![Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]](/img/nazeleno-logo.gif){kind=logo}
Možnosti vytápění: Čím můžete topit? A za kolik?
Vytápět dům lze v dnešní době různě. Jak ale vybrat ten správný způsob vytápění? Jaký je rozdíl mezi topením v pasivním domě a v domě s vyšší spotřebou energie? Kolik stojí biomasa a co se skrývá pod tímto pojmem? Jaké topivo je nejlevnější?
28. 07. 2009 | Karel Murtinger
Ve zkratce:
Otázce vytápění se nevyhnete ani u pasivního domu. V dnešní době můžete vybírat z mnoha druhů kotlů a energetických zdrojů tepla. Topit můžete různými druhy biomasy, uhlím, plynem nebo elektřinou. Jaké jsou výhody jednotlivých zdrojů tepla a jaké vytápění se hodí pro pasivní nebo naopak energeticky náročné domy?Časy, kdy se topilo především uhlím a dřevem, jsou ty tam. Dnešní doba nabízí nejrůznější moderní technologie vytápění. Volba zdroje tepla by měla zohledňovat to, co je v dané lokalitě k dispozici, ale také preference a možnosti obyvatel domu. Jaké jsou možnosti vytápění a co je vhodné pro pasivní nebo energeticky náročný dům?
V předchozích dílech seriálu „Stavíme energeticky úsporný dům“ jsme probrali různé možnosti jak snížit spotřebu energie na vytápění domu. Pokud ovšem nepostavíme nadstandardní pasivní nebo dokonce nulový dům, pak musíme stále ještě dům vytápět. K tomu je potřeba vytápěcí systém a zdroj energie, kterým se věnuje pátý díl seriálu Stavíme energeticky úsporný dům.
„Tepelné čerpadlo dokáže zlevnit cenu tepla, ale jeho vysoká pořizovací cena může způsobit, že doba návratnosti investice bude příliš dlouhá.“
Jaké rozlišujeme vytápěcí systémy?
A. Lokální vytápění – používají se topidla umístěná v jednotlivých místnostech. Mohou to být např. kachlová kamna na dřevo, plynová topidla (známé Gamatky) nebo elektrické konvektory. Tento způsob vytápění je výhodný spíše v malých bytech (o jedné až dvou místnostech). Podle převažujícího modu přenosu tepla lze topidla rozdělit na:
- Konvektivní, kde se ohřívá především vzduch
- Sálavé, kde se teplo přenáší převážně sáláním tj. dlouhovlnným infračerveným zářením
B. Ústřední vytápění – je výhodné tam kde je větší počet místností, protože radiátory zaberou méně místa než lokální topidla (u podlahového nebo stěnového vytápění nezaberou vlastně žádné místo) a také zpravidla celý systém vyjde levněji než je součet cen jednotlivých lokálních topidel:
- Klasické ústřední topení – daleko nejběžnější jsou systémy, kde přenos tepla mezi kotlem a radiátory zajišťuje cirkulující voda. Výhodou vody jako média je její vysoké měrné teplo a tudíž i malé průřezy trubek.
- Nízkoteplotní vytápění – může mít formu podlahového nebo stěnového topení, díky velké ploše, která je vyhřívána, stačí nízká teplota topné vody což je velmi výhodné při použití tepelného čerpadla, kondenzačního kotle nebo kotle na dřevo s akumulační nádrží či solárního systému.
- Teplovzdušné vytápění bylo až do nedávna u nás téměř neznámé (třeba v USA se používá běžně), v poslední době se začíná rozšiřovat v domech, které mají rekuperační větrání. Tam kde je malá potřeba tepla tolik nevadí malé měrné teplo vzduchu.
Jaké existují zdroje energie na vytápění?
Elektřina
Existuje určitá (celkem logická) závislost mezi cenou energie, cenou topidla a komfortem obsluhy. Nejsnáze se na teplo mění elektřina. Topidla mohou být u tohoto zdroje malá, výkon se snadno reguluje, neprodukuje spaliny a hlavně - elektřina je dostupná všude. Elektřina je ale současně nejnáročnější na výrobu a není tedy překvapivé, že je to nejdražší zdroj energie. Díky tomu, že se velká část elektřiny vyrábí v uhelných elektrárnách, které mají poměrně malou účinnost, jsou emise CO2 spojené s tímto zdrojem energie vysoké. Přehled různých způsobů elektrického vytápění a platných tarifů lze najít na stránkách dodavatelů elektřiny, jako je ČEZ nebo E.ON.
