fbpx

Partneři sekce

Státní energetická koncepce: Menší zdroje energie všeho druhu nebo dostavět Temelín?0

KOMENTÁŘ Debata kolem Státní energetické koncepce: Ekologové chtějí úspory energií a podporu pro domácnosti. Stát ale tvrdí, že na dotace musí nejprve vydělat. Kam směřuje česká energetika?

Diskuse kolem státní energetické koncepce je nejzajímavější věcí, která se teď v české energetice děje. Téma je to ovšem nepřehledné a iritující. Navíc debaty jsou často vedeny „mimoběžně“, každý mluví o něčem trochu jiném, i když používá stejné názvy.

„Jsou obnovitelné zdroje tak nevýznamné, jak říkáme my? Nebo mají pravdu Němci, kteří na ně vsadili?“

Reklama

Už více než 20 let se zabývám úsporami energie a využitím obnovitelných zdrojů, ale jsou mi sympatické jaderné elektrárny (ta fascinující energetická hustota jaderného paliva!). Sooučasně nesnáším plošné dotace (jediné, které v rozumné míře uznávám, jsou na vzdělání, výzkum a zavádění nových technologií). Zkrátka stojím někde uprostřed.


Foto: Thinkstockphoto.com

Problémy s úpravou energetické koncepce

První problém je v tom, co zainteresované strany očekávají. Týká se totiž jednak spotřebitelů energie, tedy občanů a voličů, a větší části firem. Týká se ale i výrobců energie, kterých je sice málo, ale mají velký vliv. Zájmy těchto dvou skupin jsou pochopitelně protichůdné. Všichni se sice shodnou v tom, že potřebujeme „stabilní dodávku elektrické energie pro český průmysl a pro české domácnosti za stabilní ceny“, bohužel voliči chtějí ceny „stabilně nízké“, kdežto třeba ČEZ, který má financovat další bloky Temelína, by potřeboval spíše ceny „stabilně vysoké“. Ochránci životního prostředí zase prosazují úspory.

– Přečtěte si víc: Spočítejte si úsporu plynu a elektřiny ve vaší domácnosti.  

Kdežto ministr průmyslu a obchodu dává důraz na výrobu. „Dodávka elektrické energie pro český průmysl musí stát na jiných zdrojích, než jsou úsrpory a obnovitelné zdroje,“ řekl minulý týden v diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Podle něj státní energetická koncepce přináší tři základní schémata. Posílení role jádra, postavené na reálných ekonomických základech. Dále pak zmapování zásob uhlí a definování jeho postavení v budoucnosti, kdy budeme potřebovat prolomit limity. A za třetí je to téma obnovitelných zdrojů. Podle ministra Kuby stát počítá pouze s rozvojem, který je ekonomicky udržitelný. Takový model, který byl doteď uplatňován v České republice, není podle něj dlouhodobě ekonomicky únosný.

– Přečtěte si víc: Pět let v české energetice. Pád solárního byznysu i marné hledání koncepce

Ekologové se takové strategii brání. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha v pořadu prohlásil: „Tři body se týkají toho, jak rozdělit výrobu energie mezi různé zdroje, mezi různé energetické společnosti. Ale jak bude stát pomáhat domácnostem a podnikům, aby nastartovali v naší ekonomice chytré energetické inovace, které zajišťují lepší životní standard s menší spotřebou energie?“

Obojí je logické. A já bych v roli ministra, který ví, kolik peněz generuje třeba výroba aut nebo jiné energeticky náročné technologie, nejspíš říkal totéž. Jediný způsob jak tlačit na snižování spotřeby v průmyslu, je zvýšit cenu energie nebo zavést nějaký systém regulace (zdanění, povolenky, normy a podobně). To se ovšem firmám nebude líbit a nejspíše se odstěhují někam jinam.

Stejně logická je odpověď Hnutí Duha, kterou si dovolím volně parafrázovat: „Extrapolovat současné trendy je hloupost. Výroba aut a hutě se za chvíli odstěhují na východ a naše jediná šance je dělat chytré energetické inovace snížit spotřebu. Obě strany mají pravdu. Já sám bych byl raději, kdyby „vyhrála“ pravda Vojtěcha Kopeckého, ale současný vývoj tomu moc nenasvědčuje.

