Zapomeňte na chemii a zkuste přírodní hnojení0

Nedůvěřujete zázračným práškům, a přesto nechcete zůstat s velikostí ředkviček za vašimi sousedy? Nebo prostě chcete zkusit něco jiného než klasické hnojivo? Alternativní způsoby hnojení nejenže podpoří úrodu, ale zabezpečí také půdu před erozí nebo vám pomohou s bioodpadem.

Stejně jako se ještě nikomu nepodařilo vymyslet, jak sestrojit perpetum mobile, ještě nikdo také nepřišel s geniálním průlomem v oblasti zemědělství. Jak obdělávat půdu a sklízet náležitou úrodu, aniž bychom se starali o to, zda je v půdě dost živin a nějakým způsobem je do půdy dodávali?

„Zelené hnojení není zázračný ekologický prášek v zelené krabici, ale využívání přirozených vlastností některých rostlin.“

Lidstvo už přišlo s ledasčím – úhorem, hnojem, syntetickými hnojivy atd. Protože většině zahradníků nejde o vypěstování lánů kukuřice, ale spíš o malou radost z vlastního pěkného salátu, mrkve či rajčat, hledají se metody, jak si poradit s pár metry záhonku. I ty ale zpravidla dají dost práce. Aby se tato práce „vyplatila“ a úroda stála vůbec za řeč, zahrádkáři často sahají po nejrůznějších hnojivech. Těch je na trhu celá řada – existuje hnojivo na různé plodiny, na jednotlivé fáze růstu či obsahující především určitou důležitou látku.

Součástí každé zahrady by měl být nejlepší zdroj kvalitního a ekologického hnojiva – kompostér. Vyřeší i likvidaci domácího biologického odpadu. (Foto: Thinkstockphotos.com)

Přes jednoduchost používání syntetických hnojiv s sebou nese jejich používání řadu rizik – ničení potřebných půdních mikroorganismů, změnu pH půdy, přítomnosti doprovodných nežádoucích látek v půdě a následně i ve sklízených plodinách. Zkrátka, i přes jednoduchost jejich aplikace není používání tak jednoduché. Pokud si nechcete lámat hlavu nad možnými dopady použití určitého hnojiva na záhonek, můžete se poohlédnout po jiné metodě zúrodňování. V zahradnických hlavách se zrodila celá řada nápadů, jak „hnojit bez hnojiv“, o některých z nich bude řeč na následujících řádcích.

Zahrady na Nazeleno.cz:

Kompostování

Kompost vás může elegantně a jednoduše zbavit bioodpadu z kuchyně a zahrady, zároveň je však také jednou z možností, jak dostat živiny tam, kam chceme. Základním předpokladem je kousek místečka, nejlépe na zahradě ale některé kompostéry (vermikompostéry) umožňují při určitých podmínkých kompostovat třeba i na balkóně. Pokud si nechceme nic kupovat ani budovat, stačí obyčejná hromada, nejlépe někde na nějaké stinném kousku zahrady, aby kompost příliš nevysychal.

Kompostování je založeno na činnosti půdních organismů, které nepoužitelné zbytky přemění na živiny bohatou zeminu. Základním pravidlem je tedy vytvořit takové prostředí pro naše pomocníky, ve kterém se jim bude dobře pracovat. Kompost je tedy zapotřebí udržovat vlhký, nikoliv však natolik mokrý, aby se v něm dařilo plísním a hnilobě. Na druhou stranu také přílišné sucho má negativní vliv na pracovní morálku našich mikropomocníků. Krom udržování vhodné vlhkosti je třeba dávat pozor i na to, co do kompostu dáváte.

Další tipy pro zelené hnojení:

Enzymy pro lepší kompostování

S kompostováním vám mohou pomoci speciální přípravky – tzv. urychlovače kompostu. Ty obsahují speciální bakterie a enzymy pro rychlejší rozklad organické hmoty. Urychlovač se většinou rozpustí ve vlažné vodě, kterou se pak kompost pokropí. Enzymatický urychlovač kompostování je vhodný zejména v případě, že používáte také kompostovací toalety.

Výluh z vermikompostu

Chcete využít zázračných vlastností žížalího kompostu (vermikompostu), ale nechce se vám doma kompostovat? Zkuste výluh z vermikompostu, který se běžně prodává v zahradnických potřebách. Jedná se o koncentrát, který se rozpustí ve vodě na zalévání a slouží jako přírodní hnojivo.

Rotační kompostér

Naopak pokročilým a techničtěji orientovaným zájemcům o kompostování je určen rotační kompostér. Jde o bubnový zásobník, kterým je možné pomocí ozubeného převodu otáčet kolem vodorovné osy. Vytvoření kompostu podle všeho příliš neurychlí, odpadá však občasné avšak namáhavé přehazování tvořícího se kompostu.

