5 kontroverzních kroků vlády a ministra Drobila0

Vláda a životní prostředí

   – Co chystá vláda

   – Kontroly kotlů a daně

   – Zdanění fotovoltaiky

   – Fotovoltaika v roce 2011

   – Biomasa a dotace

KOMENTÁŘ: Pro a proti kontrole kotlů

PROTI: Domácnosti se na znečištění ovzduší prachem podílí ze 40 % (vyšší podíl má jen doprava). Problém je tedy reálný a je třeba ho řešit. Lidé ve snaze ušetřit topí vším možným (do kotlů běžně přikládají domovní odpad, PET lahve, dokonce i vyjetý olej či velmi nekvalitní uhelný kal). Ale i „běžné“ hnědé uhlí při spalování uvolňuje množství prachu a dalších škodlivin.  Na českých vesnicích je v zimě často nedýchatelno. Obce však nemají prostředky, jak proti „paličům plastů“ zakročit. Zákon by jim dal dostatečné pravomoci.

PRO: Na výtce o „nepřiměřeném zásahu do soukromí“ je velký kus pravdy. Tento nedostatek byl kritizován od samého počátku a ministr Drobil se zákonem nesouhlasil už od nástupu do funkce. Několikrát padla otázka, kolik budeme muset obětovat svobody ve jménu ochrany životního prostředí. V české politice se usídlil nezdravý trend „Když se nám něco nelíbí, prostě to zakážeme zákonem.“ (A s ním souvisí i větší pravomoci úředníků, kteří mají tyto zákony vymáhat.) Měli bychom se ptát spíše po příčinách problémů. Za současnou situaci totiž může z velké části stát – v 90. letech podpořil dotacemi elektrické kotle, aby následně daněmi a posílením monopolu ČEZu zvedl ceny elektřiny – a donutil tak domácnosti vrátit se k nekvalitnímu topivu. Problém lze řešit jinak – snížením daní na jiné druhy paliv (plyn, elektřina…).

KOMENTÁŘ: Pro a proti zdanění fotovoltaiky

PROTI: Takové zdanění je přinejmenším sporné. Ačkoliv politici tvrdí, že „stát může zdanit cokoliv a jakkoliv“, nemají pravdu – Ústava zakazuje nepřiměřené a svévolné daně. Tato daň vykazuje znaky svévole. Jedná se totiž o obcházení smlouvy: Stát slíbil majitelům elektráren, že jim po určitou dobu bude vyplácet určitý zisk. Teď si to najednou rozmyslel a nedotknutelné pravidlo „smlouvy se mají dodržovat“ pro stát neplatí. Možná bylo chybou takovou smlouvu uzavírat, ale jak už je jednou zavřena, je nedotknutelná. Jisté pochybnosti vyjádřil i premiér Nečas. Řešení považuje za ne úplně právně čisté, přesto však za ním stojí. Taková tvrzení by si ale měl rozmyslet: Pokud je zdanění protiprávní, zahraniční investoři nám to „spočítají“ u mezinárodních soudů a arbitráží. A i kdyby ne, takový krok jistě odradí budoucí investory (ve všech oborech, nejen v oblasti obnovitelných zdrojů).

Kromě toho, kdo je za danou situaci zodpovědný? „Solárníci“? Ti se chovali pouze tak, jak by se asi zachoval každý – investovali své peníze tam, kde očekávali nejvyšší výnos. A činili tak v dobré víře. Jak řekl jeden solární investor: „Pokud zákon nařídí lidem každý rok kupovat nové tenisky, tak si otevřu továrnu na tenisky. Co je na tom špatného? Když to neudělám já, vydělávat bude jiný.“ Vinu za současnou situaci nese stát, který se rozhodl platit za jedno zboží (elektřinu) výrobcům cca 3 x vyšší cenu, než je skutečná tržní. Je jasné, že někdo na tom musí prodělat. Když se koncem roku 2009 změnila situace v oblasti fotovoltaiky (cena solární technologie klesla), poslanci nestihli zareagovat – a problém byl na světě. (A zákonodárci se zřejmě nepoučili, protože uvažují o výrazném zvýšení podpory pro elektřinu z biomasy.)

PRO: Ačkoliv není řešení fotovoltaického problému úplně právně čisté, velmi obtížně bychom hledali čistší. (Například navrhované krytí nákladů z emisních povolenek problém neřeší, ale odsouvá a spotřebitel by zaplatil stejnou částku – jen jinde a jindy.) Kromě toho premiér naznačil, že pokud by skutečně došlo ke skokovému zdražení elektřiny, Českou republiku by taktéž čekala řada mezinárodních žalob a arbitráží, tentokrát od podniků, které by zkrachovaly kvůli předražené elektřině (a možná by byla ještě větší než ta, která hrozí za zdanění solárních elektráren). Kromě toho, zdanění činí „jen“ 26 % – investice do solárních elektráren tak není zcela zmařena, jen se prodlouží její návratnost. I tak jde o výhodnou investici s velmi nízkým rizikem.