„Udržitelný rozvoj je obtížný úkol“

V textu o energetických úsporách na serveru Mojeenergie.cz je to výstižně vyjádřeno: „Použijeme-li HDP jako měřítko komfortu. Věříme, že kde se točí peníze, roste blahobyt. Uplatníme-li toto nejen na průmyslovou výrobu, ale také na hypermarkety, logistická centra, jiné developerské projekty, neustále vyrůstající kancelářské budovy, vzniká z toho současná známá a ekonomy popisovaná závislost tvorby HDP a energetické spotřeby. Nezávislá energetická komise (NEK II) při svých úvahách vycházela ze současného stavu společnosti takové, jaká je dnes. Je možné pouze upozornit, že při tomto způsobu života společnosti, doplněném o extrémní potřebu energie v dopravě, při dovozu zboží a potravin z dalekých zemí, je udržitelný rozvoj velmi obtížnou úlohou.“

Ekologové vs. ministerstvo průmyslu a obchodu

Obě strany se sice bez problémů shodnou na úsporách energie na vytápění a ohřev vody v domech, už ale ne na tom, jak toho dosáhnout. DUHA říká: „Použijme dotace z evropských fondů.“ Ministerstvo průmyslu a obchodu má jiný názor: „Netvařme se, že neustále lze něco podporovat, bez toho aniž bychom vyráběli. Aniž by vznikaly daně a zisky. Ano, pak když ta podpora je, směřujme ji tam, kam patří. Zasazujme ji do reálných parametrů, které český průmysl unese. Platy za povolenky nejsou imaginární peníze, odvádí je české průmyslové podniky. A ty prostě musí přežít, protože přináší práci českým lidem. Pokud nezajistíme průmyslu normální ceny energie, tak aby mohl za normální ceny také vyrábět, ve státních pokladnách budou chybět peníze, které by bylo možné věnovat na zateplování domů. Podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE) by spíše měla spočívat ve zjednodušení povolovacích procesů a ve financování výzkumu v této oblasti.“

Koncepce by měla být dlouhodobá, ale požadavky jsou protichůdné

Další problém je, že energetická koncepce je dlouhodobá. A přitom všechny strany chtějí, aby byla i konkrétní. „Energetická koncepce by měla především říci, jak podporovat výstavbu pasivních domů, jak by měl stát pomáhat rodinám se zateplováním, s výměnou oken, větrání a podobně.“ Teplárenské sdružení požaduje prolomení limitů těžby uhlí a zajištění přednostních dodávek uhlí pro teplárny za konkurenceschopné ceny. ČEZ (který chce stavět nové jaderné bloky) chce nějakou záruku, že takto vyrobenou elektřinu bude moci prodat za garantovanou minimální cenu.

To jsou zcela protichůdné požadavky. V tržním prostředí nelze přesně naplánovat budoucí stav energetiky na desítky let dopředu. Nejserióznější je tudíž konstatovat, že energetické potřeby České republiky za 20 až 30 let nejsou v detailu známy. Předpokládáme, že budou podobné dnešním.

Existují dva filozofické tábory. Jeden tvrdí, že bude spotřeba energie narůstat, protože stoupá spolu s tvorbou HDP. Druhý naopak věří v osvícený vývoj společnosti a velký potenciál úspor při výrobě a spotřebě energie. Tím vzniká velké množství „zaručených“ scénářů. Počítat s tím, že za dvě až tři desetiletí bude spotřeba energie dvojnásobná nebo poloviční, v současnosti nedává smysl. Jak připravit energetickou koncepci s dlouhodobým výhledem zmiňuje i článek na stránkách Industry-eu.cz. http://www.industry-eu.cz/novinky-a-clanky/novinky-v-ekologii/jak-pripravit-energetickou-koncepci-s-dlouhodobym-vyhledem).

O kolik se prodraží dostavba Temelína?

Zvláště významná je nejistota u plánů na stavbu jaderných elektráren, která trvá dlouho a dlouhá je i návratnost investice. Jakákoli změna podmínek (cen elektřiny, zvýšení požadavků na bezpečnost apod.) může způsobit, že se investice nezaplatí. „Energetická společnost ČEZ by neměla otálet s výběrem dodavatele na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín, časem se totiž projekt může stát méně ekonomicky výhodným,“ uvedly Lidové noviny 16. července 2012.

Zajímavou informaci o vlivu jaderných havárií na zvýšení ceny stavby jaderných elektráren uvedla Dana Drábová. „O kolik se prodraží stavba jaderné elektrárny právě kvůli těmto ad hoc požadavkům na bezpečnost? Po Three Mile Islandu to možná byla klidně čtvrtina původních investičních nákladů. Reaktory třetí (třiapůlté) generace to do značné míry ošetřují už v tom základním nabízeném projektu. Po Fukušimě to může být nějakých 5 až 10 %,“ řekla v Otázkách Václava Moravce.

V soborních Lidových novinách je zajímavá debata o dostavbě Temelína. Ekonom Miroslav Zajíček v textu řekl: „Máme-li se bavit o dostavbě Temelína, pak vůbec nejde o to, jestli něco takového potřebuje Česko. To ho stavět nebude. Ten bude stavět ČEZ, a to není žádná republika, ale firma, a ta se do toho pustí jen tehdy, když se jí to vyplatí.“ Autor má vůbec docela zajímavé „ekonomicky pesimistické“ názory jak na jadernou energetiku tak na obnovitelné zdroje (viz jeho články http://www.libinst.cz/clanky.php?centrum=&autor=12%3B&orderby= ).

