fbpx

Jsou elektřinou poháněné automobily řešením?0

Boom posledních let, budoucnost elektřiny

Do běžného provozu ne, na nákupy ano

Podle očekávání ale všechny zmíněné (i řadu dalších) prototypů spojuje společný nedostatek: žádný z nich nikdy nesjel z výrobní linky, což ponechalo značný prostor ke spekulacím o skutečném výkonu a dalších vlastnostech, kterým nikdo z nás neuvěří do chvíle, než se vůz objeví v nejbližším autosalónu. Neznamená to ale, že by elektrický pohon jako takový umíral či zcela vymizel. Jeho předností se podařilo využít výrobcům menších dopravních prostředků (i městských automobilů), přičemž řadu z nich je dnes v západních zemích možno běžně zakoupit.

„Malé vozítko Tango si sice pořídil i George Clooney, peníze a plány na sériovou výrobu jsou zatím stále v nedohlednu.“

Často přitom nejde o plnohodnotné vozy, nebo je minimálně nevhodné tento výraz v jejich případě používat. Typickým znakem současných elektrických vozítek je nejen nižší počet kol namísto klasických čtyř, ale také omezená výbava a především netradiční vzhled, který se vymyká soudobým trendům. Dokládá to malé Tango, vyvíjené společností Commuter Cars; přestože má čtyři kola, je pouze dvousedadlové a po způsobu motocyklů v něm druhý pasažér sedí uschován za řidičem. Zatímco prototyp jako takový vzbudil řadu pozitivních reakcí (jeden si koupil sám George Clooney a co víc, dokonce v něm byl několikrát spatřen v provozu), výrobce stále čeká na potřebnou investici, která by mu dovolila zahájit sériovou produkci.

Malé elektrické vozítko Tango maximálně pro dvě osoby
Malé vozítko Tango maximálně pro dvě osoby

Velké naděje do světa elektřiny vkládá například značka ZAP. V jejím portfoliu najdete velké množství skútrů nebo tříkolových vozítek (většinou známých pod označením NEV, nebo-li „neighbourhood electric vehicles“ – v překladu „elektrická vozidla do okolí“), přičemž všechny jsou funkční a reálné, ale zároveň neschopné dosáhnout rychlosti nad 50 km v hodině nebo zajet na jedno nabití více než zhruba 80 km. Fajn jako nákupní taška, horší do běžného provozu. Nejvýznamnějšími zástupci této kategorie jsou ZAP X, který je považován za jeden z vývojových článků při vytváření skutečného elektrického konkurenta klasických silničních vozidel a tříkolový Alias, sympatický pro nízké provozní náklady i slušnou akceleraci a rychlost, díky nimž jde „takřka“ o plnohodnotné vozidlo. Jeho tři kola namísto běžných čtyř přitom mají své opodstatnění; vozidlo díky nim nemusí v některých zemích projít řadou striktních bezpečnostních testů, což má uvedení na trh příjemně zkrátit.

Elektromobily 

V obou případech jde o výborné příklady v současnosti dostupných vozidel na elektřinu; a shodně dokládají, že se současní výrobci vydali cestou konstantního vývoje malých, relativně pomalých automobilů určených do hustě zasídlených oblastí, kde výkonnostní aspekty zanikají. Podle všeho se v nich skrývá velký potenciál, ale oblast elektrického pohonu jako taková ušla za posledních skoro 20 let jen malý kus své cesty. Můžeme očekávat, že bude elektřina tím, co nahradí tenčící se zásoby ropy? Možná. Může se tak stát již v příštích deseti letech? Pravděpodobně ne.

Elektromobily EV1: průšvih pro General Motors?

Ve článku zmíněný prototyp EV1 má za sebou dlouhou historii i řadu přehmatů, v jejichž zástupu zní zajímavě neověřené informace, které zveřejnili zaměstnanci koncernu General Motors. Ty poukazují nejen na vysokou ztrátovost projektu, který přišel výrobce odhadem na dvě miliardy dolarů, ale také na vysoké náklady na výrobu každého jednoho vozu, jenž byl nabízen pod cenou.

Pozitivně nevyznívají ani informace o skutečné době dojezdu (udávaných cca 200 km snížily například zapnuté světlomety o 10 %!), době dobíjení akumulátorů (proklamované dvě hodiny se v běžné domácnosti a elektrické síti proměnily v 8 hodin) nebo o mizivé životnosti baterií (místo 3 let se stalo realitou pouze 6 měsíců). Celkem se na konci devadesátých let minulého století vyrobilo něco málo přes 2 200 kusů elektromobilu EV1.

 

Profilový obrázek

Autor: Redakce Nazeleno.cz