fbpx

Pozor na koncentraci CO2 v domácnosti – správné větrání je základ0

Měřili jsme koncentraci CO2 v běžném bytě. Výsledek? Škodlivé úrovně oxidu uhličitého dosáhnete poměrně rychle. Pomůže dobrá ventilace, lidé ale většinou větrají málo.

Posuzování kvality vzduchu v obytných místnostech není jednoduché. Vzduch zde totiž může obsahovat širokou paletu znečišťujících látek (kontaminantů), které mají na kvalitu vzduchu vliv. Jedná se především o tyto chemické sloučeniny:

  • Oxid uhličitý (CO2) – vzniká při úplné oxidaci organických sloučenin, tedy při spalování a dýchání. V domácnosti jsou hlavním zdrojem především lidé, trochu ale přispívají také naši domácí mazlíčci – například velký pes se v tomto ohledu vyrovná člověku – a v malé míře to mohou být i pokojové květiny. Ty sice ve dne oxid uhličitý spotřebovávají, ale ve tmě naopak vydávají. CO2 pochopitelně vzniká při vaření na plynovém sporáku. Při spalování či dýchání je za každou spotřebovanou molekulu kyslíku uvolněna jedna molekula CO2.
  • Oxid uhelnatý (CO) – velmi nebezpečný plyn, který vzniká při nedokonalém spalování. Například cigarety a různé vonné tyčinky produkují kromě mnoha jiných škodlivin i znatelné množství oxidu uhelnatého.
  • Těkavé organické látky (VOC) – hlavním zdrojem je kouření, čistící prostředky, ale třeba i oblíbené osvěžovače vzduchu. Lidé uvolňují v dechu a potu celou řadu těkavých organických látek a na některé je lidský čich velmi citlivý.
  • Oxidy dusíku– vznikají v malém množství při spalování (reakcí kyslíku a dusíku v plameni). V domácnosti jejich hlavním zdrojem bývá vaření na plynovém sporáku.
  • Radon – velmi nebezpečný radioaktivní plyn, který může do budov pronikat z podloží, z vody nebo se uvolňuje z některých stavebních materiálů

Koncentrace výše zmíněných kontaminantů se pochopitelně dá měřit. Pro tato měření je ale potřebná dobře vybavená laboratoř. V praxi se proto při posuzování kvality vzduchu v domě a účinnosti větrání pracuje nejčastěji s koncentrací CO2 ve vzduchu. Je to takzvaný „marker“ neboli látka, která je snadno zjistitelná a jejíž koncentrace indikuje přítomnost ostatních, obtížně zjistitelných kontaminantů.

Reklama

Koncentrace oxidu uhličitého a vliv na člověka

Nejčastěji se koncentrace oxidu uhličitého vyjadřují v jednotkách ppm (parts per milion), někdy však také v mg/m3 nebo v procentech. Přepočet těchto jednotek je následující: 1000 ppm = 1800 mg/m3 = 0,1 %.

Uvádí se, že při překročení koncentrace 1000 ppm se může objevit pocit ospalosti a vydýchaného vzduchu, nad 2000 ppm nastává horší schopnost koncentrace a u některých osob i bolest hlavy. Nad 500o ppm se objevuje zrychlený tep. Koncentrace přesahující 45 000 ppm vedou ke ztrátě vědomí a smrti.

Hraniční koncentrace CO2 – 1000 ppm – dosáhnete v místnosti velmi snadno. V takovém okamžiku je nutné větrat. 

Hraniční hodnota 1000 ppm se nazývá Pettenkoferovo kritérium a používá se již více než 100 let. Nad koncentrací 1000 ppm se už určité části lidí může vzduch zdát „těžký“ a vydýchaný. Já osobně to pociťuji až někde od 1200 ppm. Zdá se však, že to ale záleží i na vlhkosti vzduchu. V zimě, kdy je vzduch sušší, mi i tato koncentrace jako vydýchaný vzduch nepřipadá. Vnímání množství oxidu uhličitého ve vzduchu je vůbec hodně subjektivní a relativní. Zpravidla ten, kdo v dané místnosti sedí, je s kvalitou vzduchu ještě spokojen, zatímco tomu, kdo do místnosti přijde zvenku, se vzduch zdá již vydýchaný. Mimochodem koncentrace CO2 ve vzduchu vydechovaném člověkem je až 50 000 ppm.

Oxid uhličitý není jediná (ani nejškodlivější) látka kontaminující vnitřní prostředí, je to ale užitečný marker, který umožňuje posuzovat úroveň větrání, protože se jeho koncentrace dá snadno měřit. Pro zájemce o hlubší vhled do problému znečišťujících látek ve vzduchu doporučuji přednášku Olgy Rubinové Vzduch, který dýcháme.

