ČR a spolu s ní i střední a východní Evropa má první vodíkovou čerpací stanici, která byla uvedena do provozu v Neratovicích. Využívat ji bude speciální autobus neratovické MHD. Jak se jezdí v autobusu na vodík? Je opravdu vodík palivem budoucnosti?
Minulé století se neslo ve znamení zdokonalování technologie spalovacích motorů, přesto se ale nepodařilo uspokojivě snížit emise nežádoucích plynů ve vzduchu. Proti používání spalovacích motorů hrají také ztenčující se zásoby ropy, a proto nezbývá nic jiného, než hledat alternativy, které v budoucnu budou schopny plně nahradit spalovací motor.
ReklamaV souvislosti s alternativními pohony se hovoří především o hybridních vozidlech, které jsou poháněny více zdroji energie. Na kombinaci spalovacího motoru a elektromotoru jsme si již zvykli a asi se nenajde nikdo, kdo by neslyšel o nejznámějším hybridu Toyotě Prius. Vodíkový pohon je oproti tomu v dopravě tak trochu nováčkem a sériově vyráběná vozidla na vodík jsou vzácností. Přesto je právě vodík označován jako palivo budoucnosti.
„Vodíkový pohon je považován za technologii budoucnosti a má ze všech alternativ benzínu a nafty největší šance.“
O to víc nás může těšit, že držíme krok se světem a koncem roku vyrazí do neratovických ulic český vodíkový autobus. Bez zázemí vodíkové čerpací stanice by to ale nebylo možné. Začátkem listopadu proto byla otevřena první vodíková čerpací stanice v České republice, která je jediná v celé střední a východní Evropě.Několikaleté úsilí všech účastníků projektu „Vodíkové technologie pro palivové články, dopravu a energetické využití“ tedy nabývá konkrétní podoby.
Elektromobily a hybridní vozy |
– Náhrada za benzín? Hybrid nebo LPG?– Autosalon v Detroitu: hybridní vozy vedou– Toyota Prius: uspěje nový hybrid?– První vodíková čerpací stanice v ČR |
Vodíkový autobus: úsporný, šetrný ale drahý
Vodíkový autobus TriHyBus je výsledkem spolupráce Ústavu jaderného výzkumu Řež, společnosti Škoda Electric a zahraničních partnerů. Prototyp českého autobusu na vodík se pyšní unikátní technologií: autobus čerpá energii ze tří různých zdrojů, z nichž vybírá ten s největší úsporou. Základním zdroje energie je elektřina z palivových článků poháněných vodíkem. Palivové články jsou vysoce účinné, protože přeměna energie je přímá. Neexistují ztráty vzniklé mechanickými a tepelnými mezistupni, jako je tomu např. u spalovacích motorů. Systém doplňuje baterie Li-ion a vysokokapacitní kondenzátor (tzv. ultrakapacitor).
Český vodíkový autobus TriHyBus se stane součástí neratovické MHD. Zdroj: www.h2bus.cz
TriHyBus má elektromotor o výkonu 120 kW a je schopen jet maximální rychlostí 65 km/h. Střešní nádrž pojme 20 kg stlačeného vodíku, který vystačí na vzdálenost cca 300 km. Podle předpokladů by měl mít vodíkový autobus oproti benzínovému nižší spotřebu o 30 – 50 %. To znamená, že v průměru by měl tento prototyp spotřebovat 26 litrů ekvivalentu nafty na 100 km. Autobus s naftovým motorem spotřebuje na 100 km cca 40 litrů nafty. „Tankování“ vodíkového autobusu zabere zhruba 10 minut.
Parametry vodíkového autobusu |
Výkon: 120 kW Hmotnost: 18 tun Max. rychlost: 65 km/h Zásobník na střeše: 20 kg vodíku Dojezd: 300 km Spotřeba vodíku: 7,5 kg / 100 km |
Vodíkový pohon je vedle avizované úspornosti také šetrný k životnímu prostředí, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, zásoby vodíku jsou prakticky nevyčerpatelné a lze ho vyrábět různými způsoby. V současné době ale bohužel dominuje výroba z fosilních paliv. Zadruhé, vodíkový pohon je založen na reakci vodíku s kyslíkem a při jízdě tedy nevznikají žádné emise.
Výstavba vodíkové čerpací stanice v Neratovicích. Zdroj: www.h2bus.cz
Překážkou rozšíření v mnoha směrech revoluční „vodíkové technologie“ zatím zůstávají vysoké náklady spojené s výrobou vozidel (prototyp TriHyBusu stojí cca 2 mil. eur, vodíkový autobus Mercedes cca 1 mil. eur) a budováním sítě čerpacích stanic. První sériově vyráběný osobní vodíkový automobil Honda FCX Clarity má dojezd 400 km. V rozlehlejších zemích je proto vybudování poměrně husté sítě vodíkových čerpacích stanic nezbytností.
Vodíková čerpací stanice v Neratovicích: brána k evropské „vodíkové dálnici“
Otevření první vodíkové čerpací stanice ve střední a východní Evropě v České republice je důležitým krokem k možnému napojení na tzv. evropskou vodíkovou dálnici. Své vodíkové čerpací stanice totiž budují i další země jako je Francie, Itálie nebo Dánsko. Vodíková dálnice zatím funguje na jihozápadě Německa.
Autobus na vodík – prostor pro palivové články. Zdroj: www.h2bus.cz
Projekt neratovické čerpací stanice byl vytvářen s ohledy na potřeby provozu TriHyBusu. Společnost Linde Gas ale koncipovala vodíkovou stanici tak, aby ji mohly využívat i osobní automobily. Naplnění zásobníku autobusu trvá zhruba 10 minut, osobní automobil je natankován do dvou minut. V Neratovicích počítají zatím se spotřebou 72 000 m3 vodíku ročně. Do budoucna by ale mělo ve stanici vodík tankovat více vozidel a počítá se s navýšením její spotřeby. Také možnost navýšení plnicího tlaku ze současných max. 450 barů až na 1 000 barů dokládá budoucí záměry provozovatelů stanice.
Parametry vodíkové čerpací stanice |
Kompresní část Uskladnění paliva: vodík ve vysokotlakých nádobách (300 bar) Objem nádrží: 4×600 litrů Nadzemní zásobník: 50 m³ Plnicí tlak: 450 bar (možnost navýšení až na 1 000 barů) Čerpací stojan |
Bezpečnost vodíkových technologií
Netradiční technologie vždy provází obavy o bezpečnost. Český vodíkový autobus i čerpací stanice splňují velmi přísné homologace a s jejich provozem není spojeno vyšší riziko, než je tomu u běžných paliv.
Dostupné statistiky zatím nezaznamenaly v souvislosti s provozem vodíkových vozidel žádné nehody. Konkrétně pro vodíkové autobusy platí, že jsou na tom z hlediska bezpečnosti lépe než autobusy naftové. Samozřejmě je třeba dodržovat bezpečnostní předpisy, protože unikající vodík naše smysly nezachytí a vodíkový plamen je ve dne prakticky neviditelný.