fbpx

„Éčka“ v potravinách – škodí, nebo jde o plané hrozby?0

Intro

E 221, E 123, E 228… Za rouškou písmenek a čísel se skrývají ingredience, o kterých byste možná nechtěli ani vědět. Koho by také nadchlo zjištění, že nekvalitní maso je maskováno barvivem či že levný, oranžový losos je vlastně obyčejná treska. Éčkům se ale nikdy nevyhnete – mnohé jsou totiž přírodní.

Přidávání různých látek do potravin pro zvýšení trvanlivosti, zvýraznění barvy a chuti, regulaci či naopak podporu kyselosti a sladkosti je dnes již normální záležitostí. Jedná se o takzvaná aditiva neboli přídatné látky, které častěji známe pod označením „éčka“ (podle jejich označování E 152 atp.). Setkáváme se s nimi na každém kroku, neboť jsou obsaženy téměř ve všech potravinách. Výjimku tvoří biopotraviny, v nichž se mohou objevit jen některé, vyskytující se v přírodě. Běžně se používá asi 300 různých aditiv.

„Většina éček je v přiměřeném množství zdraví neškodná, některým bychom se ale měli zcela vyhnout.“

Reklama

Přídatné látky jsou označeny písmenem E a tří až čtyřmístným číslem.  Tento kód zavedla Evropská unie a je platný ve všech členských státech. Označení E kódem se používá pro aditiva, která byla hodnocena na základě řady studií a která jsou v určitém množství bezpečná (alespoň teoreticky) pro zdraví spotřebitelů. Odpůrci éček ale namítají, že tyto studie ověřují jen jednu neškodlivou dávku na den, zatímco člověk obvykle sní více kusů potravin. Tím dochází k hromadění látek v těle a k překročení bezpečné míry.

Tématický seriál Biopotraviny

  • – Biopotraviny – základní informace

  • – Podívejte se, jak vypadá česká biofarma

  • – Biopivo a biolimonády

    – Biovíno (připravujeme)

Škodlivé, nebo ne?

Informacemi, že éčka jsou škodlivá, neboť potraviny se díky nim stávají chemické a nezdravé, nás dnes zahlcují desítky rádoby odborných článků, které si nárokují, že prezentují svým čtenářům zásady zdravého životního stylu. Pronikneme-li ale do problematiky hlouběji, zjistíme, že ne zdaleka všechna éčka jsou chemická či dokonce  zdraví nebezpečná. V mnoha případech jde o látky na přírodní bázi (například sůl, bramborový škrob či ocet), rovněž některé vitamíny se používají ke konzervování potravin. Mluvit o aditivech jako o veskrze negativní záležitosti je velice nepřesné.


Lákavější a barevnější potraviny jsou také často více umělé

Ani opačný extrém není tím nejvhodnějším řešením. Neomezené pojídání oblíbených gumových medvídků, popíjení „chemických“ limonád či časté návštěvy rychlých občerstvení nám ke zdravé stravě rozhodně nepřispějí. 

Jaké typy aditiv existují?

Podívejme se na základní typy éček v závislosti na jejich původu a charakteru. Existují přírodní, přírodně identická (synteticky vyrobená, ale stejného složení jako látky přírodní) a syntetická aditiva. Mezi přírodní patří například sůl či vitamín C. U nich nemusíme mít obavu, že se jedná o škodlivé látky. Problémy a řada neshod se objevuje převážně v případě éček synteticky vyrobených.

Podle funkce se éčka rozdělují na spoustu nejrůznějších druhů. Mezi nejvýznamnější patří antioxidanty, konzervanty, barviva, ale i okyselující látky, tavicí soli, kypřící látky, sladidla a látky, které zvýrazňují chuť a vůni.

  • Antioxidanty prodlužují trvanlivost potravin, protože působí proti oxidaci.
  • Konzervanty také zvyšují trvanlivost a zabraňují vzniku bakterií. Ke konzervaci se z přírodních aditiv používají například ocet či kuchyňská sůl, ze syntetických potom například oxid siřičitý nebo kyselina benzoová. Najdete je pod označeními E 200-E 299.
  • Barviva dodávají potravinách barvu či ji obnovují, pokud ji ztratily při výrobě a zpracování. Některé potraviny (například dětská výživa nebo med) se dobarvovat nesmí. Označované jsou zpravidla ve tvaru E 100–E 199.
  • Okyselující látky upravují kyselost potravin.
  • Tavicí soli mění vlastnosti proteinů. Najdeme je například v tavených sýrech.
  • Kypřící látky vytvářejí plyny pro větší objem. Těsto je díky nim nadýchanější.• Sladidla dodávají sladkou chuť. Typická jsou například sladidla pro diabetiky.
  • Látky zvýrazňující chuť a vůni podporují již existující chuť a aroma. Mezi ně patří například kyselina guanylová, kyselina inosinová, kyselina glutamová a jejich soli (E 600-E 699). 

Mezinárodní seznam éček platný jak pro Českou republiku, tak i pro celou Evropskou unii najdete například na stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Autor: Redakce Nazeleno.cz