Tepelné čerpadlo
Tepelné čerpadlo je vlastně chladicí stroj, který ochlazuje okolní prostředí (podzemní voda, půda nebo venkovní vzduch) a získané teplo předává do topného systému. Vzhledem k tomu, že se pro pohon kompresoru používají téměř výlučně elektromotory, jde vlastně z hlediska použité energie o jistou formu elektrického vytápění. Za každou spotřebovanou kWh elektrické energie nám ale tepelné čerpadlo poskytne 3 až 4 kWh tepla. Základní výhodou je tedy nízká cena tepla, nevýhodou jsou poměrně vysoké pořizovací náklady (v řádu stovek tisíc korun).
Graf: Náklady na vytápění: modelová situace (spotřeba tepla 65 GJ/18 kWh)
Zdroj: www.tzb-info.cz
Zemní plyn
Na druhém místě z hlediska ceny a komfortu je zemní plyn; relativně snadno se rozvádí (i když plynová síť není zdaleka tak rozšířená jako elektrická) a dobře se reguluje výkon topidel. Topidla jsou již ale konstrukčně náročnější než v případě elektřiny; je třeba odvádět spaliny a zajistit bezpečnost při zhasnutí plamene.
Kapalná paliva
Topidla na zkapalněný propan nebo lehký topný olej mají zhruba stejné vlastnosti jako topidla plynová, cena energie je ale vyšší a je třeba mít zásobník paliva.
Uhlí
Hnědé uhlí bylo kdysi nejrozšířenějším palivem. Používaná topidla měla ale poměrně malou účinnost, značnou pracnost obsluhy a hlavně nedokonalé spalování uhlí mělo za následek ohromné lokální znečištění vzduchu karcinogenními látkami a oxidem siřičitým. V 90. letech došlo k poměrně masivnímu přechodu na elektrické a plynové vytápění a vypadalo to, že uhlí jako palivo se postupně v domácnostech přestane používat. V poslední době se ale objevily automatické kotle na uhlí, které podstatně zvýšily komfort obsluhy a snížily emise. Zdá se proto, že se uhlí bude ještě nějakou dobu používat.
Automatický kotel na uhlí zvyšuje komfort obsluhy a snižuje emise
Dálkově dodávané teplo
Tento způsob vytápění je k dispozici převážně ve městech, v poslední době se ale objevují kotelny na štěpku nebo teplo z bioplynových stanic i na venkově. Příkladem může být energeticky soběstačná obec Kněžice. Výhodou tohoto způsobu vytápění je komfort srovnatelný s topením plynem a malé investiční náklady pro uživatele. Nevýhodou často bývá vyšší cena tepla (pokud není výstavba dotována).
Plnící otvor zásobníku na pelety na stěně domu
Biomasa
Na rozdíl od výše uvedených paliv, je biomasa obnovitelný zdroj energie. Jde vlastně o přeměněnou sluneční energii, zachycenou rostlinami a uloženou ve formě chemické energie. Biomasa tedy bude, při udržitelném hospodaření s půdou, k dispozici stále a jejím spalováním nezvyšujeme obsah CO2 v atmosféře.
Čerstvá biomasa má velký obsah vody a ta má velké výparné teplo. Obsah vody proto výrazně snižuje výhřevnost. Před spalováním je proto třeba biomasu vysušit. Všeobecně se doporučuje snížit vlhkost pod 30 % a za optimální se považuje vlhkost do 20 % (té lze ještě dosáhnout běžným sušením pod přístřeškem). Pro účely lisování briket nebo pelet je třeba surovinu vysušit na ještě nižší obsah vody; k tomu již nestačí běžné sušení na vzduchu je už zapotřebí použít k sušení zvýšenou teplotu. Na to ovšem spotřebujeme i nějaké množství energie (tepla).
Co je biomasa?
