fbpx

Partneři sekce

Velké shrnutí solárního podvodu: Viník není a nebude0

Před pár týdny předsedkyně Alena Vitásková oznámila, že v Česku bylo od počátku manipulováno s výkupními cenami za elektřinu vyrobenou solárními elektrárnami. Zveřejněný audit ale silná tvrzení a podání trestního oznámení nepodporuje. Oprava některých chyb by totiž výkupní ceny naopak ještě zvýšila.

O solární energii dnes ví v Česku skoro všichni a většina si o ní nemyslí nic dobrého. Nepomáhá tomu nepřehledná situace se spoustou aktérů a děsivé částky, létající vzduchem. Podávají se trestní oznámení, různé strany šermují složitými grafy a všichni se shodují na tom, že v podpoře solárních elektráren došlo k obrovským podvodům. Jelikož jsme se v redakci Nazeleno.cz pečlivě situaci věnovali a prošli desítkami stránek zveřejněných auditů, nabízíme stručné shrnutí pro každého, kdo se chce v aktuálním vývoji kauzy vyznat.

1. Základní nástin situace

Solární boom je v této chvíli minulostí, za poslední dva roky se stavěly převážně střešní instalace s mizivým výkonem. Problematické nicméně jsou roky 2009 a 2010, kdy vznikla většina obrovských solárních parků. Ty jsou nejvíce vidět na účtech za elektřinu, ve jmenovaných letech také klesaly náklady na pořízení rychleji než garantované ceny, které měly zajistit investorům 15letou návratnost.

Reklama

Dlouhodobou připomínku tohoto období najdou všichni ve své faktuře na elektřinu. Aktuální výše podpory obnovitelných zdrojů je zhruba 0,7 Kč za kWh včetně DPH. Jedna kilowatthodina přitom stojí zhruba 4,83 Kč. Za zelenou elektřinu tak průměrná domácnost dá zhruba 1 200 Kč ročně.

2. Co se zrovna děje?

Aktuální situace se nelíbí prakticky nikomu. Rok 2013 je v energetice rokem trestních oznámení. Podnikatelé v solární energetice (konkrétně asociace CZEPHO) jsou naštvaní na dodatečnou solární daň, která dle jejich slov vytváří z výroby elektřiny prakticky ztrátový byznys. Solární daň zpětně zdanila všechny velké elektrárny (nad 30 kWp) postavené v letech 2009 a 2010. Investoři se cítí státem podvedeni, a proto podali trestní oznámení na ERÚ (Energetický regulační úřad), který údajně poskytl Ústavnímu soudu zavádějící data, když o solární dani rozhodoval.

Druhé trestní oznámení připravil samotný Energetický úřad, který měl stanovení výkupních cen na starosti. Podle něj pochybilo předchozí vedení instituce, když špatně nastavilo výkupní ceny už od roku 2006. Současná předsedkyně Alena Vitáskové tvrdí, že se zelená elektřina měla od počátku vykupovat mnohem levněji.

3. Jaké jsou důkazy?

Obě strany se ohánějí desítkami stránek auditů, které mají tu výhodu, že jsou plné složitých grafů, výpočtů a prakticky nikdo jim nerozumí. Rovněž historie celé kauzy je poměrně dlouhá, protože sahá až do roku 2005. Většina diskusí o obnovitelných zdrojích v masových médiích se tak zvrhla v nekončící obviňování, v němž byl divák spolu s moderátorem od počátku odsouzen ke zmatení a informační porážce. Nad celou kauzou se tak šíří spíš pachuť z toho, že jsme vůbec do obnovitelných zdrojů investovali.

4. Co dokazují audity?

Navzdory silným slovům, která padala od obou stran sporu, ani jeden z auditů nepřinesl jasné černobílé důkazy, že docházelo k záměrným podvodům. Jako vždy se ďábel skrývá v detailech. Oba aktuální spory se zaobírají tím, co všechno započítat do nákladů na výstavbu a provoz fotovoltaické elektrárny. Od tohoto čísla se totiž mají odvíjet výkupní ceny (případně oprávněnost solární daně) a jakákoliv jejich změna samozřejmě ovlivní rozdělování miliard korun.