Právě břidlicový plyn de facto ukončil debatu o renesanci jaderné energetiky. Tak levný plyn v ohromném množstvím snižuje perspektivy jaderné energetiky k nule. A bez dotací a podpor jsou nulové i perspektivy obnovitelných zdrojů.

– Přečtěte si víc: Jak se těží břidlicový plyn a proč se o něm tolik mluví?

Jaké závěry tedy z diskuze nad energetickou koncepcí můžeme udělat? Ve zprávě o konferenci, pořádané 27.června 2012 společností Business FORUM to Milan Bechyně shrnul takto:
Předpokládaný podíl jaderných zdrojů v palivovém mixu ČR bude nižší než v poslední „Kocourkově“ verzi, která uvažovala až s 85% podílem výroby elektřiny v jaderných elektrárnách. Přesto koncepce počítá s výstavbou dvou bloků v Temelíně a dalšího v Dukovanech. Segment obnovitelných zdrojů energie bude v připravované koncepci předpokládán jako nevýznamný.
Klíčovou roli pro další budoucnost teplárenství bude hrát otázka prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí. Připravovaná Státní energetická koncepce se bude výrazně lišit od koncepce rozvoje německé energetiky i od předpokládaných trendů rozvoje evropské a světové energetiky.“

– Přečtěte si víc: Kam směřuje evropská energetika?

Hynek Beran, tajemník Nezávislé energetické komise II má poněkud jiný pohled. Podle něj energetická koncepce musí být technicky i legislativně otevřený systém. V budoucích třech dekádách budou narůstat především tyto entity: „Samovýroba energie moderními technologiemi, menší zdroje energie všeho druhu, jejich integrace do inteligentních systémů.
Možnost akumulace energie, částečná integrace s dopravou. Rozvoj infrastrukturních systémů na všech úrovních, obnovitelné zdroje energie, menší kogenerace, mikroturbíny, infrastrukturní energetika, ale také obnova závodní energetiky v průmyslových areálech.“

Závěr? Vsadil bych na obnovitelné zdroje ve spojení s akumulací elektřiny

Na závěr si dovolím svůj čistě subjektivní pohled na energetickou koncepci. Já jsem dost pesimistický, pokud jde o to, zda vůbec máme nějaký manévrovací prostor, svobodu volby, při jejím vytváření.

Můžeme si naplánovat, že postavíme další jaderné bloky, ale opravdu to dokážeme? Většina lidí v sousedním Německu a Rakousku je proti. Pokud se stane ještě nějaká, třeba docela malá, nehoda v jaderné elektrárně, zvedne to obrovskou vlnu odporu. Jaderné elektrárny se budou stavět v Indii, nebo Číně, dokonce i Japonci se k nim vrátí, ale odhaduji, že tady v Evropě už na to nemáme nervy ani peníze (peníze na dotace či státní záruky).

Co si myslíte vy? Napište do magazínu NAZELENO.CZ

Co si o strategii České republiky v oblasti energetiky myslíte vy? Napište do redakce Nazeleno.cz na adresu julie.kalodova@volny.cz. Vaše názory nás zajímají a vybrané zveřejníme.

 

Jestliže i zmocněnec pro stavbu Temelína Bartuška zakončil v rozhovoru pro Lidové noviny diskuzi tvrzením: „Nejdůležitější je a vždycky musí být jaderná bezpečnost. V druhé řadě je to pak otázka pořizovacích a provozních nákladů, tedy otázka ekonomická.“ Nemůžu si pomoci, ale mně z toho vychází, že ty dva bloky v Temelíně nejspíš nepostavíme. Spojení strachu z další havárie, ekonomická krize a klesající cena zemního plynu, to je opravdu pro investici do jaderné elektrárny vražedná kombinace. Takže se naskýtá otázka co nám v té energetické koncepci zbude.

Můžeme opravdu počítat s těžbou uhlí za těžebními limity jen pro to, abychom jej používali pro naše neefektivní teplárny a kondenzační elektrárny? Nevěřím tomu. Řekl bych, že nakonec bude výhodnější zemní plyn, paroplynové elektrárny a co největší rozsah kogenerace a to ve spojení se snížením spotřeby tepla (velký potenciál je u panelových domů). Jenže plyn bude vždy z dovozu, protože břidlicový plyn se tady nejspíš také nezačne těžit.

Takže bychom si možná měli znovu položit otázku, zda jsou opravdu obnovitelné zdroje tak nevýznamné, jak říkáme my, nebo mohou mít pravdu Němci, kteří na ně vsadili. Já popravdě řečeno nevím. Je to značně nejistý podnik a nebude to vůbec jednoduché ani levné. Pokud bych si ale měl vybrat, tak raději vsadím na OZE ve spojení s akumulací elektřiny, než na jaderné elektrárny. Technické problémy se totiž dají řešit, iracionální strach z jaderné havárie a nedostatek prostředků tak velkou investici, respektive ekonomická nenávratnost už podstatně hůře.

Autor: Redakce Nazeleno.cz