Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]

DOPORUČUJEME:

Ceny Energie

Najdeme nejlevnějšího dodavatele!

Podlahové vytápění: Jak na to?

Podlahové vytápění je velmi populární hlavně v moderních nízkoenergetických domech, může však být dobrou volbou i v případě rekonstrukce staršího domu či bytu. Jeho výhoda je jasná - nikde vám nepřekáží radiátory.

23. 11. 2015 | redakce Nazeleno.cz

Ve zkratce:

Pokud chcete instalovat podlahové topení, na výběr máte několik technologií. Jaké jsou jejich výhody a na co se při pořízené podlahového vytápění připravit?

Předností podlahového systému vytápění je především ve schopnosti využít nízkoteplotní zařízení k efektivnímu vytápění domu. Často se proto slučuje podlahové/stěnové vytápění s tepelným čerpadlem nebo kondenzačním kotlem. Obě zařízení dokážou pracovat s nízkými teplotami topných médií, což je v případě podlahového topení méně než 50 °C.

Vytápění a ceny paliv

Vytápění se tak stává energeticky úsporné. Roční náklady jsou při použití podlahového topení v průměru 20 000 Kč (při vytápění radiátory je tato částka minimálně o 10 000 Kč vyšší) a oproti vytápění klasickými radiátory je teplota v místnosti rovnoměrně rozložená.

Podlahové topení: Teplovodní trubky

Důležitou součástí podlahového topení jsou teplovodní trubky, které v podlaze (popř. stěně domu) rozvádějí teplo. Výhodou podlahového vytápění je, že v 1 m2 topné plochy teplovodních trubek koluje a ohřívá se jen půl litru vody. To znamená, že je potřeba ohřát mnohem menší objem vody než v klasických radiátorech.

Podlahové vytápění je efektivní a komfortní
Podlahové vytápění je efektivní a komfortní. Foto: Istockphoto.com

Teplovodní trubky jsou vyrobeny z několika vrstev, aby odolaly jakémukoliv tlaku nebo jinému mechanickému narušení. Může se jednat o měděné potrubí, kombinaci plastu a hliníku, ale mnohem častěji je používán pouze pevný, pružný a odolný plast. Měděné trubky jsou pro podlahové vytápění méně vhodné, navíc je tento materiál znatelně dražší než plast. Životnost teplovodních trubek přesahuje 50 let, někteří výrobci ale uvádějí životnost až 100 let. Vždy záleží na použitém materiálu.

Podlahové vytápění: Topné kabely, rohože nebo folie

Pokud pro vytápění zvolíme elektřinu, existují v případě podlahového vytápění tři možnosti: topné kabely, topné rohože nebo topné folie.

Topné kabely

Topné kabely se zalévají anhydritem nebo betonem (viz níže) a po zatuhnutí materiálu se pokládá podlahová krytina. Instalace topných kabelů je poměrně náročná a zdlouhavá, vždy by ji měl provádět odborník. Před položením topných kabelů se na základovou desku položí tepelná izolace a v případě použití betonu i armovací síť. Na ni se uchytí kabely, které se poté přelijí betonem. Pokud se kabely zalévají anhydritem, armovací síť není potřeba. Kabely se v žádném případě nesmějí vzájemně dotýkat ani překrývat. Zde se jedná o akumulační variantu vytápění. Kabely využívají silné vrstvy betonu nebo anhydritu pro lepší tepelnou vodivost.

Topné rohože

Topné rohože jsou praktičtější, lépe se s nimi manipuluje a pokládají se na již hotovou betonovou nebo anhydritovou desku (desku je nutné napenetrovat a je-li to třeba, povrch ještě ošetřit hydroizolačním nátěrem). Rohože jsou vybaveny samolepicími pásy, kterými se fixují k podkladu (pokládají se tak, aby se vzájemně nedotýkaly). Poté se překryjí vrstvou flexibilního lepidla a po jeho zaschnutí se může položit podlahová krytina. Topné rohože využívají přímotopnou variantu vytápění (topný prvek je umístěn pod podlahovou krytinou).