„Obě strany sporu se ohánějí desítkami stránek auditů, které mají tu výhodu, že jsou plné složitých výpočtů a prakticky nikdo jim nerozumí.“

ERÚ pod vedením Aleny Vitáskové zastává linii, že stát má garantovat jen z hlediska investora nejtvrdší možnou, prostou dobu návratnosti s přihlédnutím k inflaci. S čísly, která vychází z této logiky, také operovala Alena Vitásková nedávno v Otázkách Václava Moravce. Solární podnikatelé naopak argumentují nesmyslnosti jakékoliv investice, pokud by po 15 letech podnikání mělo jen navrátit prostředky. Podle auditu, který vznikl na popud České průmyslové fotovoltaické asociace (CZEPHO), navíc ve výpočtech ERÚ chybí další nezbytné náklady na provoz fotovoltaické elektrárny – nájem pozemků nebo třeba zákony vyžadovaná instalace regulátoru výkonu.

5. Byly výkupní ceny moc vysoké?

Odpověď je jednoduchá. Ano, pokud se měly od počátku cílit jen na prostou návratnost investice. Ne, pokud se má počítat s tzv. diskontovanou dobou návratnosti, která do výpočtu zahrnuje časovou hodnotu peněz (která je vyšší než inflace). ERÚ v této chvíli vyčítá předchozímu vedení, že šel zbytečně svou vyhláškou a výpočty nad rámec zákona. Solární asociace podpořené vlastními odborníky namítají, že s prostou dobou návratnosti se při dlouholetých investicích počítat nedá.

Audit ERÚ, který řešil nastavení výkupních cen od roku 2006, kritizoval absenci jasných interních předpisů v úřadu a objevil několik chyb a nedostatků ve výpočtu. Po opravách však jsou při zachování logiky výpočtu výsledné výkupní ceny ještě vyšší! Nejde tedy o skandální podvod, ale o jinou metodiku výpočtu, s nímž současné vedení nesouhlasí.

Audit dále navrhuje i jiné varianty výpočtu s upravenými vstupními daty, ale nižší výkupní ceny byl schopen dosáhnout pouze u výpočtů s prostou návratností investice. Obvinění předchozího vedení dává smysl jen v případě, pokud by soud jednoznačně podpořil tezi, že garantována má být opravdu jen částka, kterou stálo pořízení elektrárny. Rozhodnutí v tomto bodě bude pro většinu sporů o fotovoltaice klíčové.

Fotovoltaický podvod:

  • Fotovoltaika v blízké budoucnosti – čeká nás „grid parity“

  • Velký solární podvod – škody na miliardy

  • Fotovoltaika na polích je mrtvá

  • Komentář: Fotovoltaika za nic nemůže, selhal stát

  • Konec fotovoltaiky v Česku

6. Jak rychle ceny klesaly a jak mohly klesat?

Současné konflikty zastiňují zásadní moment v celé kauze: neschopnost státu rychle reagovat na klesající náklad na pořízení solárních panelů. I když ERÚ nyní kritizuje celé nastavení podpory fotovoltaiky, většina elektráren se postavila v druhé polovině roku 2009 a zejména v roce 2010. Ty jsou největším zásekem v účtech za elektřinu.

Výkupní ceny v České republice pro velké elektrárny (Kč/MWh):

Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Skutečná cena 13200 13460 13460 12790 12150 5500 pouze malé zdroje
Pouze prostá návratnost 10922 11141 10584 10054 9552 4533
Prostá návratnost + zrušení max. 5% poklesu 10922 11141 9427 8198 6810 4533

Zdroj: BDO Audit, s.r.o. pro ERÚ

Investiční náklady tehdy klesaly o desítky procent, zatímco výkupní ceny podle tehdy platného zákona mohly být sníženy o 5 %. ERÚ v té době vyvíjel určitý nátlak na poslance (což konstatuje i audit), ale reakce byla příliš pomalá, garantované ceny šly dolů jen o 5 %, a tak se ze solárního podnikání stal výnosný byznys. I kdyby tehdejší výkupní ceny vycházely pouze z prosté doby návratnosti, ERÚ by nebyl schopen adekvátně zareagovat, reálné ceny totiž byly ještě nižší.

