fbpx

Správné větrání bytových domů se často podceňuje0

Problematika bytového větrání je v současné době velmi aktuálním tématem. Materiály sdružení Ekowatt popisují častý problém – nepříliš dobře vyřešené větrání v bytových domech.

Při běžných rekonstrukcích panelových domů je v dnešní době pozornost věnována pouze snižování tepelných ztrát obálkou budovy, což v praxi znamená aplikaci dodatečných zateplovacích systémů a výměnu oken za nová, která jsou zcela těsná. Důsledkem je naprosté omezení výměny vzduchu v bytech, což má dopady nejen zdravotní, ale vede i k poruchám stavebních konstrukcí. Nedostatečným větráním se zvyšuje vlhkost v bytech vznikající lidskou aktivitou, objevují se plísně, roste koncentrace CO2 a dalších škodlivin a spalin v interiéru.

Odvětrávání v bytových domech často nefunguje

Původní systém větrání panelových a bytových domů byl často založen na centrálním odtahu znečištěného vzduchu z kuchyní, WC a koupelen pomocí centrálních ventilátorů umístěných na střeše objektu. Tyto ventilátory měly ovšem vysokou spotřebu energie a hlučnost, a proto byly často nahrazeny samostatnými ventilátory pro každý byt umístěnými na potrubí z jednotlivých bytů do centrální šachty. Nevýhodou tohoto systému je nežádoucí šíření odérů mezi byty. Při návrhu tohoto způsobu větrání se navíc počítalo s tím, že odváděný vzduch je nahrazován stejným objemem vzduchu přiváděného okny, což však už po výměně oken nemusí platit. Dalším problémem je technický stav větracího zařízení, které je dnes již v řadě panelových domů zastaralé a nefunkční.

Reklama

Přirozené větrání okny často nestačí. Lidé prostě větrají málo.

V současnosti je základním typem větrání tzv. přirozené větrání, při kterém je výměna vzduchu zajištěna okny. Přirozené větrání probíhá v domech infiltrací okenními spárami, provětráváním a šachtovým větráním. Instalací nových těsných oken se stává výměna vzduchu infiltrací naprosto nedostačující a je třeba často místnost provětrávat okny. Nevýhodou přirozeného větrání je jeho značná závislost jak na vnějších klimatických podmínkách, tak na lidském faktoru. Často se tak stává, že je množství větracího vzduchu nedostatečné a kvalita vzduchu nevyhovující, nebo je naopak přebytek větrání, což způsobuje energetické plýtvání.

Dalším řešením je použití nuceného nebo hybridního systému větrání. Na trhu existuje celá řada systémů větrání, které mohou, ale také nemusí uspokojit naše potřeby, zejména pokud preferujeme ekonomickou stránku věci.

Nucené větrání se lépe reguluje

Oproti přirozenému větrání šetří nucené větrání obyvatelům náklady na vytápění, protože přivádí jen takové množství vzduchu, které je aktuálně nutné. Množství přiváděného vzduchu lze regulovat na základě přítomnosti osob, koncentrace škodlivin měřené čidly CO2, vlhkosti či pomocí časových spínačů. Jedná se však o poměrně náročnou investici. U nuceného větrání lze navíc využít rekuperace tepla, tj. využít teplého vzduchu odváděného ven z bytů k předehřevu čerstvého studeného vzduchu přiváděného do bytů z venkovního prostředí. Oproti přirozenému větrání tak lze dosáhnout energetické úspory, jelikož do místnosti bude přiváděn vzduch o vyšší než venkovní teplotě (na rozdíl od přirozeného větrání) a radiátory tak nebudou muset ohřívat tak studený vzduch.

Centrální odvětrávání je nejvhodnější

Pro bytové domy je vhodnějším řešením instalace podtlakového centrálního systému větrání. V případě centrálních systémů je větrání určité skupiny bytů řešeno společně – centrálně. To znamená, že například vzduch z bytů, které sousedí s jednou instalační šachtou po celé výšce objektu, je odsáván pomocí jednoho ventilátoru umístěného na vyústění této šachty na střeše. Střešní ventilátory těchto systémů pracují v mírném podtlaku, který zabraňuje pronikání pachů mezi jednotlivými bytovými jednotkami. Intenzita větrání se automaticky přizpůsobuje skutečné potřebě, která je dána otevíráním elektronicky ovládaných ventilů v jednotlivých bytech podle momentální potřeby.

