy a plynu – jakýkoliv přesun od fosilních paliv by je značně poškodil. Čína a Indie nikdy nevynikaly starostí o životní prostředí a pravděpodobně dají přednost dalšímu průmyslovému růstu. Rozvojové země se nechtějí omezovat, protože jejich podíl na problémech klimatu je zanedbatelný a jejich průmyslu je na úplném začátku – omezení emisí by pro ně mohlo znamenat katastrofu.

Příští klimatický summit se koná za rok v Durbanu, v Jihoafrické republice. Hlavní účastnící tvrdí, že tentokrát už skutečně dosáhnou plnohodnotné a závazné dohody. Pravdou je, že nikdy nebyli tomuto cíli blíže než teď. A protože Kjótský protokol končí v roce 2012, příští rok znamená poslední šanci najít jeho nástupce. Bude to dostatečná motivace? Uvidíme za rok.

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora