Výkupní ceny elektřiny v Německu: 39 centů/kWh není konečná0

Solární energie je horkým tématem nejen v České republice, ale i v Německu, kde se zvažuje další snižování výkupních cen elektřiny. Kolik dostávají majitelé solárních elektráren za kilowatthodinu ze slunce v Německu? Proč budou výkupní ceny ještě klesat? Jakou má solární energie budoucnost?

Solární elektrárny se v posledních dnech staly tématem číslo jedna. Je nebo není vhodné je podporovat? A jaké důsledky má jejich podpora pro občany – spotřebitele elektrické energie? Česká republika není jediným státem, který alternativní energii štědře dotuje. Podobná praxe je běžná v celé EU. Podívejme se proto za, jaké výhody a nevýhody přinesla podpora fotovoltaiky našim sousedům. A protože nejvíce slunečních i větrných elektráren má Německo, zaměříme se právě na něj.

„Výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky v Německu klesly na počátku roku ze 43 na 39 centů – ještě letos se ale chystá jejich další snížení a to až o 25 %.“

Reklama

Německo se v současnosti může „pochlubit“ nevyšší instalovanou kapacitou větrných turbín a solárních panelů na světě. Koncem roku dosáhl instalovaný výkon fotovoltaiky 8,3 GW, což je zhruba osminásobek oproti ČR. A stále roste. Odhaduje se, že v roce 2008 zamířilo 42 % solárních panelů instalovaných na celém světě právě do Německa. Britský deník The Guardian označil německý systém podpory obnovitelných zdrojů za „zářný příklad celému světu“. To bylo v roce 2007, ještě před finanční krizí… Ale popořadě.

Fotovoltaika na Nazeleno.cz

– Konec solárních elektráren v Česku!    – Rozhodnuto! Výkupní ceny klesnou    – Fotovoltaika: Rezervace neznamená realizaci    – Němci platí za kWh elektřiny 1,2 Kč víc    – Proč ve fotovoltaice nenásledujeme Německo?

Německo podporuje obnovitelné zdroje energie od roku 1991. Teprve v roce 2000 byl ale přijat Zákon o obnovitelných zdrojích energie, který zavedl skutečně širokou podporou alternativních metod výroby elektřiny. Především zaručil výkupní ceny na 20 let dopředu (stejně jako v ČR a většině dalších zemí EU). Po přijetí tohoto zákona nastal „solární boom“, podobně jako v Česku. V roce 2008 se situace ukázala jako neudržitelná a zákon byl výrazně upraven. I tak budou na německé spotřebitele dopadat vyšší ceny energií až do roku 2028.

Výkupní ceny elektřiny v Německu

Ještě minulý rok se kilowatthodina vyrobená ve fotovoltaické elektrárně v Německu vykupovala za 43 centů (cca 11 korun), což je osminásobek běžné ceny elektřiny pro velkoodběratele. Počátkem roku 2010 výkupní ceny elektřiny v Německu klesly a producenti solární energie inkasují 39 centů (cca 9,8 korun) za kWh. (Platí pro malou solární elektrárnu do 30kW.)

Další snížení výkupních cen bylo plánováno na duben, jenže německý parlament zatím nedospěl k dohodě. Jako pravděpodobnější se proto jeví červenec nebo říjen. Jedno je však jasné – snižovat se bude a to velmi výrazně. Nejcitelnější snížení se bude týkat elektráren stavěných na zemědělské půdě (až o 25 %), uvažuje se i o úplném zákazu. V ostatních případech výkupní cena klesne zhruba o 15 %.

Výkupní ceny elektřiny klesnou i v České republice

Výkupní ceny elektřiny jsou v České republice momentálně o něco vyšší než německých 39 centů. Srovnání v rámci Evropy je ale ošemetné – kurz eura je v poslední době nestabilní, což výsledky jakéhokoliv srovnání zkresluje. I tak ale platí, že české výkupní ceny jsou v porovnání s Evropou nadprůměrné.

Většina Evropy navíc zavedla několik cenových pásem, takže malá solární elektrárna na střeše rodinného domu dostává větší podporu než solární parky na hektarových plochách. V Rakousku získávají malé elektrárny o 50 % vyšší podporu, v Belgii dokonce dvojnásobek. U nás platí cena téměř jednotná, resp. zákon rozlišuje zdroje s instalovaným výkonem do 30 kW (výkupní cena 12,25 Kč/kWh) a nad 30 kW (výkupní cena 12,15 Kč/kWh).