KOMENTÁŘ: Pro a proti zemědělským dotacím

PROTI:  Naši zemědělci se díky tomuto kroku ocitnou v nevýhodě oproti západním konkurentům, které EU podporuje štědřeji. To pro ně může být likvidační. Tento krok navíc přišel v době, kdy české zemědělství čekají ztráty způsobené počasím. Po letech tak hrozí, že se celé zemědělství propadne do ztráty. V případě krachu zemědělců hrozí, že velká část půdy zůstane ležet ladem, jelikož důležitou funkcí zemědělství je péče o českou krajinu. Mnohem spravedlivější by bylo zrušit veškeré dotace v celé EU, s čímž souhlasí i zemědělci: „My nechceme dotace, chceme rovnost. Pokud by Brusel škrtl dotace všem, budu první, kdo tomu bude tleskat,“ řekl prezident agrární komory Veleba. To však není v moci naší vlády. Navíc by stoupla cena potravin a české, respektive evropské zemědělství by bylo ohroženo levným dovozem z Asie.

PRO: Jeden ekonom na adresu zemědělských dotací řekl: „Když se váš soused snaží prorazit zeď hlavou, není dobrý nápad ho napodobovat.“ Zemědělské dotace stojí daňové poplatníky 6–7 miliard korun ročně a jejich pozitivní přínos je přinejmenším sporný. Negativa jsou však jasná: Dotace křiví trhy a zvýhodňují jednu skupinu podnikatelů na úkor jiné. Zemědělce nejde dotovat donekonečna. Je pravda, že zemědělství hrozí příští rok ztráta, ale v předchozích letech hospodařilo s mírným přebytkem, navíc zemědělské dotace jsou i tak dost vysoké – přes Státní zemědělský intervenční fond letos proteče 42 miliard korun.

KOMENTÁŘ: Pro a proti zálohování PET láhví

PROTI:  V ČR je recyklováno kolem 60 % PET lahví ročně. Zbytek lahví pak končí v lepším případě na skládkách a ve spalovnách, v horším případě v příkopech či v domácích kotlích. Zavedení záloh by zvýšilo počet vrácených PET lahví přes 80 % (tolik se jich vrací v Norsku či Švédsku, kde podobný systém funguje).

PRO: V ČR je recyklováno 60 % PET lahví, což je v porovnání se zahraničím velmi vysoké číslo. Ačkoliv zatím počet recyklovaných PET láhví neroste, je pravděpodobné, že v následujících letech tomu tak bude – jak budou dorůstat mladší ročníky, které jsou už na třídění odpadu zvyklé. Současný systém recyklace – ačkoli není dokonalý – je velmi rozvinutý a funguje dobře, takže proč ho měnit? Zavedení zálohovaných PET lahví by přineslo značné náklady jak výrobcům, tak i obchodníkům (automaty na výběr lahví stojí statisíce, lahve musí být podle předpisů uloženy ve zvláštním skladu…)  Mluví se o 5-6 miliardách korun ročně. Ty by musel zaplatit spotřebitel v ceně výrobku. Navíc by se tím snížil komfort – sešlápnout lahev a hodit ji do kontejneru je jednodušší. V zahraničí zálohování mnoho lidí dokonce od třídění odradilo.

KOMENTÁŘ: Pro a proti geneticky modifikovaným plodinám

PROTI:  Kolem GMO panují vášnivé debaty: Na jedné straně stojí zemědělská lobby, na druhé zatvrzelí odpůrci všeho, co zavání genetickou manipulací. V této džungli je těžké oddělit fakta od dezinformace. Genetika je velmi složitá věda a my stále neznáme všechna rizika. Jak se budou GMO chovat ve volné přírodě? Nevytlačí své „méně dokonalé“ přírodní konkurenty? Jak bude na tyto produkty reagovat lidský organizmus? Rizika nelze na 100 % vyvrátit.

PRO: V ČR se pěstují GMO plodiny především pro průmyslové využití, a to už několik let zcela bez problémů. Jistotu nemáme nikdy, ale GMO plodiny procházejí velice přísnými testy a pokud existují pochybnosti, pěstování není povoleno. Výhody jsou značné: Geneticky upravené plodiny mohou růst ve velmi nepříznivých podmínkách, právě tudy může vést cesta, jak uživit rostoucí populaci v zemích třetího světa. V českých poměrech mohou pomoci našemu zemědělství obstát po zrušení dotací.