Měření koncentrace CO2

Pro měření koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu se dnes se používají nejčastěji elektronické měřiče. Pro měření používám několik let starý měřič CO2 Voltcraft CO-10. Dnes už firma CONRAD nabízí výhodnější zařízení za poměrně příznivou cenu 725 Kč. Jedná se o měřič kvality ovzduší Voltcraft CO-20 ve formě USB modulu do počítače.

Přístroje, pro měření koncentrace oxidu uhličitého v místnosti lze zakoupit za cenu po 1000 Kč. Nové měřiče navíc mohou komunikovat s počítačem a zaznamenávat naměřené hodnoty. (Foto autor)

Co mám měření ukázala?

Podle svých měření, na tom doma sice nejsem tak špatně jako například školní třídy, nicméně po většinu času také překračuji normou doporučenou hodnotu 1000 ppm. Například v době psaní tohoto článku jsem měl otevřené dveře do pokoje sousedícího s pracovnou, a k dispozici tedy něco přes 80 m3 vzduchu. Po krátkém vyvětrání (3-5min) průvanem se koncentrace sníží na cca 800 ppm a zhruba po dvou hodinách vzroste nad 1200 ppm, kdy pocítím potřebu znovu vyvětrat. Rozhodně je ale pravda, že od té doby, co jsem si měřič koncentrace CO2 koupil, větrám častěji.

Snižování koncentrace CO2

Nabízí se tedy otázka, co se proti vzestupu koncentrace CO2 a dalších škodlivých látek v obytných místnostech dá dělat. Čistě teoreticky máme dvě možnosti, jak jejich koncentraci udržet na přijatelné úrovni:

1. Regenerace vzduchu

Elegantní možnost je selektivně odstraňovat tyto látky ze vzduchu (tzv. regenerace vzduchu). Tento způsob se používá na palubách jaderných ponorek nebo vesmírných stanic a je obvykle založen na absorpci CO2 pomocí alkalických hydroxidů. V ponorkách se používá pro odstraňování CO2 zpravidla takzvané natronové vápno,  což je směs hydroxidu sodného a vápenatého. Na kosmických stanicích pak hydroxid lithný s příznivějším poměrem kapacity a hmotnosti (obr.2). Zajímavá metoda je použití superoxidu draselného v uzavřených dýchacích přístrojích, takzvaných rebreatherech. obr.3. Ten dokáže pohlcovat CO2 a vodní páru a současně produkovat kyslík podle následujícího vzorce: 4KO2 + 4CO2 + 2H2O -> 4KHCO3 + 3O2.

Na ponorkách se používají nouzové dýchací přístroje s touto látkou. KO2 je velmi silné oxidační činidlo a při styku s hořlavými organickými látkami a vodou může dojít ke vznícení či výbuchu. K tomu pravděpodobně došlo na palubě potopené ponorky Kursk.

Těkavé organické látky se odstraňují absorpcí na aktivním uhlí. Podobný princip se používá například u cirkulačních kuchyňských digestoří. Kyslík, který je třeba do atmosféry doplnit, se zpravidla vyrábí elektrolýzou vody. V současnosti se ale o použití těchto metod v obytných domech neuvažuje, je to příliš drahé.

2. Větrání

Druhou možností je větrání. Náhrada části vnitřního vzduchu vzduchem přivedeným zvenku sníží koncentrace škodlivých látek pod povolený limit. Je to metoda celkem jednoduchá, má ale jeden zásadní nedostatek. V zimním období nám spolu s vnitřním vzduchem z domu odchází i nezanedbatelné množství tepla, a to samozřejmě zvyšuje náklady na vytápění.

V době inverze je navíc kvalita vnějšího vzduchu často velmi špatná. Jedná se hlavně o vysoké koncentrace prachových částic, zvýšené koncentrace CO2 a produkty nedokonalého spalování z lokálních topenišť a automobilové dopravy. Udává se, že v centru měst bývá někdy až 800 ppm CO2. Například v Brně činila střední hodnota koncentrace CO2 naměřená na křižovatce u centrálního autobusového nádraží v listopadu 2002 580 ppm. I větrat je proto nutné uvážlivě a s ohledem na místní podmínky. Vlivu větrání na koncentraci CO se budeme věnovat v dalším článku.

Autor: Karel Murtinger

Autor je spolupracovník redakce a energetický poradce. Dlouhodobě se zabývá problematikou nízkoenergetických a pasivních staveb a souvisejících technologií.