Co se stalo s květinami, kterých bylo dříve v naší krajině plno? Kdysi byly louky pestrobarevnou směsí včelami vyhledávaných travin a nejrůznějších květin. Zkrátka radost pohledět. Kam se dnes poděly ty pestré květnaté louky plné travin a lučních květin?
Odpověď na tuhle otázku musíme bohužel začít hledat už v 70. a 80. letech, kdy se s intenzifikací zemědělské výroby začalo silně hnojit dusíkatými hnojivy.
Silné hnojení vybudilo divoké druhy trav, které doslova zatlačily jemné květnaté druhy a kdysi tak pestré louky plné květin zezelenaly a vše, co na nich rostlo mimo trav vyšlechtěných na výnos a výživnou hodnotu, začalo být považováno za plevel. Barevné luční květiny v podstatě odešly a zmizely z naší krajiny. Výsledkem je současný stav, kdy celých 73 procent ploch v plochách ekologického zájmu pokrývají intenzivně pěstované, chemií dotované hospodářské plodiny, které nepodporují ani pestrost krajiny ani biodiverzitu.
ReklamaNech brouka žít
Pokud jste řidiči nebo jezdíte často autem, možná jste si také všimli, jak každým rokem v létě ubývá hmyzu zachyceného na čelním skle vašeho vozu. V přírodě se většinou neděje nic jen tak samovolně, vše je provázané se vším a je důsledkem něčeho jiného. Čím je louka pestřejší, tím je pravděpodobnost, že se bude líbit hmyzu větší. Naopak se uvádí, že když vymře jeden rostlinný druh, tak následně vymře až deset druhů hmyzu. Květnaté louky tady dříve byly úplně běžně a normální, ale dneska už se z přírody a krajiny vytratily a společně s nimi se tak vytratil také hlavně hmyz včetně motýlů, včel, brouků, což následně narušilo přirozený potravní řetězec i pro další drobné živočichy jako jsou ptáci, drobní savci, hlodavci, plazi a obojživelníci, kterých z naší přírody také rapidně ubývá.
Pestrost a rozmanitost tak při pohledu z okénka vašeho jedoucího vozu nahrazují monotónní lány velkých polí, na kterých hospodaří v drtivé většině velké zemědělské subjekty, jejichž primárním cílem je maximalizovat výnos, tedy pěstovat zejména nepotravinářské technické plodiny s největší možností čerpání dotací na rozlohu obhospodařované plochy jako je pěstování řepky (bionafta), kukuřice (bioplynové stanice) a dalších širokořádkových plodin. V současné době činí zemědělské dotace v ČR ročně více než 50 miliard korun.
Návrat květnaté louky do české krajiny
Jedněmi z těch, kterým není výše popsaný neveselý stav lhostejný a snaží se ho změnit, jsou majitelé farmy Planta naturalis (tedy Rostlina přírodní) Ing. Bohumil Bradna a Ing. Zdeňka Nikodémová, kteří na třiceti hektarech v Markvarticích u Sobotky v okrese Jičín pěstují přes 900 druhů přírodních lučních rostlin na semena, ze kterých se pak sestavují květnaté louky. Farma, která s pěstováním lučních rostlin na poli a mícháním osiv pro založení květnatých luk začala již v roce 1993, dnes pěstuje luční a další přírodní rostliny v největším rozsahu v Česku.
Na polích farmy Planta naturalis v Markvarticích v současné době roste na 2000 druhů rostlin. Společnost se zabývá množením těchto rostlin, sklízí úrodu, čistí sklizená semena, míchá směsi osiv na květnaté louky, udržuje polní botanickou zahradu, zachraňuje pěstováním ohrožené druhy rostlin, pořádá na svých políčkách exkurze a spolupracuje s vysokými školami a výzkumnými ústavy.
„V současné době jsme vlastně jediná farma v Česku, která pěstuje a dodává semena k založení květnatých luk. I jiné firmy dnes sestavují osiva pro květnaté louky, ale nemají své vlastní rozsáhlé pěstování rostlin. Takže primární zdroj těchto semen může být tady u nás. Je lepší, když semena pro založení louky ve městě, na zahradě nebo zemědělském pozemku pocházejí z pěstování a nebyly jejich sběrem ochuzeny přírodní populace rostlin v krajině.
