Satelitní městečka: škodí životnímu prostředí?0

Opustit betonové sídliště a přestěhovat se do domku se zahradou je symbolem pohodlného a moderního bydlení. Na předměstích a na vesnicích v okolí měst tak vyrůstají kolonie pestrobarevných domů, které mají tento sen „za rozumnou cenu“ naplnit. Jak se ale realita suburbií liší od původních snů?Jaký vliv má suburbanizace na životní prostředí?

Sen o rodinném domě se zrodil z černé můry průmyslových měst devatenáctého století. Zejména od druhé světové války se stal rodinný dům ideálem bydlení většiny euro-americké společnosti. Pořízení domu dodnes představuje skok na společenském žebříčku a finanční jistotu v podobě vkladu do nemovitosti. Rodinný dům se tak stal symbolem nezávislosti a individualismu. Život mimo centrum měst a vlastnictví zahrady navíc demonstruje zdravý životní styl.

„Suburbie jsou často pouhými noclehárnami, kde se neodehrávají žádné další denní aktivity.“

Reklama

Realita bydlení v suburbii se však od snu často liší, a to jak po stránce kvality života, tak po stránce vlivu na životní prostředí. Základním kamenem všech problémů je nedostatečná hustota osídlení, která vede ke ztrátě městskosti, tedy ke ztrátě základních charakteristik typických pro život ve městě. Přitom právě snaha o rozvolnění městské zástavby, a tedy vytvoření prostoru pro pohodlný a zdravý život, vedla ke vzniku trendu suburbanizace. Na to, že člověk je tvorem společenským, se však přitom jaksi zapomnělo.

Tématický seriál: Zeleň a město

– Zeleň uklidňuje, města vzbuzují agresivitu    – Kacířská myšlenka: Zeleň do města nepatří!    – Problémy satelitních městeček

Předměstí a lidé

Začněme životními podmínkami, které předměstské kolonie svým obyvatelům nabízí. Rozdíl mezi suburbií a městem, ale také suburbií a fungující vesnicí je patrný na první pohled: naprostý nedostatek služeb. K tomu, aby si člověk dokoupil zapomenutou ingredienci do sobotního oběda, musí absolvovat jízdu autem do nejbližšího supermarketu. I ten nejmenší problém je nutné řešit ve městě. Suburbie se tak stávají pouhými noclehárnami, kde se neodehrává nic z našich dalších denních činností.

S tím souvisí další problém předměstí: doprava. Příliš řídké osídlení způsobuje, že se do těchto oblastí často nevyplatí zavádět hromadnou dopravu. Pěší chůze je zbytečná, protože cíle jsou příliš vzdálené. Pokud tedy nevlastníte auto, jste zcela odříznuti od světa. Obzvlášť mladým lidem tato skutečnost velmi komplikuje plánování volného času.

Pohled na jedno ze satelitních městeček, která jsou často charakteristická nedostatkem služeb. Zdroj: www.slate.com

To má přímý dopad na sociální vztahy v těchto oblastech. Těch několik lidí, kteří zůstávají přes den doma, jako jsou matky, děti a senioři, nemají v místě bydliště vrstevníky, s nimiž by mohli trávit čas. Sousedské styky nejsou četné, město a s ním i možnost kontaktu se společností jsou příliš vzdálené. Takto rozhodně nevypadá ideální místo pro prožití dětství, stáří nebo pro péči o rodinu.

Další rovinou, na kterou se často zapomíná, je okolí místa bydliště. Každý člověk si pečlivě vybírá, jakou barvu fasády bude mít jeho nový dům, nemyslí už však na to, čím bude obklopen. Za hranicemi malé zahrádky často začíná nevzhledná krajina rozestavěných domů, které se sobě podobají jako vejce vejci. V takovém okolí nejsou cíle pro nedělní procházku se psem ani pro dětské hry. Trávení volného času se tedy z místa bydliště přesouvá (opět autem) někam mimo něj, takže ani o víkendu nevznikne příležitost pro navázání společenských kontaktů mezi obyvateli suburbie.

Sen o rodinném domě a realita nejsou vždy totéž. Zdroj: www.fiberlitetech.com

Suburbie a přírodní prostředí

Takovýto životní styl má samozřejmě dopad i na naše okolí. Život v rodinném domě je například energeticky nejnáročnějším způsobem bydlení. Rozvojem technologií se rozdíly sice snižují, přesto je obývání bytu nebo řadového domu šetrnější.

Mnohem významnějším problémem je však závislost obyvatel suburbií na automobilové dopravě. Pokud se nebojíte znečištění ovzduší, zvyšování koncentrace skleníkových plynů a úbytku fosilních paliv, strachujte se alespoň o krajinu. Vzniká totiž začarovaný kruh: čím dále bydlíme, tím více silnic stavíme, tím více plochy je zabráno silnicemi a tím dále musíme bydlet. Je možné uvést ještě jeden začarovaný kruh: čím více aut vlastníme, tím více silnic stavíme, čím lepší jsou pak podmínky pro automobilovou dopravu, tím rychleji přibývá aut. A tak dále…

Suburbie přispívají k rozvoji automobilové dopravy. Zdroj: www.alertpedia.com

Domy stavte ve městě

Výsledkem je, že je stále více a více volné krajiny ukrajováno sinicemi a rozvolněnou zástavbou. V Americe si vzhledem k ploše Spojených států nějakou tu megalopolis dovolit mohou. V malé Evropě bychom však na to, co nám zbývá z volné krajiny, měli být opatrní. A suburbanizace je prokazatelně mocným nástrojem likvidace těchto zbytků.

Jak z toho ven? Pavel Hnilička ve své knize Sídelní kaše kritizuje to, že zákon stanovuje maximální přípustnou hustotu osídlení, ale nezajímá se o hustotu minimální. Přitom právě hustota je základní charakteristikou města, dodávající životu v něm kvalitu. Podle současných urbanistů by minimální hustota osídlení města měla být okolo 100 obyvatel na hektar, aby město fungovalo jako celek. Právě takovou hustotu má totiž oblast, v níž je možné dojít pěšky k cíli. Pro srovnání dodejme, že současné suburbie mají hustotu osídlení 30-40 obyvatel/ha. Malá poučka na závěr pocházející z úst urbanisty Petra Hurníka tedy zní: „Chceš udělat něco pro přírodu? Postav dům ve městě.“