Kusové dřevo
Biomasu používáme k topení nejčastěji ve formě kusového dřeva. Dřevo je poměrně dostupné a levné, nicméně topidla na spalování kusového dřeva jsou poměrně náročná na obsluhu a obtížně se reguluje jejich výkon. V poslední době se tento problém řeší použitím akumulačních nádrží, které přebytečné teplo uloží na pozdější dobu a umožní tak kotli pracovat celou dobu v optimálním režimu. Zhruba totéž platí pro brikety lisované z dřevního odpadu, kůry nebo energetických rostlin.
Pelety
Pelety se vyrábějí lisováním podobně jako výše zmíněné brikety, mají však tak malé rozměry, že s nimi lze zacházet do jisté míry jako s kapalným palivem, lze je dopravovat ve speciálních autocisternách a přečerpat plnicím otvorem do zásobní nádrže v domě. Pelety je údajně možné takto dopravit až do vzdálenosti 30 m.
Zásadní výhodou pelet je to, že hořák na pelety může být poměrně malý a pelety mohou být dávkovány do hořáku podle potřeby tepla. V důsledku toho je možné dělat topidla s výkonem zhruba od 2kW a tento výkon se dá podle požadavků termostatu rychle měnit. Pelety mají také malý obsah vody a popela a tedy dobrou výhřevnost. Automatická topidla na pelety se svým komfortem obsluhy přibližují topidlům na plyn nebo topný olej, cena paliva je ale o něco menší.
Pelety mají velmi malé rozměry - lze s nimi proto do jisté míry zacházet jako s kapalným palivem
Štěpka
Štěpka je dřevo rozdrcené na kousky o rozměrech několik centimetrů. Dřevní štěpka se vyrábí především z odpadu při těžbě dřeva nebo prořezávání stromů kolem cest a v parcích (zbytky větví, kůry a podobně); na štěpku se odpadní dřevo zpracovává často hned v lese.
Dalším zdrojem štěpky mohou být „energetické plantáže“ tj. porosty rychle rostoucích dřevin. Vzhledem k tomu, že se surovina pro výrobu téměř vždy zpracovává čerstvá, je vlhkost štěpky poměrně vysoká. Cena štěpky je oproti například peletám podstatně nižší (často jde jen o cenu za štěpkování a dopravu) a tak se mnohdy vyplácí spalovat štěpku ve vlhkém stavu s nižším ziskem tepla, než ji sušit. Někdy se dá s výhodou využít pro sušení štěpky odpadní teplo, jako to například dělají na jedné rakouské bioplynové stanici, kde v letním období suší farmářům jejich štěpku pomocí teplého vzduchu z chladiče kogenerační jednotky.
Z hlediska konstrukce je spalovací zařízení na štěpku větší, složitější a dražší než zařízení pro spalování pelet. Štěpka se proto téměř výlučně spaluje ve větších zařízeních (obecní výtopny, elektrárny).
Topit lze i solární energií
Jde o další obnovitelný zdroj energie, který je dobře využitelný pro ohřev vody a do jisté míry i pro vytápění. Základní výhodou je široká dostupnost, velmi podstatnou nevýhodou pak sezónní a denní výkyvy v nabídce energie. Bohužel v zimě, kdy v domě potřebujeme nejvíce tepla na vytápění je sluneční svit nejmenší a v letním období, kdy nám Slunce dodává nejvíce energie je potřeba tepla na vytápění nulová. Teoreticky je sice možné ukládání energie z letního období na zimu, v praxi je to ale použitelné jen u velkých systémů pro vytápění vesnic nebo sídlišť. Příkladem může být sídliště Amorbach ve městěNeckarsulm v Německu. Problém je, že takováto zařízení nejsou v současné době bez dotací ekonomicky návratná.
Velké kolektorové pole solárního systému se sezóní akumulací tepla v sídlišti Amorbach ve městě Neckarsulm v Německu
Lze ale říci, že každý dům do jisté míry využívá solární energii pasivním způsobem tj. ve formě tepelných zisků okny. U některých domů se setkáme s využitím solárních kolektorů nejen k ohřevu teplé vody, ale i k přitápění v období na jaře a na podzim. V takovýchto případech se letní přebytky tepla, které solární systém produkuje, obvykle používají na vyhřívání venkovního bazénu. Přehled o cenových relacích a výpočet ročních nákladů na vytápění můžeme najít zde nebo na portále TZB-info.cz.
 |
Kapitoly článku
Komentáře ke článku