fbpx

Partneři sekce

Termojaderná fúze – energetická spása, nebo armageddon?0

Pokusný reaktor v roce 2018?

Cestou, necestou

Vědci se nevzdávají – 21. listopadu 2006 se kapacity předních ekonomik světa rozhodli založit společný termojaderný projekt zvaný ITER (latinsky cesta či směr, anglicky International Thermonuclear Experimental Reactor).

„I když termojaderná elektrárna nevypouští skleníkové plyny, potřebuje chladič – zemskou atmosféru.“

Jak již napovídá název, reaktor je pouze experimentální a jeho smyslem je vytvořit funkční prototyp, jenž by se dal později využít pro komerční modely reaktorů. Cíle ITERu jsou nemilosrdné a nelítostné, podle odhadů však reálné:

  1. vyvinout reaktor, který by krátkodobě odevzdal desetkrát více energie, než spotřebuje
  2. zažehnout kontrolovanou a soběstačnou termonukleární reakci, která by vědce obdarovala pětinásobkem aktivační energie a spatřila světlo světa alespoň po dobu osmi minut
  3. vytvořit systém, který by z reaktoru účinně odváděl teplo a měnil ho na užitečnou energii
  4. vyvinout technologie na ovládání takové fúzní elektrárny

Termojaderná fúze
Areál prvního termojaderného reaktoru v Cadarache, bude skutečně stát? Zdroj: JET

Jaká je aktuální situace? Projekt ITER je papírově v pořádku, s lokací u Cadarache ve Francii všichni souhlasí a výstavba areálu slibně pokračuje (zatím jen v podzemí). Svou pomoc přislíbili EU, Rusko, Jižní Korea, Čína, Indie, Japonsko a USA. Žel, optimistické odhady hovoří o spuštění reaktoru v roce 2018 a zeptáte-li se vědců, kdy že si konečně pomocí fúzní energie vychladíme sklenku bílého, odpoví vám, že nejdříve tak za 50 let. Smutné je, že stejnou odpověď, totiž do 50 let, jste dostali i na konferenci Atom for Peace v roce 1958 v Ženevě.

Nová naděje?

Termojaderná fúze je dnešními vědci považována za ekologicky přijatelnou naději lidstva, avšak organizace jako Greenpeace ji vytrvale odmítají: Podle Bridgeta Woodmana se jedná o ještě nebezpečnější hračku, která stejně jako klasické jaderné reaktory produkuje radioaktivní odpad a v případě nehody by hrozila mnohem horšími následky.

Lze kontrovat, že dosud měly všechny fúzní reakce tendenci samovolně zanikat, pokud nebyly podporovány zvenčí. Navíc technologie TOKAMAKu, tedy tzv. magnetické udržení je principiálně odlišná od vodíkové bomby, kde se jako roznětka používá jaderná nálož. Samovolná řetězová reakce v TOKAMAKU je z povahy tohoto děje vyloučena, ale není lehké rozhodnout, zda toho již víme dost.
S vysokou radioaktivitou se jistě budou potýkat vnitřní součástky reaktoru, které navíc budou čelit těm nejextrémnějším podmínkám. Jak dlouho vydrží? Jak se vymění? Jaká bude životnost celého zařízení? Věda stále ještě nemá dost zkušeností, aby nám zodpověděla všechny otázky.

Reaktoru má jako palivo sloužit kombinace deuteria a tritia (izotopy vodíku), jež se zdá být energeticky nejvýhodnější. Deuterium je obsaženo v každém litru přírodní vody přibližně po 35 gramech a to i v litru vody mořské, což představuje v našich podmínkách slušnou zásobu. Tritium je v přírodě těžko k nalezení, neboť se velmi rychle rozpadá, ale dá se vyrábět umělou cestou z lithia, které obsahuje snad každý „šutr“. Výrobnu tritia má mít ve standardní výbavě každý termojaderný reaktor.

Termojaderná fúze
Princip: Ze dvou malých jader se srážkou vytvoří jedno velké a neutron o vysoké energii. Zdroj: Lancaster University

Základním produktem jaderné fúze je helium, vcelku neškodná látka, jež je především v chemii prototypem netečnosti. Helium se nijak neúčastní skleníkového efektu ani žádným jiným způsobem neubližuje zemské atmosféře. Lidskému organismu může být škodlivé jen za zvláštních podmínek.

Může pomoci světu?

I přes tento charakter, který se snad už dá nazvat ekologickým, lze vznést zcela logickou námitku, že nasazením fúzního reaktoru globálnímu oteplování rovněž zcela zamezit nelze. I když nevypouští skleníkové plyny, každé tepelné zařízení potřebuje chladič a v případě této, jaderné nebo tepelné elektrárny to v konečném důsledku bude atmosféra. I z tohoto důvodu není moudré myslet si, že fungující termojaderné elektrárny spasí svět. Kam povede myšlenka „hurá, krize je zažehnána, pojďme opět vesele plýtvat energií?“ Asi doslova do pekel… Zase totiž budeme chtít více, než potřebujeme.

Fúzní energie bude snad v budoucnu schopna zásobovat ekologicky přijatelným způsobem hustě osídlená města a velká průmyslová centra (kterých se asi nevzdáme, pokud nechceme takříkajíc lézt po stromech), to však rozhodně neznamená, že bude „energetická krize“ zažehnána. Jak by se asi modré planetě ulevilo, kdyby se nemotorná termojaderná energie doplnila jemným uměním alternativních zdrojů podle toho, jak to místní podmínky a matka příroda dovolí? A kdyby se to navíc ještě dělalo zodpovědně?

Profilový obrázek

Autor: Redakce Nazeleno.cz