Topné folie

Položení a instalace topných folií je o něco pracnější než instalace topných rohoží. Na betonovou nebo anhydritovou desku se položí pásy parotěsné folie. Jejich kraje by měly přes sebe přesahovat nejméně 20 cm a v místě přesahů by se měly slepit lepicí páskou. Dále se pokládá kročejová izolace, na kterou se instalují topné folie. Folie se překryjí izolací a může se pokládat podlahová krytina (např. laminát). Stavební výška je jen několik milimetrů, samotná folie nemá ani půl centimetru. Jestliže se místo laminátu pokládá PVC nebo koberec, na izolaci je nutné položit podložky Heat Pack, poté je již možné položit krytinu. V tomto případě se stavební výška navýší ještě o rozměry podložky (o cca 7 mm). Opět se jedná o přímotopnou variantu vytápění.

Podlahové vytápění: Suchý nebo mokrý systém?

Instalace podlahového topení je možná buď tzv. mokrým, nebo suchým systémem. Ještě donedávna se praktikoval výhradně mokrý systém, kdy jsou trubky nebo topné kabely (popř. rohože) zalévány směsí či mazaninou, která chrání potrubí. Mazanina má dobrou tepelnou vodivost, proto i po vypnutí topení podlaha nějakou dobu hřeje.

„Na zalití teplovodních trubek se používá anhydrit. Lze použít i klasický beton, vzhledem k možným problémům (zvedání rohů, větší riziko poškození trubek při betonáži apod.) se ale od této varianty ustupuje,“ vysvětluje Ivan Střimelský ze společnosti PEDOTHERM Moravia. Pozitivem mokrého systému je vyšší únosnost podlahy (zhruba 700 kg na 1 m2). Litou nebo betonovou podlahu však není možné použít tam, kde se spěchá se zátopem. Betonová podlaha tvrdne a vysychá nejméně jeden měsíc, anhydrit nejméně 3 týdny, během schnutí a tvrdnutí není možné zatopit. Oba materiály rovněž nelze použít v objektech se stropy z masivu, z dřevěných trámů nebo v dřevostavbách.

Instalace podlahového vytápění je možná mokrou, nebo suchou cestou
Instalace podlahového vytápění je možná mokrou, nebo suchou cestou. Foto: Istockphoto.com

Suchý systém se vyznačuje rychlostí, jednoduchostí a bezprostředně po instalaci je možné položit podlahovou krytinu a zatopit. Teplovodní trubky se ukládají do vylisovaných žlábků systémové desky a překrývají se další deskou, na kterou se pokládá podlahová krytina. Stavební výška suchého systému je přibližně 3 cm (u mokrého systému je stavební výška až 9 cm). Únosnost suchého systému je na rozdíl od systému s potěrem téměř trojnásobně nižší, pohybuje se kolem 200 - 300 kg na 1m2.

Výhodou suchého systému je rychlý náhřev podlahy, protože prostupu tepla zde nebrání silná vrstva potěru. Nicméně, stejně rychle, jak se podlaha ohřeje, tak rychle vychladne. Není zde žádný materiál, který by uchovával teplo i po vypnutí topení. Umožňuje-li stavba oba systémy, do často obývaných místností je vhodné použít mokrý systém, do ložnic nebo podkrovních místností je vhodnější suchý systém.

SERIÁL: Možnosti vytápění domu

Stěnové nebo podlahové vytápění?

Obdobně jako podlahový, tak i stěnový systém může využívat elektrické i teplovodní topení. V případě teplovodního vytápění je náhřev stěn rychlejší než u podlahové varianty, protože trubky leží pod slabou vrstvou omítky. Je také možné využívat o pár stupňů vyšší teploty vody. Instalace stěnového topení je ale náročná a vyžaduje odbornou pomoc. Nevýhodou stěnového systému je omezení v rozmístění nábytku a dalších prvků v místnosti, rovněž není možné do stěn jakkoli vrtat nebo jinak zasahovat.

„V praxi stěnové vytápění využíváme především v místech s požadavky na vyšší teplotu (např. v bazénech), kde by samotné podlahové vytápění požadovaný výkon nebylo schopno dodat. V zásadě do rodinných domů z hlediska praktičnosti, efektivity i komfortu doporučujeme podlahové vytápění,“ dodává Ivan Střimelský.

Tagy: Stavba a rekonstrukce, Pasivní domy, Nízkoenergetické domy, Vytápění, Podlahové vytápění, Dřevostavby

Nazeleno.cz - vše o úsporách energií