Fotovoltaika a obnovitelné zdroje obecně jsou vděčným mediálním tématem v souvislosti se zdražováním elektřiny. Co čeká české obnovitelné zdroje? O kolik poklesnou dotace na čistou elektřinu? Co v oblasti obnovitelných zdrojů přichystala vláda a co Evropská unie?
Jak se dynamicky rozvíjejí obnovitelné zdroje energie v řadě evropských zemí, tak se naopak utlumují investice prostřednictvím nové legislativy v České republice. Poplašné zprávy, jak především fotovoltaika vyžene ceny elektřiny do výšky, způsobila, že na sebe nenechaly dlouho čekat odborné komentáře ze státních institucí a státních firem. Po Ministerstvu průmyslu a obchodu, které už na podzim předložilo návrh zákona, jak by bylo možno významněji regulovat výkupní ceny, se přidala Česká přenosová soustava, která usilovala o pozastavení připojování nových větrných a solárních elektráren (posléze všech obnovitelných zdrojů energie).
„Nový zákon by měl v příštím roce zavést horní limit pro výkupní ceny a zelené bonusy ve výši 6 000 korun za megawatthodinu.“
ReklamaČeské sdružení regulovaných elektroenergetických společností (ČSRES) dokonce vyzývá, aby se jakákoliv výstavba ekologických energetických systémů budovaných na „zelené louce“ zakázala. Její představitelé na tiskové konferenci prohlásili, že nás čeká, bohužel, ještě několik stovek megawatt na připojení do sítě. Zeptal jsem se na to slovo, proč bohužel, když naopak by celý státní systém protokolárně podporující rozvoj obnovitelných zdrojů mohl být rád, že se přiblížíme svému prvnímu závazku: vyrábět do konce tohoto roku 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. O tomto závazku se však už vůbec nemluví, jinými slovy, splněn nebude.
Energetika na Nazeleno.cz |
– Energetika: Co chystá vláda?– Krize fotovoltaiky krok za krokem– Výkupní ceny elektřiny klesnou– Biomasa: Kolik vyrábíme elektřiny?– 5 největších slunečních elektráren |
Omezit výhody pro obnovitelné zdroje
S návrhem, jak omezit výhody pro obnovitelné zdroje energie, přišlo v srpnu Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), v němž plánuje, aby nárok na pevné výkupní ceny měly jen nejmenší zdroje, například malé domácí vodní elektrárny nebo solární panely na střechách domů. To vyplývá z ministerského návrhu nového zákona o podpoře využívání energie z obnovitelných a druhotných zdrojů. Na ostatní by se prý měl vztahovat složitější systém hodinových zelených bonusů. Uvedenou předlohou získaly konkrétní podobu signály, že stát se chystá omezit živelný rozvoj „zeleného byznysu“. Na návrh zřejmě doplatí solární elektrárny.
Výkupní ceny elektřiny klesnou příští rok asi o polovinu. Zdroj: Istockphoto.com
„Dosud platný systém vedl k plýtvání, energetickému i finančnímu,“ říká vedoucí oddělení podpory obnovitelných zdrojů na MPO Pavel Gebauer. Nový zákon by měl již v příštím roce zavést horní limit pro výkupní ceny a zelené bonusy ve výši 6 000 korun za megawatthodinu. To v praxi postihne právě fotovoltaické elektrárny, u nichž je nyní výše výkupních cen víc než dvojnásobná. „Tato cena (6 000 korun) je pro solární byznys likvidační,“ uvedl ředitel firmy HiTechSolar Vladimír Mléčka.
Dotace na obnovitelné zdroje půjdou do miliard
Rozmach solární energetiky v Česku nastal kvůli tomu, že stát stanovil vysoké výkupní ceny elektřiny z těchto zdrojů. U fotovoltaiky to bylo v roce 2006 13,46 Kč/kWh. Zároveň na trh začaly přicházet mnohem výkonnější komponenty a také mnohem levnější. To byl impuls hlavně pro zahraniční investory, kteří rychle tuto státní nabídku využili. Musíme také připomenout, že následující dva roky výkupní ceny nebyly vůbec regulovány, až od roku 2008 byly postupně snižovány každý rok o 5 %. Také fakt, že garance výkupu elektřiny byla u fotovoltaiky prodloužena z 15 na 20 let, zajistilo těm prvním investorům vysokou výkupní cenu. V současné době s rychlým nárůstem nových ploch můžeme odhadovat, že státní dotace půjdou do miliard. K 31. květnu 2010 bylo v ČR instalováno celkem 731 MW ve větrných a fotovoltaických zdrojích. Do konce roku by toto číslo mohlo vzrůst až na 2 952 MW (!).
