fbpx

Chemie versus příroda – přírodní není lepší než chemické0

100% přírodní jogurt, přírodní kosmetika, zelené obaly s jásavými slunečnicemi… ty všechny vzbuzují představy maximálně zdravého, ekologicky prospěšného a kdovíjak pozitivního výrobku. Je tomu ale opravdu tak? Je opravdu příroda tak zdravá a skvělá v porovnání se zlou a zákeřnou chemií? Nebo jde o další z reklamních nálepek typu „6 z 5 odborníků doporučují“?

V posledních letech je stále více patrné, že lidé mají tendenci rozdělovat konzumované potraviny a vůbec celý svět podle velmi zjednodušeného schématu. Na jedné straně „přírodní produkty“ (dobré, zdravé, prospěšné) a „ chemické produkty“ (škodlivé, nedobré nebo alespoň neekologické). Nic proti zjednodušujícím schématům, mají své výhody, člověk se někdy musí rozhodovat rychle a bez dostatečných informací, a tak je často lepší mít po ruce nějaké zjednodušené schéma nežli žádné.

„Všechno co se děje v přírodě nebo v našich chemických továrnách podléhá stejným zákonům;  všechno je „chemie“. Čistá voda je prostě voda a je úplně jedno, jak ji získám.“

Reklama

Příroda vs. chemie? Hranice neexistují

Celé dělení na „přírodní“ a „chemické“ (umělé) je ale tak nepřesné a zjednodušující, že nám rozhodování spíše komplikuje než usnadňuje. Už samotná představa, že to lze rozhodnout, že existuje nějaká hranice mezi přírodním a chemickým, je iluzorní.


Chemie proti přírodě? Spíše chemie v přírodě

Všechno co se děje v přírodě nebo v našich chemických továrnách podléhá stejným zákonům;  všechno je „chemie“. Čistá voda je prostě voda a je úplně jedno, jak ji získám. Zda ji vyrobím z vodíku a kyslíku, zda si ji vezmu z moře a předestiluji sám nebo zda to za mne udělají přírodní procesy. Používáme pořád tu stejnou vodu, kterou na Zemi přinesly kdysi dávno dopadající komety. Voda ze studny nebo minerálka je nepochybně „přírodní“. Když v Dubaji vyrábí pitnou vodu odsolením mořské vody a pak do ní přidají různé přísady (soli), aby měla složení a chuť odpovídající vodě přírodní, tak ji asi neprohlásíme za přírodní vodu, používat jí ale můžeme úplně stejně a nepoznáme žádný rozdíl.

Je příroda lepší?

Tato „umělá“ voda může mít dokonce výhodnější složení než voda přírodní, můžeme si ji namíchat podle potřeby. Spolu se snižováním dostupnosti čisté pitné vody se s vodou připravenou pomocí odsolování budeme možná setkávat častěji. V mnoha případech je výroba pitné vody z vody mořské levnější než dovoz pitné vody odjinud.
Jeden můj kolega na Ústavu makromolekulární chemie si dělal vlastní „umělou minerálku“. Podle výsledků chemické analýzy na etiketě Mattonky navážil příslušná množství čistých chemikálií, udělal  zásobní roztok a pak vždy část odměřil do sifónové láhve a nasytil oxidem uhličitým. Pokud to mohu posoudit, chutnala stejně jako přírodní minerálka.

Přírodní umění nechtěného

Chemické látky si sebou nenesou nějaké potvrzení o svém původu, nemají  „paměť“ a jejich účinky na člověka jsou stejné, ať je vyrobíme synteticky nebo izolujeme z přírodního zdroje (ostatně, všechno co používáme, pochází z přírody). Jeden rozdíl tady ale přece jenom je – nikdy nic není dokonale čisté, vždy jsou vedle hlavní látky přítomné nějaké příměsi, které někdy mohou být odpovědné za nepatrně odlišné vlastnosti.

Například výše zmíněná  „umělá minerálka“. Pokud se pamatuji, neobsahovala arzén, který byl podle etikety v přírodní minerálce přítomný. Vzhledem k tomu, že je to zvláště nebezpečný jed, jej kolega neměl po ruce. Skutečnost, že látky s různým stupněm čistoty mohou mít různé vlastnosti, ale není nic neobvyklého a platí to pro přírodní cukr stejně jako pro syntetická antibiotika.


Mají na svědomí více životů umělé konzervanty, nebo zcela přírodní látky jako sůl a cukr?