Když se podíváte do našeho skladu, kde máme uložená ta semínka, tak tam jsou ne miliony, ale miliardy semen. Tahle banka semínek pro další generace je to největší bohatství, které tady na farmě máme,“ popisuje Bohumil Bradna.
Nejpestřejší přírodní společenství
Pravá květnatá louka je přírodní společenství mnoha druhů organismů, které jsou ve vzájemných vztazích, a vyvíjelo se velmi dlouhou dobu (desetiletí a někdy i staletí). Svou rozmanitostí v množství druhů rostlin, živočichů (především hmyzu) a mikroorganismů na 1m2 se řadí k nejpestřejším přírodním společenstvím, hned vedle deštných pralesů a korálových útesů.
Rozmanitost luk závisí na opylovatelích, protože pyl lučních květin bývá méně přenášen větrem. Původní květnaté louky se v Česku vyskytují na místech, kde nemohou z přirozených důvodů růst stromy, protože směřování naší přírody je do konečného stadia lesa. Známý pojem je horská louka v alpinském stupni hor. Další jsou louky vlhké nebo naopak na velmi suchých místech na skalách, kde se tvoří lesostepi. Většina květnatých luk v zemědělské krajině je ale výsledkem zdařilé „spolupráce“ mezi lidmi a přírodou.
Traktory na seno nejezdí
Pestrobarevná louka je tedy kombinací přírodních, nešlechtěných rostlin a lidské práce. Je-li pole s jedním druhem obilí zemědělskou monokulturou, potom je louka s mnoha druhy rostlin přírodě blízkou polykulturou, která může v krajině vytvářet stabilizační prvky. Velký přelom pro květnaté louky znamenala doba, kdy lidé místo tažných zvířat začali využívat stroje. Společnost se stávala bohatší, takže lidé už ke své obživě nemuseli zvířata chovat doma a bylo pro ně také jednodušší a dostupnější nakupovat v obchodech. V této době přestaly být květnaté louky potřebné jako zdroj píce, tedy přeneseně zdroj energie pro pohon a práci tažných zvířat. Řada luk byla v té době intenzivně pohnojena nebo přeměněna na pole.
Návrat k původnímu složení
Zakládání květnatých luk z výsevu semen pěstovaných lučních květin je poměrně nová záležitost. Původně mohly být používány smetky semen ze stodol po uskladnění sena. Ty však obvykle mohly obsahovat větší podíl semen trav než květin. Protože květnaté louky bývaly více rozšířeny, byla i větší možnost, aby se semena lučních květin rychleji šířila z okolních porostů. Dnes je bohužel situace jiná, velké plochy zemědělských plodin a původní květnaté louky jsou mnohde zaniklé. Tato situace vedla v Evropě ve druhé polovině minulého století k zakládání společností a farem zabývajících se množením přírodních „divokých“ rostlin. „Naše první louky jsme v Markvarticích u Sobotky založili v roce 1993 a jsou u nás stále k vidění,“ říká Bohumil Bradna.
Blýská se přeci jen na květnatější časy?
V posledních letech přece jenom místy nastává částečný obrat. Některá města, obce i někteří uvědomělí farmáři chtějí krajinu oživit a vrátit ji na některých pozemcích přirozený rozmanitý ráz. Začínají se více zajímat o možnost zakládat květnaté louky. „Je tady síla mladých lidí, kteří začínají úplně znova, začínají si něco pěstovat, například nějak léčivého, jedlého. Vracíme se vlastně zpět k něčemu, co už tu kdysi bylo a co našim předkům velmi dobře fungovalo. Mladí lidé z toho sice neznají skoro nic, ale mají tu vůli objevovat a chtějí a naučí se to. Věřím tomu a jsem optimista, protože sem k nám chodí takových nadšených lidí čím dál víc,“ popisuje Bohumil Bradna.
