Za minerálkou z Poděbrad jezdí lázeňští hosté z celého Česka. Nebo si Poděbradku kupují v lahvích. Jaká voda ale lidem v lázeňském městě teče z kohoutku? Do úpravny vody, která je energeticky úsporným provozem, jsme se jeli podívat.
Stojíte před regálem s minerálkami a vybíráte tu „nej“. Která to je? Máte oblíbenou značku? Pokud vám chutná právě Poděbradka, pojďte se podívat, jak se voda v tomto lázeňském městě upravuje. Bez čištění byste si totiž z kohoutku natočili jen oranžovou vodu. Celý provoz úpravny vody je navíc energeticky úsporný a zbytkovým teplem se ještě vytápí areál.
Na čištění je potřeba víc elektřiny, proto vodohospodáři pořídili energeticky úspornější čerpadla.
ReklamaVoda, která zásobuje asi 44 tisíc lidí v okrese Nymburk ve středních Čechách, neteče do potrubí rovnou ze země. Životodárná tekutina v celé oblasti obsahuje nadlimitní množství železa a manganu. Lidé za ní sice jezdí do poděbradských lázní z celého Česka, ale aby se dala používat denně po celý rok, musí se upravit a vyčistit. Poslední rekonstrukce úpravny vody v Poděbradech stála 145 milionů korun a trvala rok a půl.
Druhou fázi čištění provádějí otevřené filtry naplněné pískem. Foto: Jolana Boháčková
Vodu do úpravny čerpají z vrtaných studní v nedalekém parku a z Kluku, sousední obce na druhém břehu Labe. Bez pročištění se však nedá dlouhodobě pít. „Mnohonásobně překračuje povolené limity železa a manganu, teče sem zkrátka úplně oranžová,“ říká vedoucí poděbradské úpravny Josef Jiřičný. V jednom litru vody je až 8 miligramů železa a 1,5 miligramu manganu. Obojího by podle normy nemělo být víc než 0,2 miligramu na litr vody.
Chcete také energeticky nenáročné vytápění? Jaké jsou možnosti? |
|
Proces úpravy vody
Čištění vody se provádí dvojí filtrací, pomocí tlakových a otevřených filtrů. „K rychlejšímu odstranění nežádoucích látek slouží roztok vápenného mléka a roztok manganistanu draselného. Vápenné mléko zvyšuje Ph vody, aby se mohlo separovat železo. Díky manganistanu draselnému ve vodě mangan oxiduje a snáz se pak oddělí,“ vysvětluje Jiřičný.
Šestice otevřených filtrů ve veliké hale zůstala původní, pouze se vyčistily. Foto: Jolana Boháčková
Dusičnanů je ve vodě pouze nepatrné množství. Vodu čerpají z hloubky patnácti metrů z vrstvy štěrkopísku. „Máme naštěstí zdroje z oblastní bývalých luk a okraje lesa a toto území nebylo nikdy intenzivně obhospodařováno, půda tedy není druhotně zatížena dusičnany,“ popisuje Jiřičný.
Na závěr se voda ještě obohacuje ozónem, díky čemuž se čistí. „Pak musíme ještě vodu chlórovat. Je to jediný způsob zamezení množení bakterií, který hygiena uznává,“ říká Jiřičný. Kvůli předcházející ozonizaci však chlóru používají jen minimální množství. Voda z úpravny má Ph 7,6. „Nejlepší je takové Ph, které vyhovuje lidem, chuťově i třeba na praní. Ph 7,6 navíc mají moc rádi akvaristi,“ dodává s úsměvem Jiřičný.
Rekonstrukce úpravny vody od základů
Místní úpravna vody se rekonstruovala po více než dvaceti letech od základů. Kromě šestice otevřených filtrů, které se pouze vyčistily, se měnilo a opravovalo úplně vše. Přestavba stála 145 milionů korun a proteče tudy 2,5 milionu metrů krychlových vody ročně. Z úpravny vytéká do vodovodního řádu až 160 litrů zpracované tekutiny za vteřinu.
Z kanceláře vedoucí řídí a kontroluje celý systém úpravy vody. Foto: Jolana Boháčková
Podle Miloše Petery, ředitele společnosti VaK Nymburk, která zásobuje pitnou vodou 58 procent okresu, už před čtyřmi lety přestávala být kapacita stávající úpravny dostatečná. „Rekonstrukce byla nutná, zvedli jsme kapacitu o 30 procent. Zajistili jsme tím vodu pro velkou část okresu na dalších 20 až 30 let,“ říká Petera.
Na financování projektu v celkové hodnotě téměř 145 milionů korun se podílelo Ministerstvo zemědělství ČR, které poskytlo částku 41 milionů korun, a Středočeský kraj částkou 12 milionů korun. Zbývající část nákladů uhradil ze svého rozpočtu investor, tedy společnost Vodovody a kanalizace Nymburk.
„V některých obcích 20 kilometrů od Prahy lidé nemají vodovod a pijí vodu ze studny.“
Doposud mnoho obcí v okrese Nymburk, ač se nachází v těsné blízkosti hlavního města, nemá vodovod. Lidé berou vodu z vlastních studní, které nejsou nikterak hluboké. V Polabské nížině, kde je vysoká hranice spodní vody, se vydatné prameny nacházejí už ve čtyřech metrech hloubky. Avšak kvůli intenzivnímu zemědělství často obsahují nadlimitní množství dusičnanů a dusitanů. Voda z větší hloubky zase železa a manganu.
Větší úpravna spotřebuje víc energie
Proto mnoho obcí plánuje napojení na vodovod a zájem o upravenou vodu z Poděbrad tedy stoupá. Navýšení kapacity úpravny s sebou neslo vyšší spotřebu elektrické energie, proto vodohospodáři pořídili především energeticky úspornější čerpadla. Ale pustili se také do kompletní rekonstrukce objektu. Podle jednoho z vedoucích projektu Marka Richtra vyměnili okna, zateplili budovu vyměnili většinu elektroinstalací.
Schéma procesu úpravy vody. Foto: Jolana Boháčková
Komponenty technologické elektroinstalace a řídicí systém dodala společnost Schneider Electric, systém zapojila firma GDF. „Rekonstruovali jsme za pochodu, museli jsme činnost zkoordinovat tak, aby úpravna nepřestala fungovat. Ani na jediný den jsme nepřerušili dodávku vody,“ popisuje nejnáročnější část rekonstrukce Richtr.
Rovněž dnes vytápějí pomocí zbytkového tepla produkovaného při úpravě vody. Původně v zimě budovu vytápěli plynem, což se v kombinaci se starými okny a nezateplenou fasádou značně prodražovalo. „Okna jsme tu měli jen proto, aby nám sem nelítali ptáci,“ dodává Jiřičný.