U některých složitějších anorganických nebo organických látek víme sice zcela jistě, že jsou umělého původu, přesto ale nelze vyloučit, že je někdy v přírodě také najdeme. Většinu látek (chemických sloučenin), prostě nelze jednoznačně zařadit do schématu „přírodní vs. chemické“.  Třeba kyselina askorbová (Vitamin C)… je to látka umělá, nebo přírodní? Když si ji koupíme v lékárně, asi ji zařadíme do kategorie „chemické“, tedy mezi látky umělé (je to krystalická bílá látka, při výrobě se používají organická rozpouštědla, prostě jasná chemie). Když ji vypijeme v pomerančové šťávě, pravděpodobně nebudeme mít pochyb o škatulce „přírodní“.

Vitamin C je přírodní, nebo umělá látka?

Pokud se podíváme blíže na výrobní postup (velká část se vyrábí postupem, který vypracoval ve 30 letech Reichstein), zjistíme, že hlavní komponentou pro výrobu je glukóza získaná z přírodního škrobu (z brambor nebo obilí). Novější postupy pak využívají stále více metody biochemické (fermentační) namísto klasických metod chemických a v blízké budoucnosti se bude patrně kyselina askorbová vyrábět přímo z glukózy, výlučně pomocí mikroorganismů. To už vypadá spíše na látku z kategorie „přírodní“. Jenže pořád je to totéž – pro nás a pro morčata důležitý vitamin C. Například výroba cukru je podle mého soudu v mnohém podobná té výrobě kyseliny askorbové a přesto každý bez váhání zařadí cukr do kategorie „přírodní“.
Pokud se pokusíme ověřit oblíbenou korelaci „přírodní látky = zdravé“ a „chemické látky = škodlivé“, pak nedopadneme o nic lépe.

Přírodní drogy a jedy

Botulotoxin, jedna z nejjedovatějších látek na světě, je přírodního původu. Tento čistě přírodní toxin produkují bakterie Clostridium botulinum a udává se, že půl kilogramu by dokázalo zahubit  všechny lidi na Zemi žijící. Nejjedovatější, lidmi připravené chemické jedy nedosahují ani zdaleka takového účinku. Půvabným paradoxem je, že před pomnožením této bakterie se uzeniny chrání přídavkem dusičnanu sodného, látky zjevně uměle chemicky vyrobené a ve vyšších dávkách zdraví škodlivé.


Vitaminy jsou chápány jako umělé v tabletách, ale stejná látka v pomeranči je „přírodní“

Sůl a cukr jsou nepochybně látky přírodní a přitom jejich nadměrné užívání má patrně na svědomí více předčasných úmrtí než všechny ostatní chemické látky (potravinářská barviva apod.), která se dnes do potravin přidávají. Také tabák a produkty jeho nedokonalé spalování jsou zcela nepochybně přírodní látky, podobně jako třeba opium nebo marihuana.
Synteticky připravené léky musíme zařadit do kategorie „chemické“ . Některé jsou nepochybně člověku škodlivé, jako celek jsou ale ve velké míře odpovědné za dramatický nárůst délky života, jehož jsme dnes (alespoň v rozvinutých zemích) svědky. Myslím, že stále do značné míry platí stará medicínská zásada, že nic není buď lék, nebo jed, záleží jen na množství.

Z výše uvedených příkladů je snad zřejmé, že s takto jednoduchým rozlišováním nevystačíme. To, že je něco „přírodní“ není jasnou zárukou prodloužení zdraví a vitality a naopak. Látky přírodní mají určitou výhodu v tom, že se s nimi člověk setkává již dlouho, a tak se nahromadilo dostatek poznatků o jejich vlastnostech, takže víme, na co si dát pozor. U látek připravených uměle nám tato dlouhá zkušenost chybí a musíme ji nahrazovat složitým a často zdlouhavým testováním na zvířatech a posléze i na lidech. V případě umělých vitamínů pak například může docházet k častějšímu předávkování, protože je běžnému člověkovi k dispozici množství v přírodě takřka nedosažitelné.

Obecně ale platí, že pokud jde o potraviny, potravinové doplňky, kosmetiku či léky, je existující systém testování poměrně dokonalý a rozhodně nám od umělých chemických látek nehrozí tak velké nebezpečí jako třeba od přírodního tabáku, vepřového sádla nebo řepného cukru. To si však spotřebitel zhypnotizovaný zelenými lákavými obaly „100% přírodních“ výrobků často neuvědomuje.

Autor: Redakce Nazeleno.cz