Obnovitelné zdroje a Národní akční plán
Podle zákona padajícího namazaného krajíce postihl strach z nových energetických investic všechny rozpracované projekty. Před dalším rozvojem české energetiky je další závazný plán vyrábět z obnovitelných zdrojů 13 % elektřiny a tepla v roce 2020. Tento závazek se stal také základem nového dokumentu Národního akčního plánu České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů.
Na obsah dokumentu zareagovala všechna profesní sdružení činná v oblasti obnovitelných zdrojů a vytvořila neformální Asociaci OZE, která založila expertní skupinu s úkolem připomínkovat tento dokument. Připomínek bylo podáno asi 200, ale zdaleka ne všechny byly akceptovány. Problém tkví v tom, že oněch 13 % v roce 2020 je strop, přes který nejede vlak. To znamená, že instalace, které budou nad plánovanou kapacitu, nebudou dotovány. Tak se například zástupci Agrární komory, kteří se podílejí na výstavbě bioplynových stanic, dozvěděli, že jejich limit bude 200 MW. Rozpracované projekty jen pro rok 2011 ale plánují připojení kapacity 140 MW. Odpovíme si na otázku, co budou dělat zbývajících 9 let?
Co energetice přinese Národní akční plán?
Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů vychází z implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES. Ze zmíněných unijních dokumentů vyplývá pro Evropskou unii jako celek cíl 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10% podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Pro Českou republiku byl stanoven minimální 13% podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. Splnění tohoto cíle musí zároveň zajistit minimální 10% podíl obnovitelných zdrojů v dopravě.
Zpracovaný Národní akční plán navrhuje cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13,5 % a splnění cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v dopravě ve výši 10,8 %.
Limit pro bioplynové stanice, který stanovuje Národní akční plán, bude 200 MW. Zdroj: Istockphoto.com
Národní akční plán bude pravidelně vyhodnocován, aktualizován a zpřesňován. Ustanovení o aktualizaci je zavedeno přímo v návrhu zákona o podporovaných zdrojích energie. Národní akční plán a jeho naplňování bude Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhodnocovat nejméně jedenkrát za 2 roky a o výsledcích vyhodnocení bude informovat vládu a předkládat návrhy na aktualizaci národního akčního plánu. Na základě tohoto průběžného hodnocení a aktualizace bude možné případně modifikovat také cíl 13,5% podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie s tím, že minimálním cílem zůstává 13 %.
V národním akčním plánu jsou stanoveny roční hodnoty instalovaných výkonů resp. výroby energie pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů energie (optimální mix zdrojů) až do roku 2020. V případě, že budou tyto roční hodnoty, vedoucí k zajištění naplnění přijatých cílů překročeny, nemusí být příslušné obnovitelné zdroje (které překročily danou hodnotu v daném roce) již dále finančně podporovány.
Tolik ze zprávy jednání vlády ČR, která dokumenty schválila na svém jednání 25. srpna 2010.
Evropská patnáctka fandí čisté energii
Ve výrazném protikladu je však úsilí evropských zemí, kde se čím dál zřetelněji uvažuje o zvýšení cíle v roce 2020 z 20 na 30 %. David Buchan z Oxford Institute for Energy Studies soudí, že brzdou, která brání posunutí klimatického redukčního cíle, jsou nové členské země. Jejich odpor by se dal ale zlomit v případě, že by Evropská unie přišla na způsob, jak dodatečné náklady na snižování emisí CO2 v zemích střední a východní Evropy financovat. Nechtějí-li vyspělé země přijít o možnost splnit svůj dlouhodobý cíl snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80 %, bude muset Evropa dříve nebo později svůj redukční cíl pro rok 2020 zvýšit. Evropská komise ve svém květnovém sdělení zdůrazňuje, že díky recesi bude přechod na 30 % jednodušší a relativně levnější. Za zvýšení unijního cíle na 30 % se posléze postavili také ministři životního prostředí Německa, Francie a Velké Británie.
Také Komise dala jasně najevo, že pokud by k podobnému navýšení došlo, bude největší příspěvek ke snižování emisí očekávat od zemí východní Evropy a desítku nových členských zemí označila jako státy, které mají oproti starším členským zemím „proporcionálně vyšší potenciál“ (vůči počtu obyvatel i velikosti ekonomik) snižovat emise.
