Vlastnit auto je pro někoho nezbytnost, jiné rodiny by se bez něj ale celkem snadno obešly. Lidé, kteří jezdí jen párkrát za měsíc, ale nechtějí být odkázáni jen na veřejnou dopravu, mohou zvolit sdílení auta se známými. Nebo dokonce s lidmi, které ani neznají. A opravdu to funguje.
Carsharing, jak se také sdílení auta nazývá, je vlastně taková lepší a levnější autopůjčovna. Jde o sdílení automobilů, kdy si jeden vůz dělí několik uživatelů. V praxi funguje carsharing formou jakéhosi „klubu“, jehož členové si mohou auto kdykoli půjčit. Lidé, kteří chtějí do tohoto společenství vstoupit a auto využívat, většinou složí vratnou vstupní kauci a poté již platí jen za využívání společných automobilů. Rezervace vozů a komunikace členů probíhá pochopitelně přes internet, za používání aut pak jednou za čas přijde faktura.
Výhoda carsharingu je hlavně ve financích – povinné ručení, havarijní pojištění, případné práce v servisu, které čas od času potřebuje každý vůz – to vše se dělí mezi více lidí. Na druhou stranu se může někdy stát, že auto nebude k dispozici, až ho budete potřebovat.
ReklamaProč to u nás nefunguje?
Petr Šmíd z Nadace Partnerství souhlasí, že v ČR je zatím carsharing záležitostí jen několika nadšenců. Hlavní příčiny nedostatečného rozvoje a rozšíření tohoto druhu dopravy v ČR vidí Šmíd třeba v nedostatečné politické podpoře ze strany vedení měst. Města by totiž měla poskytnout parkovací plochy vyhrazené pro carsharing a posléze i speciální jízdní pruhy nebo zóny, kam budou smět jezdit pouze vozy carsharingu.
„Carsharing je tak blíže k pojetí prodeje mobility jako služby než běžné půjčovny.“ Stanislav Kutáček, Autonapůl
Problém je také v prvotní investiční náročnosti projektu – musí se nakoupit auta různých kategorií a zprovoznit rezervační systém, což jsou milionové sumy. A překážka tkví i v nedostatečném povědomí veřejnosti a z toho plynoucí nedůvěra nebo nezájem. To by ale mohla změnit cílená propagační a informační kampaň.
Brno a Autonapůl: Světlá výjimka
V Brně již deset let funguje projekt Autonapůl. Zájemci si zde po zaplacení vstupního poplatku ve výši pět tisíc mohou půjčovat auta, na výběr je osm automobilů a jeden přívěsný vozík. Na jedno auto připadá rovnou několik osob, v systému je tedy více lidí než aut.
Systém funguje vcelku racionálně – zájemce zaplatí za registraci a pak jednou za čtvrt roku platí zálohy za palivo, drobné opravy, dálniční známku, vysávání aut a podobně. Při následném vyúčtování se vynásobí ujeté kilometry příslušným poplatkem a odečtou se zaplacené zálohy. Rozdíl pak člen systému buď dostane zpět, nebo doplatí.
V rámci carsharingu můžete používat různé typy aut podle své aktuální potřeby. Carsharingové firmy či společenství mívají v nabídce malá auta, rodinné vozy i dodávky. Samozřejmostí je přívěsný vozík. (Foto: Thinkstockphotos.com)
Stanislav Kutáček z Autonapůl říká, že carsharing je „chytrá“ autopůjčovna. Je mnohem flexibilnější, neboť půjčovné se počítá od kilometru a hodiny výpůjčky. Výhodou je také, že formality se vyřizují jen jednou, na počátku při podpisu smlouvy. „Carsharing je tak blíže k pojetí prodeje mobility jako služby než běžné půjčovny,“ vysvětluje Kutáček.
Vyplatí se to?
Dá se celkem snadno spočítat, od kolika kilometrů najetých za rok se vyplatí vlastnit vůz. A nejde přitom jen o cenu benzinu nebo nafty – platí se také povinné ručení, havarijní pojištění, občas se musí vyměnit olej nebo pneumatiky, sem tam je nevyhnutelná návštěva servisu a auto v průběhu let ztrácí hodnotu.