V porovnání s individuálně nainstalovanými axiálními ventilátory jsou inteligentní centrální systémy energeticky mnohem méně náročné a zdroj hluku je výhodně umístěn mimo obytné prostory.

Větrání a bytové domy:

  • Proč mít řízené větrání s rekuperací?

  • Pozor na koncetraci CO2 v bytech

  • Mýty a pověry o vytápění a větrání

 

Centrální podtlakové větrání je investičně levnější než systémy s rekuperací tepla. Pořizovací cena se pohybuje v rozmezí 300 až 600 Kč/m2 podlahové plochy bytů, avšak po jeho aplikaci nelze očekávat žádnou úsporu provozních nákladů. Výhodou tohoto systému stejně jako všech následujících konceptů větrání je trvalé zajištění kvalitního vnitřního prostředí.

Jedním z možných opatření k zajištění přívodu optimálního množství vzduchu do bytu je instalace dodatečných okenních přívodních přivětrávacích mřížek, které by však měly být srovnatelně kvalitní jako vlastní okno. Musejí zabezpečit dostatečný akustický a tepelně-izolační komfort s minimalizací kondenzace a ochranou proti nárazovému a silnému větru, ideálně s automatickou regulací napojenou na příslušná ovládací čidla nebo vypínače. Pokud ovšem vznikne od oken průvan, uživatelé tyto dodatečné infiltrační otvory ucpávají a vracejí se k původnímu stavu s přirozeným větráním.

Rovnotlaké větrání je nejvýhodnější

Jediným zatím známým opatřením, které řeší výše uvedené nevýhody, je nucené rovnotlaké větrání s centrálním nebo lokálním přívodem vzduchu a zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu, tedy rekuperací. Množství přiváděného i odváděného vzduchu je v těchto systémech stejné (rovnotlaký systém) a je regulováno přesně dle aktuální potřeby čerstvého vzduchu pomocí čidel. To je možné díky tomu, že vzduch je do místnosti přiváděn a odváděn vzduchotechnickým potrubím a okna není třeba otevírat.

Zatím nejběžnějším systémem nuceného větrání s rekuperací tepla je však systém lokální rekuperace na úrovni jednotlivých bytů. Decentralizované bytové jednotky zajišťují rovnotlakou výměnu vzduchu na základě podnětů čidel, nebo jsou ovládány manuálně při potřebě intenzivního provětrání. Nevýhodou těchto systémů je spotřeba elektřiny na pohon dvou ventilátorů, které jsou umístěny na přívodním a odtahovém potrubí. Velkou překážkou může být také poměrně náročná instalace tohoto systému. Zařízení pro lokální rekuperaci tepla jsou také poměrně drahá. Levnější variantou je pak v českých bytových domech bohužel zatím nepříliš používaná centrální rekuperační jednotka.

Oblíbené ventilační turbíny nejsou pro větrání domů tím nejvhodnějším řešením. Moc nefungují. (Foto: Thinkstockphotos.com)

Rotační hlavice nefungují

Vidíme je na střechách domů často, přitom příliš nefungují. Podtlakové systémy s rotačními hlavicemi (nesprávně se nazývané jako ventilační samotažná turbína) jsou jednoznačně nevhodným způsobem větrání. Tyto hlavice jsou kvůli svým výkonovým parametrům pro větrání vyšších budov, jakými jsou panelové domy, nevhodné. Původním záměrem výrobců těchto hlavic bylo zvýšení účinnosti provětrávání dvouplášťových střech, které mají obecně velmi nízkou tlakovou ztrátu. Naproti tomu v ČR se tyto hlavice prodávají zejména jako náhrada centrálních ventilátorů v systémech nuceného větrání bytových – zejména panelových – domů s velkou tlakovou ztrátou, kterou nejsou schopné tyto hlavice především za bezvětří překonat. Výměna vzduchu v bytech je pak zcela nevyhovující.

Článek vznikl ve spolupráci se sdružením Ekowatt.

Autor: Redakce Nazeleno.cz