Evropská unie si ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů stanovuje ambiciózní cíle. Zdroj: Istockphoto.com
Není to nic nového. Deset nových členských zemí střední a východní Evropy během uplynulých 20 let učinilo z pohledu energetické účinnosti obrovské pokroky. Přestaly být lhostejné k plýtvání energiemi, které pro ně bylo během 40 let komunismu tak typické. Ceny energií začaly odrážet výši nákladů. Bez ohledu na to jsou ale jejich ekonomiky z pohledu množství energie spotřebované na jednotku HDP stále energeticky náročnější než země západní Evropy. Mají navíc podle vloni schváleného energeticko-klimatického balíčku EU úmyslně nižší cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Důvodem jsou vyšší náklady. Jejich splnění přitom pro východoevropské země nebude žádný problém – polovina z nich očekává, že svůj národní cíl dokonce překročí. Nové země nemají přístup k moři a tím pádem nemají tolik větru jako státy na pobřeží Atlantiku. Mají ale rozlehlé lesy a také jejich farmy představují nevyčerpatelný potenciál pro biomasu. Země na jihovýchodě mají zase značný potenciál pro výrobu solární energie. Všech deset unijních nováčků dnes zarputile protestuje proti jakémukoliv zvyšování redukčního cíle EU na 30 % do roku 2020. Ovšem na druhou stranu, pokud po nich někdo bude chtít, aby k boji se změnou klimatu přispěly proporcionálně více, mají také právo očekávat, že se jim dostane výraznější finanční pomoci.
Více peněz do energetiky
Ve své nejnovější studii Oxfordský institut nabízí dvě možnosti. První je přesměrovat strukturální fondy v rámci rozpočtu EU. V těchto fondech je v současném programovacím období 2007-2013 344 miliard eur. Většina těchto peněz (které tvoří téměř třetinu celkového rozpočtu EU) směřuje do nových členských zemí, ale na energetiku jde pouze 10,8 miliard. A přitom, co může být „strukturálnějšího“ než trvalá transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku? Vlády zemí východní Evropy musí ale zároveň zlepšit své administrativní schopnosti a tím i schopnost tyto fondy absorbovat. A hlavně, na financování projektů v oblasti energetické účinnosti (jako jsou například izolace budov nebo obnovitelné zdroje) musí dát stejně velký důraz, jako dnes dává na podporu projektů v oblasti energetické bezpečnosti (jako je například výstavba nových propojení nebo plynových zásobníků).
Druhou možností, jak přesměrovat peníze do energetiky, je „europeizace“ národních dotací na obnovitelné zdroje energie. Rozsah některých vládních programů přitom výrazně převyšuje objem unijních dotací. Německo například své výrobce energie z obnovitelných zdrojů ročně dotuje částkou, která odpovídá objemu prostředků vyhrazených na podporu energie v sedmiletém rozpočtu strukturálních fondů. Potřebujeme vytvořit takový systém, v němž budou dotace do obnovitelných zdrojů volně protékat z nejbohatších států západní Evropy do regionů, kde je pro ně největší potenciál – tedy patrně na východ.
Evropská komise v roce 2008 navrhla systém, podle nějž by se v Evropě obchodovalo se zelenými certifikáty (potvrzujícími, že vyrobená energie pochází z obnovitelných zdrojů) podobně jako se dnes v rámci systému ETS obchoduje s emisními povolenkami.
Solární energie a fotovoltaika |
– ČR jako solární velmoc?– Krize fotovoltaiky krok za krokem– Výkupní ceny elektřiny klesnou– Elektřina zdraží: Může za to fotovoltaika?– 5 největších slunečních elektráren |
Návrh ale řada členských zemí odmítla v obavě, že ztratí přehled o řízení celého systému a o nákladech svých dotačních schémat. Výrobci obnovitelných zdrojů se navíc obávali, že harmonizace povede ke snížení objemu podpory z národních dotačních programů. K takové harmonizaci objemu přímých podpor a tarifů výkupních cen ale už de facto dochází s tím, jak se obnovitelné technologie vyvíjejí a vlády si začínají náklady na jejich podporu uvědomovat.
Obavy z přesunu pracovních míst na východ nejsou opodstatněné. Většina zemí západní Evropy by naopak vyšší poptávkou ze strany zemí východní Evropy po větrných turbínách a solárních panelech získala a projevilo by se to i vyšší zaměstnaností. Brusel ale zřejmě nějaké změny chystá. Komisař pro energetiku Günthet Oettinger nedávno naznačil, že za účelem podpory rozvoje obnovitelných zdrojů uvažuje o zavedení celoevropské harmonizaci tarifů výkupních cen.
Autorem článku je Zdeněk Kučera. Článek vyšel v časopise Alternativní energie.