Většina evropských zemí podporuje větší částkou elektřinu vyrobenou v domácích solárních elektrárnách

I přes vysoké výkupní ceny není v ČR podnikání v solární energii takovým „zlatým dolem“ jako v jižních státech EU, kde sice stát dotuje solární panely méně štědře, ale zisky narůstají díky intenzivnějšímu slunečnímu záření. Tím spíš vyvstává otázka, jestli je vhodné, aby stát mermomocí podporoval něco, k čemu u nás nejsou ani vhodné podmínky.

Pro rok 2011 ale výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky v ČR pravděpodobně výrazně klesnou. Minulý týden prošel Poslaneckou sněmovnou vládní návrh novely zákona o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů, díky němuž bude moci Energetický regulační úřad výkupní ceny elektřiny snížit o více než 5 % za předpokladu zachování návratnosti investice kratší než 11 let. Spekuluje se o tom, že by výkupní ceny elektřiny z fotovoltaiky mohly klesnout o 30 %.

Energetický mix: Jak si stojí obnovitelné zdroje?

Podle statistik za rok 2009 pokrývá Německo 12,5 % své spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů. A které to jsou? Zhruba 40 % připadá na větrnou energii, pro kterou jsou na mořském pobřeží výborné podmínky; 20 % pak patří vodním zdrojům; 33 % připadá na biomasu; fotovoltaika zahrnuje zbytek, tedy asi 7 %. Přesto ale „spolkne“ čtvrtinu všech dotací.

Česká republika není v zavádění obnovitelných zdrojů tak daleko – v našem energetickém mixu tvoří obnovitelné zdroje pouze 6,5 %. Z toho polovina připadá na vodní elektrárny, 37 % na biomasu a bioplyn, 6,7 % na větrné elektrárny a 6,3 % na fotovoltaiku. Solární energie přesto dostává zhruba 40 % všech dotací, které na obnovitelné zdroje jdou, tedy 2,5 miliardy korun. Tento nepoměr vypadal zpočátku logicky: solární kolektory nepotřebují obří (a v případě starších modelů hlučné a neestetické) turbíny, nepotřebují spalovat dřevo jako kotle na biomasu, ani nevyžadují přehrazené vodní toky. Řeklo by se – ideální zdroj elektřiny. Ale… Podobný zásah do fungování tržních mechanizmů má nutně následky a ty na sebe nenechaly dlouho čekat.

Na spotřebitele v celé Evropě začínají dopadat zvýšené náklady na dotace na obnovitelné zdroje – odhaduje se, že jak v ČR, tak v Německu jde 7,5 % ceny elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů. Pro průměrnou domácnost to znamená téměř 1 000 korun za rok. Pokud se zákon včas nezmění, toto procento poroste, což může mít závažné dopady na celou ekonomiku.

Větrné elektrárny převálcují solární

Proč se vlastně o solární energetice mluví právě teď? Vždyť podpůrné programy fungují už celé roky! Za vším je třeba hledat peníze. Za poslední dva roky ceny solárních zařízení spadly o třetinu až polovinu. Proč? Jednak je na vině světová hospodářská recese, ceny ale částečně srazilo i zavádění nových efektivnějších technologií, rozvoj masové výroby a především vypršení patentů na několik zásadních technologií. Vlády na tyto změny nestihly včas zareagovat a z investic do sluneční energie se rázem stal hit.

Vyhraje solární nebo větrná energie? Větrné elektrárny jsou podle mnohých levnější a efektivnější

Bez podpor by solární energetika nebyla životaschopná – i když cena solárních panelů klesla, stále ještě je sluneční elektrárna mnohem nákladnější než jiné zdroje. Například větrné turbíny by se taktéž bez vládních podpor neobešly, jejich provoz se však vyplácí i při dotacích mnohem menších. (Německo přispívá na větrnou energii čtyřikrát menší částkou než na sluneční.) A protože ceny elektřiny rostou, v dohledné době tak může být větrná energie prvním alternativním zdrojem, který bude životaschopný a hlavně konkurenceschopný i bez vládní podpory. Technologie větrných turbín je poměrně vyspělá, tedy levná a efektivní, na rozdíl od solárních panelů, které jsou zatím v plenkách.