Výluh z kopřiv neboli jícha

Trochu alchymie, ale podle zahradníků, kteří výluh neboli jíchu zkusili, zázračný prostředek urychlující růst rostlin. Výluh připravíte tak, že smícháte nadrcené rostliny (nejlépe kopřivy) s vodou a necháte několik týdnů stát. Výslednou směsí pak zalijete záhony. Problémem může být zápach (je skutečně nepříjemný – osobně vyzkoušeno), který ale eliminujete přidáním trochy vápna. Jíchu použijete jako hnojivo.

 

Můžete sice složitě zvažovat vhodné složením kompostu z hlediska dusíku, uhlíku a dalších prvků, pro začátek však většinou postačí základní úvaha, že to, co dáte na kompost v jiné podobě, může skončit na záhonku a posléze třeba i zpět na vašem talíři. Záludné mohou být z tohoto pohledu třeba slupky od tropických plodů, které jsou často silně chemicky ošetřeny a jejich zkompostováním si můžeme obohatit jídelníček o látky, jež nevypadly zrovna z reklamy na přírodní stravu. Pokud se vám však zdárně podařilo překonat tato úskalí a získali jste cílový produkt – zeminu, zbývá ji jen zapravit do půdy na záhoncích. Výsledkem bude bohatá směs se širokým spektrem látek svědčící růstu snad čemukoliv kromě kaktusů.

Zelené hnojení

Zatímco někteří možná čekají, že se pod tímto názvem skrývá nějaký zázračný ekologický prášek v zelené krabici, zasvěcení ví, že se jedná o použití určitých druhů rostlin k hnojení a přípravě záhonů pro pěstování jiných. Tato metoda využívá skutečnosti, že rostliny váží určité látky ve svých nadzemních či podzemních částech (známé jsou zejména bobovité rostliny mající na kořenech hlízky s bakteriemi schopnými vázat vzdušný dusík a přeměnit jej na sloučeniny vhodné pro růst). Není tedy nic jednoduššího, než vysázet některý z takto používaných druhů, počkat až vyroste a pak jej zarýt či jinak dostat do půdy. Do půdy se tak dostává snadno rozložitelná hmota, která má mimo jiné i příznivý vliv na biologické procesy. Další výhodou zeleného hnojení je ochrana půdy před erozí a nadměrným vysycháním v době, kdy by jinak byla nechána ladem (zelení hnojení se často vysévá právě na podzim, následná zámraza pak může usnadnit zapravování do půdy).

Základní rada pro výběr vhodného druhu k hnojení je pak následující: Vyberte si takovou rostlinu, která není druhově příbuzná s tím, co chcete pěstovat, vyhnete se tak možné nežádoucí konkurenci dvou rostlin se stejnými či velmi podobnými nároky na živiny (můžeme tak např. zkombinovat  luštěniny s víkví, hořčicí nebo řepkou). Právě pěstování druhů s rozdílnými nároky je základem úspěchu zeleného hnojení.

Mulč

Pokud vám tohle slovo zní zcela cize, je nejvyšší čas, abyste se s ním rychle seznámili. Může to být totiž  opravdu „dobrá známost“ – ta, co moc nechce, ale sama pomůže. Co mulč a mulčování obnáší? Jde o pokrytí záhonů nepříliš silnou vrstvou organického materiálu, který svým pozvolným rozkladem dodává do půdy potřebné živiny, chrání půdu před vysycháním a nadměrným růstem plevele. Výhodou mulče je dostupnost vhodného materiálu – ten je totiž takřka vždy po ruce.

K mulčování lze použít čerstvě posekanou trávu, seno, piliny, listí, u některých rostlin – především dřevin – i kůru či dřevní štěpku. Pokud si nejste jistí, zda mulčujete správným materiálem, je lepší si vše ověřit v odborné literatuře či na internetu, aby se našim hýčkaným miláčkům nedostalo látek, které jim nesvědčí.

Jako mulč se nejčastěji využívá drcená kůra nebo dřevěná štěpka (nejspíš proto, že jde koupit v hobymarketu). Mulčovat můžete ale také slámou, senem, nebo třeba kartonem. My jsme s úspěchem použili také nahrubo drcené staré střešní tašky (Foto: Thinkstockphotos.com)

Vždy je ale potřeba sledovat vrstvu mulče. Ta by neměla být příliš vysoká. Hrozilo by totiž zahnívání, plísně či zamezení  přístupu vzduchu vody a vzduchu do půdy tedy mohli bychom rostlinkám snadno víc ublížit než prospět (mnohdy postačí 1 cm posečené trávy). . Při pokládání vrstvy mulče je třeba zohlednit používanou hmotu i pěstovanou rostlinu. Pokud mulč začne zahnívat či plesnivět, musíte jej odstranit. Uvážlivé použití mulče vám však může ušetřit práci s hnojením, převelením i zaléváním, takže určitě stojí za úvodní námahu.