fbpx

Jak se recyklují alkalické baterie a jak snížit jejich spotřebu0

Ekologicky zlikvidovat staré baterie je už poměrně jednoduché. Jak se však tyto baterie recyklují a jaké suroviny se z nich dají použít? Přidáváme také typy, jak v domácnosti snížit svou spotřebu běžných baterií.

Množství baterií, které se vyrábí a prodává, je ohromné. Například v roce 2009 bylo v Evropě vyrobeno přes 5 miliard baterií. Největší podíl v tom mají pochopitelně primární (nenabíjecí) baterie. Akumulátorů se pochopitelně vyrobilo méně. Nejběžnější jsou stále baterie typu Zn/MnO2, z nich je přibližně 74 % alkalických baterií (s hydroxidem draselným jako elektrolytem) a jen asi 20 % zinko-chloridových (elektrolyt je chlorid amonný).

Ve výše uvedeném roce bylo v Evropě recyklováno přibližně 30 tisíc tun odpadních primárních baterií. V ČR se pak v roce 2012 vybralo skoro 1000 tun použitých baterií a je zde zřejmý rostoucí trend.

Reklama

Sběrná místa

Nádoby na sběr baterií jsou již nějakou dobu u nás i jinde v Evropě velmi snadno dostupné a najdeme je téměř v každé ulici a každém supermarketu. Podrobnější informace o tom, kde je možné odevzdat baterie k recyklaci, lze najít v našem článku Recyklace baterií. Zajímavé je, že podíl baterií, které se vyberou zpět a mají tedy šanci dostat se k recyklaci, je v ČR jen kolem 30 %. Cíl EU je vybrat v roce 2016 alespoň 45 % použitých baterií a z nich minimálně polovinu recyklovat.

Krabici pro zpětný odběr použitých baterií najdete už téměř v každém supermarketu. (Obr.: Ekobat.cz)

Množství vrácených baterií by mohlo zvýšit eventuální zavedení vratné zálohy – se zpětným sběrem by mohly pomoci například automaty, které by za každou vrácenou baterii vyplatily alespoň jednu korunu. Při průměrné ceně alkalické baterie 10Kč by ta korunová záloha navýšila prodejní cenu o 10 %, což je méně než v případě pivních lahví. Automat by navíc mohl baterie předtřídit podle velikosti a typu.

Co se dá ze starých baterií získat?

Z hlediska metalurgického nejsou nejběžnější alkalické baterie zrovna moc zajímavé. Obal alkalické baterie je z poniklovaného ocelového plechu, uvnitř se nachází kladná elektroda tvořená směsí burelu (MnO2) a uhlíku. Uvnitř je vložena záporná elektroda z práškového zinku, která je oddělena od kladné elektrody papírovým separátorem nasyceným roztokem KOH. Do ní je vložen mosazný proudový kolektor (sběrač). Recyklací tedy můžeme tedy získat především železo, mangan a zinek a poměrně malá množství niklu a mědi.

Jak probíhá recyklace baterií

Baterie se napřed roztřídí podle druhů. Pro různé chemické typy baterií existují většinou specializované technologie recyklačního procesu, nelze je recyklovat dohromady. Roztříděné baterie se rozdrtí a jednotlivé složky se pak dále separují. Nejjednodušší je to s ocelovým obalem, ten se oddělí pomocí magnetu. Zbylé komponenty se pak rozdělí buď pomocí pyrometalurgického procesu, který spočívá v zahřívání a oddělení zinku ve formě oxidu, nebo výhodněji pomocí hydrometalurgického procesu, při němž se získají mangan a zinek ve formě rozpustných solí. Z nich se dá elektrolýzou získat kovový zinek a na anodě se mangan oxidací převede na MnO2 . Při tomto procesu se dokonce dá využít i alkalický elektrolyt.

Recyklací baterií lze získat mnoho použitelných surovin, ekonomicky se ale zatím recyklace nevyplatí. Náklady na ni je nutné promítnout do ceny baterií. (Foto: Thinkstockphotos.com)

Podrobný popis chemických procesů při recyklaci najdete v přehledném článku v Chemických Listech.

Ekonomika recyklace

Recyklace umožňuje opětovné využití materiálu, což je sice nepochybně výhodné z hlediska úspory místa na skládkách a snížení rizika úniku škodlivých látek do životního prostředí. Recyklace baterií také omezuje zátěž životního prostředí spojenou se získáváním a zpracováním materiálů potřebných k jejich výrobě. Celý tento proces ovšem není zadarmo. Recyklace má také své náklady, a to jak finanční (investice do recyklačních linek), tak i energetické a ekologické (doprava, spotřeba energie pro provoz recyklačních linek, vznik odpadu při recyklaci).