„Obecně platí, že při ročním nájezdu do 10 000km se lidem spíše vyplatí jezdit s našimi vozy za cenu za km, resp. hodinu. Pokud najezdí více, přijde průměrný kilometr už levněji s vlastním autem, než u nás,“ vysvětluje Kutáček. Číslo se však může lišit dle pořizovacích nákladů auta. Výhodou carsharingu je, že vozy jsou vždy uklizené a servisované, ale na druhou stranu většinou nestojí lidem před domem a musí si pro ně někam dojet.
Firmy tak šetří peníze
V ČR začíná pomalu fungovat carsharing na úrovni jednotlivých firem. Ten se ale podobá spíš známé spolujízdě, u níž jde hlavně o lepší vytížení automobilu. Zaměstnanci zde jsou nabádáni, aby si cesty plánovali společně a mohli využít méně aut, než kdyby jeli samostatně. Například v ČSOB si již dva roky zaměstnanci plánují služební cesty tak, aby jeli v autě minimálně ve dvojici.
„Z našeho pohledu je úspěšný a určitě v něm budeme pokračovat i nadále – carsharing totiž šetří peníze, je ohleduplný k životnímu prostředí a také snižuje počet aut v dopravní zácpě,“ říká Pavla Hávová z ČSOB.
„Před samotným spuštěním proběhla mezi zaměstnanci krátká anketa na toto téma. Funguje tak, že zaměstnanci se na spolujízdě domlouvají prostřednictvím speciální stránky na Intranetu,“ popisuje Hávová zákulisí projektu a dodává: „V současné době evidujeme několik desítek nabídek i poptávek carsharingu.“
Auta a životní styl: |
|
V Německu ano, u nás ne
Nabízí se otázka, proč v ČR funguje několik autopůjčoven, ale žádná z nich nenabízí carsharing. I nadnárodní společnost Sixt působící v ČR sdílí auta v Německu pod názvem DRIVE NOW. „Sixt ČR také tento způsob zvažoval, zejména po zkušenostech z Německa. Nicméně bohužel narážíme na dva problémy, řekl bych typické pro Česko,“ vysvětluje obchodní ředitel Sixtu ČR Petr Kosmák. Dle výkladu právníků musí být nájemní smlouva na pronájem vozu písemná, což elektronický systém čteček karet neumožňuje. Druhý problém pak je prozaičtější – nelze doložit, kdo způsobí případnou škodu na vozidle. V Německu se zákazníci přiznají, ale v ČR by bylo nutné mít každé auto pod kamerou.
Jezdíte méně než 10 000 km ročně? Carsharing se vám vyplatí
V Německu kromě toho už přes deset let funguje projekt DB Carsharing, před dvěma roky přejmenovaný na Flinkster, který vznikl pod hlavičkou německé železnice. Dnes je zde 2 500 vozů rozmístěných v 800 stanicích. Zákazníků je 170 000 a dalších 150 000 si zde půjčuje jízdní kola.
Zákazníci Deutsche Bahn platí jen registrační poplatek (s BahnCard zdarma), a pak platí jen pár eur za hodinový pronájem dle vozu, který si půjčují. Je stanovena sazba za kilometr, která se pohybuje v řádu desítek centů. Jednotlivá města mají své tarify, někde lze si v noci půjčit auto zadarmo.
Třeba ve Francii pak funguje carsharing nabízející výhradně elektromobily, nese název Autolib. V Evropě pak funguje projekt momo Car-Sharing (momo znamená „more mobility“, tedy větší mobilita), který je součástí evropského programu zvyšování energetické účinnosti STEER.
„Domnívám se, že je jenom otázkou času, kdy i u nás dojde k rozvoji carsharingu,“ myslí si Šmíd a dodává: „Celý proces by se urychlil vstupem některých silných carsharingových společností, působících v západní Evropě, na náš trh.“
