Spalování odpadu v České republice: Jak jsme na tom?0

Každý z nás ročně vyhodí asi 315 kilogramů odpadu. Zavřením víka u popelnice ale osud odpadků nekončí. Některé putují na skládku, jiné do spalovny. Jak jsme na tom se spalováním odpadu v České republice? Jak fungují české skládky?

Hejna ptáků vřeští nad hromadou čpějících odpadků, bagry přehazují tuny igelitek, které hyzdí krajinu – tak nějak si představujeme skládku. Vysoké komíny plivají do města zhoubný smradlavý popel a kyselé deště barví lesy doruda – tak nějak si představujeme spalovnu odpadu. Třídíme odpad a doufáme, že my nejsme původci tohoto zla. Jak je to ale doopravdy?

„Spalovny získávají (trochu kontroverzně) podporu z evropských dotací na obnovitelné zdroje.“

Cesta naší igelitky s odpadky pro nás končí zavřením víka popelnice. Pro ni je to ale začátek. Popelářské vozy, vybavené lineárními lisy nebo jinou technikou pro zmenšení objemu odpadu, každý den odvážejí směsný odpad do místní spalovny nebo na skládku. Tříděný odpad vozí na separační linku, kde se dále dotřiďuje a připravuje k dalšímu zpracování. Bioodpad putuje do kompostáren.

Spalovna aneb využijme energii odpadu

První spalovna odpadu byla postavena v roce 1874 v Anglii. Provoz spaloven s sebou vždy nesl neblahý vliv na své okolí: toxický popílek obsahující dioxiny a furany, těžké kovy způsobující kyselé deště, oxid uhličitý, NOx a další skleníkové plyny, nehledě na páru vycházející z „čoudících“ komínů nebo zápach. I když se odpůrci a obhájci stále nemohou shodnout, vypadá to, že dnes již existují moderní řešení, která odstraňují většinu těchto problémů. Jemné filtry zachycující škodliviny, spalování probíhá při teplotě 850 °C po dobu dvou vteřin a řízené chemické reakce včetně redukce páry mají (podle obhájců) menší dopad na životní prostředí než například domy, které vytápějí kamny na tuhá paliva, či tepelné elektrárny na hnědé uhlí.

Nakládání s odpady v ČR za rok 2009

Zdroj: ČSÚ. Pozn. – ucelené údaje za rok 2010 zatím nejsou k dispozici

Kromě omezení neblahých vlivů při spalování odpadu došlo nedávno k celkovému obratu. Teplo, které dříve bylo jen odpadním produktem, začaly spalovny využívat. Ohřátá pára otáčí turbíny generátorů pro výrobu elektrické energie nebo proudí do domácností v podobě teplé užitkové vody. Spalování odpadů ovšem není beze zbytku, skelnatělá škvára se ukládá na skládky, nicméně spalováním dochází k redukci objemu odpadu na 90 %. Výhřevnost odpadků je řádově srovnatelná s hnědým uhlím, které tak částečně nahrazuje, a systém Waste-to-Energy získává (trochu kontroverzně) podporu z evropských dotací na obnovitelné zdroje. I proto mohlo v České republice dojít k přeměně technologií v jediných třech spalovnách komunálního odpadu, které se staly zařízeními na energetické využití odpadu.

Spalovny komunálního odpadu v České republice

Zdroj: CENIA. Pozn.: V České republice funguje 39 zařízení na energetické využití odpadu, z nichž 3 spalují odpad komunální.

Skládka jako nepropustná jílovitá vana

Zatímco 30 % veškerého odpadu se v České republice využívá k recyklaci a výrobě energie, zhruba 20 % jej řečeno končí na skládkách. Ani skládky ovšem už nejsou tím zlem, jakým bývaly.

Samozřejmě, malebné nejsou. Ovšem musí být upraveny tak, aby eliminovaly rizika vůči životnímu prostředí. „Základna a boky skládky musí být tvořeny minerální vrstvou splňující požadavky na propustnost a tloušťku,“ říká Směrnice EU 1999/31/ES o skládkách odpadů.  Případně musí skládku ochraňovat vrstva jílu o tloušťce 0,5 metru. Systém těsnění je doplněn umělou izolační fólií a drenážní vrstvou o tloušťce 0,5 metru, která má zachytávat a odvádět průsakové vody.

Každý z nás vyprodukuje asi 315 kg odpadu ročně. Zdroj: Thinkstockphotos.com

Kromě ochrany podloží musí skládky zamezovat úniku skládkového plynu do ovzduší. Tento plyn obsahuje 40–60 % metanu, zbytek tvoří CO₂ s příměsí dusíku, kyslíku, páry a síry. Skládkový plyn přispívá ke skleníkovému efektu a v několika krajních případech v minulosti způsobilo jeho nahromadění i výbuch. Pokud je vhodně využit, může sloužit i k výrobě teplé užitkové vody. „Skládkové plyny jsou zachycovány na všech skládkách určených pro biologicky rozložitelný odpad a musí být upraveny a využity. Pokud plyn nemůže být využit pro výrobu energie, musí být spálen,“ nařizuje směrnice EU.

Jeden den na skládce

Po příjezdu na skládku najede automobil na váhu a odpad prochází vizuální kontrolou, zda náklad splňuje požadavky pro přijetí na skládku. Vůz dále pokračuje po stávající cestní síti až na hranici vykládky, kde náklad shodí. Válce a buldozery následně odpad upěchují, aby snížily jeho objem a plochu. Automobil před opuštěním skládky projíždí čističkou kol a je znovu zvážen, hmotnost dovezeného odpadu se pečlivě eviduje.

Na skládce skončí asi 20 % veškerého odpadu. Zdroj: Thinkstockphotos.com

Přes den vypadá skládka tak, jak si ji většina z nás představuje – jako pole odpadků. Na konci pracovního dne zahrnou bagry stávající pracovní plochu vrstvou půdy, čímž dochází k uzavření zápachu a možná bychom ani nepoznali, že se jedná o skládku.

V České republice dnes funguje 323 skládek, z nichž polovinu tvoří skládky na běžný (ne nebezpečný) odpad. Asi 20 % z celkové produkce odpadu končí právě tady. I když budoucnost slibuje vyšší podíl recyklace a energetického využití odpadů, se současným tempem produkce odpadu jsou skládky nedílnou součástí našeho života a produktem každého z nás. I těch, co odpad třídí.

Zařízení k úpravě, využití a odstraňování odpadů

Zdroj: CENIA

Autor: Redakce Nazeleno.cz

Více článků od autora