fbpx

Mana, Soylent a další jídlo v prášku: Budoucnost nebo slepá ulička?0

Prodává se pod různými značkami: například Mana, Soylent nebo Anapur. Nabídka jídla v prášku v České republice v současné době roste. Producenti tvrdí, že je to výhodné a zcela bezpečné. Dá se jim věřit?

Strava v prášku je určena pro ty, kteří hledají náhražku klasických potravin. Důvody mohou být různé – třeba chtějí ušetřit trochu času. Jídlo v prášku vychází z výživy pro nemocné, která se využívá především v medicíně.

Tento typ jídla představila v USA firma Soylent už v roce 2014, ale trend se poslední dobou začíná rozmáhat i v České republice, přestože na rozdíl od amerického trhu jsme na polotovary a potraviny „instantního charakteru“ zvyklí možná o něco méně.

Reklama

Cena za čas, který nestrávíte u plotny

Denní dávka jídla v prášku by měla alespoň přibližně pokrýt veškeré potřeby vašeho těla. Velkou nevýhodou je ale poměrně vysoká cena. Zatímco měsíční výdaje na osobu v případě běžných českých nákupů potravin vychází průměrně na 2 000 Kč, s jídlem v prášku se cena vyšplhá až na 6 000 Kč za měsíc, což není zrovna moc povzbudivé.

Čas, který byste normálně strávili u plotny, vám samozřejmě nový trend ušetří. Třeba sáček značky Mana stačí zalít trochou přibaleného oleje (nebo přesnějí směsí různých olejů) a máte hotovou snídani, oběd nebo večeři. Značka Anapur zase doporučuje nasypat výrobek do shakeru a přidat vodu nebo mléko. Příprava jídla vám tak zabere sotva minutu, v případě hotových nápojů potom samozřejmě ani to.

Pochutnáte si?

Produkty jsou převážně veganské a skládají se z rostlinných ingrediencí, takže kdo potřebuje maso, na své si rozhodně nepřijde. Anapur po rozmíchání zanechává kousíčky a směs je cítit po ořechách a vločkách. Mana je naproti tomu hladká a lze ji přirovnat spíše ke krupicové kaši. Zvyknout se dá, ale není to zrovna gurmánský zážitek.

Záchrana planety?

Výrobci tvrdí, že klasickou stravu je možné postupem času zcela nahradit, a že náhražky jsou dokonce lepší. Firmy produkující jídlo v prášku často uvádějí, že jejich cílem je ušetřit naši planetu potravinového odpadu, odbourat plýtvání, a zajistit tak lepší přístupnost k živinám tam, kde je to skutečně potřeba.

To zní samozřejmě báječně, ale…

Opravdu to může naše tělo zvládnout? Odpovědět zatím téměř nikdo nezná. Věda se takovými výzkumy nezabývá. Jediné, co nám zbývá, je počkat pár let nebo nasbírat vlastní zkušenosti.

Zdroj obrázků: Barbend.com, Mojemana.cz

Autor: Jana Poncarová