Důsledky obnovitelných zdrojů energie

Oblíbeným argumentem pro podporu obnovitelných zdrojů je energetická bezpečnost. Se solárními panely a větrnými turbínami budeme nezávislí na nestabilních regionech, říkají mnozí. Podobnou otázku už před lety zkoumala tzv. Pačesova komise, která měla navrhnout, jak nejlépe řešit energetickou budoucnost ČR. Předpověděla mimo jiné to, co se v posledních měsících stalo skutečností: Solární a větrná energetika narostla do takových rozměrů, že i lehčí výkyvy počasí ohrožují síť. Situace se v budoucnu ještě zhorší – Polsko plánuje obří investice do větrných elektráren. Náhlý výkyv v dodávce proudu může způsobit řetězový výpadek, tzv. black-out. Na obnovitelné zdroje energie se nelze polehnout stoprocentně, stejně musíme mít k dispozici zdroj nezávislý na vnějších vlivech, který bude možné rychle zapnout a odstavit. Tuto úlohu nejlépe plní plyn – dovážený. Energetickou nezávislost je jistě třeba zvyšovat, ale toto asi nebude správný způsob. Částečné řešení přináší modernizace rozvodné sítě, která by byla schopna například automaticky připojovat a odpojovat zdroje podle aktuální situace. Ačkoliv s těmito problémy se počítalo již před osmi lety, kdy byly dotace pro solární elektrárny zavedeny, udělalo se v tomto směru jen velmi málo.

Dobrá, ale tady jde o ochranu životního prostředí. Stojí to sice miliardy eur, ale ušetřené emise CO₂ za to stojí. Nebo ne? Podle výpočtů Rýnsko-vestfálského institutu pro hospodářský výzkum solární technologie emise CO₂ skutečně snižují. Ale za jakou cenu? Abychom ušetřili jednu tunu vypuštěného CO2, musíme zaplatit 700–1000 euro! To je hodně peněz, které by jistě šlo investovat efektivněji – do úspor energií nebo jiných obnovitelných zdrojů.

Německo má nejvyšší instalovanou kapacitu větrných turbín a solárních panelů

Pro srovnání, pokud bychom místo solární technologie používali větrnou, ušetření jedné tuny CO₂ by stálo evropské spotřebitele pouhých 54 euro! I to je poměrně vysoká částka, ale rozhodně mnohem akceptovatelnější. Cena emisních povolenek na burze činí pouze 30 euro za tunu CO₂, omezením prodeje povolenek bychom tak prokázali životnímu prostředí mnohem lepší službu za méně peněz. Německý příklad nakonec ukázal, že podpora obnovitelných zdrojů téměř k žádnému poklesu emisí nevede:  Energetické společnosti mají přidělený určitý počet povolenek. Tím, že část výroby nahradí „čistými“ technologiemi, mohou tyto povolenky prodat a ušetřené emise prostě vypustí někdo jiný.

A pracovní místa? Německo rozjelo ve velkém nejen výrobu solární elektřiny, ale i výrobu samotných panelů. Ke stavbě a údržbě elektráren jsou potřeba technici. To je částečně pravda, ale musíme vzít v úvahu, že většina pracovních míst je pevně svázána s dotacemi – až dotace skončí, místa zaniknou. Nehledě na skutečnost, že se často jedná o kvalifikované zaměstnance, kterých je nedostatek a kteří scházejí jinde. A konečně, i mírné zvýšení cen elektřiny dopadne na firmy, kterým porostou náklady. A to ekonomice ani zaměstnanosti neprospívá.

Solární energie: Kudy dál?

Jaká je situace v Česku? Premiér Jan Fischer považuje problém za „hrozivý“. On sám považuje jeho řešení za jednu z věcí, které chce ještě se svou vládou vyřešit. Zdá se, že by se mu to mohlo podařit – příslušná novela zákona, která umožní razantnější snížení výkupních cen, prošla minulý týden Poslaneckou sněmovnou.

V některých věcech se odborníci shodují: Především je nutno upravit zákon a novým projektům v oboru obnovitelných zdrojů poskytovat menší podporu než dosud. Masově podporovat technologii, která není konkurenceschopná, nemá smysl. Pokud už by vlády chtěly něco pro obnovitelné zdroje udělat, pak sponzorovat výzkum a vývoj. Ekonomové obecně doporučují omezit jakékoliv státní zásahy do volné tržní soutěže. Dále by se státy EU měly soustředit na vylepšení a využívání trhu s emisními povolenkami, který se v tomto směru projevuje jako poměrně efektivní.

Pokud jde o energetickou bezpečnost, zde padá hlavní břemeno na energetické firmy – vedle modernizace rozvodné sítě (aby zvládala výše popsané výkyvy způsobené počasím) by se měly alespoň na čas vzdát snů o „solární ekonomice“, alespoň do doby, než technologie pokročí. Mnohem důležitější úlohu by v naší zemi mohla hrát biomasa a především jaderná energie, jak ostatně potvrzuje i zpráva tzv. Pačesovy komise, která (ač staršího data), je dnes stále aktuálnější: „uhlí dochází – budoucnost má jádro i biomasa.“