7. Kdo za to může?

Z politiků se k zodpovědnosti v této chvíli nikdo nehlásí. Martin Bursík (SZ) poukazuje na to, že od pádu vlády na jaře 2009 byl mimo dění, politici ODS dávají od obnovitelných zdrojů ruce pryč a podporují tvrdý postup současného ERÚ. V kritickém roce 2009 opravdu padla vláda ODS-KDU-SZ, kterou vystřídal od května poloúřednický kabinet Jana Fischera s podporou ODS, ČSSD a SZ (SZ podporu stáhla v březnu 2010). Ve sněmovně měla ODS 81 poslanců, ČSSD 74, KSČM 26, KDU-ČSL 13 a Strana zelených 6 zástupců (přeběhlíky v tomto přehledu ignorujeme).

Energetický regulační úřad podle platné legislativy opravdu nemohl výkupní ceny více snížit. I když audit proti bývalému vedení úřadu konstatuje, že už v roce 2007 existovala studie o výhodnosti solárních elektráren, v roce 2008 se postavily jen elektrárny s celkovým výkonem 62,3 MW, zatímco v kritickém roce 2010 šlo o 1489,8 MW, což představuje i dnes tři čtvrtiny výkonu všech solárních elektráren v Česku. Kritickým obdobím z dnešního pohledu tak byla druhá polovina roku 2009, kdy se stanovovaly výkupní ceny na rok 2010. ERÚ sice čekal s vyhlášením nových výkupních cen až do konce listopadu, ale protože neexistoval žádný jiný zákonný předpis, mohl je snížit jen o 5 %.

K úpravě zákona o podporovaných zdrojích došlo až v průběhu roku 2010 a to až s účinností od roku 1. ledna 2011. Zatímco tedy v Německu ještě v průběhu roku 2010 došlo k dalšímu snížení výkupních cen, v České republice nechtěli poslanci narušovat zvyklosti a místo toho později schválili solární daň, která zpětně v letech 2011-13 zdaňuje všechny solární elektrárny postavené v letech 2009 a 2010. Její ústavnost musel potvrzovat až Ústavní soud. Potvrzení oprávněnosti daně se ale podle zástupců solární energetiky stalo na základě neobjektivních dat od ERÚ. Čímž se vracíme zase zpátky na začátek dnešního článku.

8. Co bude dál?

Máme zde dvě trestní oznámení, která z různých pohledů řeší otázku finanční návratnosti. Měly být výkupní ceny stanoveny na základě prosté doby návratnosti, nebo diskontované? Je chybou nebo snad podvodem, pokud bývalé vedení ERÚ nepracovalo s nejtvrdší možnou interpretací zákona? Dávaly by takové investice vůbec smysl? Rozhodnutí bude na soudu (pokud k němu trestní oznámení dospějí).

Šance, že veřejnosti bude předhozen viník „vysokých cen za elektřinu“, jsou ale mizivé. Audit ERÚ, který se po něm pídil, konstatoval chyby, absenci předpisů a celkovou laxnost, nicméně konkrétní spiknutí neodhalil. Navíc cílí mimo a odvádí pozornost od neschopnosti politiků aktualizovat zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie v roce 2009, která může za většinu dnešních problémů.

Politici z ODS v mezičase stupňují své výroky vůči majitelům solárních elektráren. Odvetou těmto nepodnikatelům, jak o nich mluví ministr Kuba, má být povinné zveřejnění všech vlastníků. To však bohužel neřeší investory, kteří solární parky postavili a pak je prodali například společnosti ČEZ (na což dlouhodobě upozorňuje Jan Macháček).

Ještě výbušnější situace nás čeká v roce 2014, kdy by měla platnost solární daně vypršet, čímž by mělo dojít ke zvýšení ceny elektřiny (poplatek za obnovitelné zdroje je dnes zhruba 0,7 Kč za kWh, vzrůst by mohl o 0,1-0,2 Kč). Ministr Kuba nicméně nedávno uvedl, že „nějaká forma fotovoltaiky bude nutná i v budoucnu“. Zdali to bude možné při zachování garantované návratnosti investic, není vůbec jisté. Stejně jako dnes už nemáme v Česku garanci, co to vlastně návratnost investice je a jak se počítá.

O fotovoltaice rozhodně ještě uslyšíme. Bohužel ve všech těch hádkách a hledání viníků asi zanikne, že díky motivovanému zájmu o solární panely se tato technologie výrazně přiblížila úplné konkurenceschopnosti a brzy se asi vyplatí i bez jakékoliv podpory. Systém výkupních cen tedy vlastně uspěl. Fakt, že ho Česko nezvládlo administrovat, je věc druhá.

Chcete další informace? Zkuste například:

Autor: Redakce Nazeleno.cz