Velká část baterií je vyhozena zbytečně. V méně náročnějších spotřebičích mohou baterie sloužit dál

Od doby, kdy výrobci zcela upustili od použití rtuti v alkalických bateriích, se recyklace zjednodušila, ale současně výrazně poklesla rizika spojená se skládkováním. Rozhodnutí zda skládkovat či recyklovat proto není jednoduché, každá z těchto možností sebou nese nějaké náklady a rizika. Pro komplexní zhodnocení se používá takzvaný Life cycle impact assessment. Jednu z prací, která hodnotí přínosy a náklady recyklace, najdete například zde. Je to ale poněkud náročné čtení a dokument navíc nenabízí jednoznačný závěr. Několik obecných trendů se z něj ale vyvodit dá:

  • Z hlediska energetického a z hlediska snižování emisí CO2 není přínos recyklace alkalických baterií natolik velký, aby převážil nad náklady spojenými se sběrem, svozem a hlavně s provozem recyklačních linek. Skládkování má v tomto ohledu menší nároky na spotřebu energie.
  • Z hlediska ochrany životního prostředí je recyklace výhodnější než skládkování, především kvůli tomu, že se do životního prostředí dostane méně zinku, který je pro některé rostliny a bakterie a vodní organismy (např. Dafnie) toxický.
  • Z hlediska ekonomického je zpravidla zisk z recyklace nižší než náklady s ní spojené, takže rozdíl mezi náklady a výnosy recyklace se promítne do určitého zvýšení ceny baterií.

TIPY: Několik možností jak snížit spotřebu alkalických baterií

Jakkoli je recyklace ekologicky přijatelným „konečným řešením“ problému použitých alkalických baterií, rozhodně stojí za pokus snížit množství baterií, které je nutno recyklovat. Řešení je celá řada, každé má ale nějaké výhody a nevýhody.

Používat síťové napájení

Jde v zásadě přijatelné řešení doma v bytě nebo v autě (dnes už není problém koupit měniče stejnosměrného napětí). Znamená to opatřit napájecí zdroje, které nejsou zrovna levné, nebo natáhnout kabely pro napájení z centrálního zdroje. Je to ovšem zcela nepoužitelné pro napájení spotřebičů, které je třeba přenášet (například dálkové ovladače) a ty přívodní kabely nejsou zrovna moc estetické. Tuto metodu jsem před lety používal, stále mám 12V rozvod do všech místností domu, ale už bych to asi znovu nedělal.

Používat nabíjecí akumulátory (nejčastěji NiMH).

V minulosti byl hlavní problém akumulátorů jejich rychlé samovybíjení, kvůli kterému bylo třeba je dobíjet vždy po jednom či dvou měsících i když odběr proudu byl velmi malý. V poslední době jsou ale na trhu akumulátory s malým samovybíjením, jako je např. Sanyo Enelope, Energizer Extreme, Imedion a další. U zařízení s malým odběrem stačí akumulátor dobít zhruba 1x za rok.

Použít alkalické baterie opakovaně

Alkalické baterie můžete využít napřed v zařízeních s vyšším odběrem (např. kapesní svítilna) a jakmile jeví známky vybití, přesunout je do zařízení s malým odběrem proudu. Mnoho zařízení v domácnosti má tak malý odběr, že v nich vydrží běžná alkalická baterie i několik let. Například pokojový teploměr napájený z jednoho malého tužkového článku AAA má odběr přibližně 0,05mA. Teoreticky by v něm tedy ten článek s kapacitou 1000 mAh vydržel přes dva roky.

Znovu využít baterie, které již někdo použil

Když jsem asi před rokem začal zkoumat obsah sběrných krabic umístěných v supermarketech, zjistil jsem, že poměrně velké množství z umístěných baterií (až 30 %) má při zatížení pod 10 mA napětí nad 1,25 V. Takové baterie jsou tedy dobře použitelné v zařízeních s malým odběrem proudu. I když nevydrží tak dlouho jako baterie nová, mají výtečný poměr užitné hodnoty k ceně a výhodou je i to, že těchto baterií je v každém supermarketu ve sběrné krabici opravdu hodně.

Baterie a akumulátory na Nazeleno.cz:

  • Technologie baterií

  • Skladování a údržba akumulátorů

  • Jak správně nabíjet akumulátory?

Vypadá to navíc, že prodavači jsou jen rádi, když baterií z krabice někdo trochu ubere. Je to sice mírně neortodoxní postup a recyklační firmy by s ním možná nesouhlasily, je to nicméně asi maximum, co může občan (jako jednotlivec) udělat pro snížení nákladů na recyklaci. Baterie, které nejsou použitelné, doporučuji pak odnést už přímo do kontejneru na elektroodpad.

Dobíjet částečně vybité baterie.

V článku o technologii baterií jsem uvedl, že „skoro každá baterie se teoreticky dá použít i jako akumulátor”. K tomu, za jakých podmínek se to dá udělat prakticky, se vrátím v dalším článku této série.

Autor: Karel Murtinger

Autor je spolupracovník redakce a energetický poradce. Dlouhodobě se zabývá problematikou nízkoenergetických a pasivních staveb a souvisejících technologií.