Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]

DOPORUČUJEME:

Ceny Energie

Najdeme nejlevnějšího dodavatele!

Partneři sekce

Zkuste japonské hliněné omítky, aplikaci zvládnete sami

K japonskému tradičnímu stavitelství nedílně patří také hliněné omítky. Podobně jako další tradiční řemesla v tomto regionu i japonské omítkářství v sobě spojuje vysoký podíl ruční práce a absolutní preciznost ve zpracování. Japonské hliněné omítky lze velmi dobře použít i v běžném interiéru.

06. 12. 2012 | Michal Doležel

Ve zkratce:

Chcete netradiční doplněk interiéru s pozitivním vlivem na mikroklima v místnosti? Zkuste hliněnou omítku. Na workshopu firmy Rigi jsme vyzkoušeli tvorbu dekoračních hliněných omítek a japonské hliněno-vápenné omítky otsu.

Tvorba hliněných omítek má v Japonsku nepřerušenou tradici. Omítky z hlíny jsou zde velmi ceněny a využívají od středověku do současnosti. Na rozdíl od dnešní běžné praxe japonští řemeslníci hliněné omítky nikdy nedobarvovali, jejich vzhled byl ponechán jako co nejvíce přírodní. Jakýchkoli efektů je zde dosahováno pouze rostlinnými příměsemi a dokonalým hlazením a leštěním.

Na přístupu japonských řemeslníků k tvorbě hliněných omítek je znát odlišné „východoasijské“ nazírání na plynutí času a nekonečná trpělivost v cestě za téměř nedosažitelným estetickým ideálem. Projevuje se to hlavně v náročnosti a zdlouhavosti realizace. „Český řemeslník chce mít všechny práce hotové v co nejmenším počtu kroků, aby se pokud možno nemusel k zákazníkům opětovně vracet,“ popisuje problém s pracností hliněných omítek Michal Navrátil z firmy Rigi, která materiály pro hliněné omítky vyrábí. Vyšší pracnost japonských hliněných omítek je ale vyvážena nádherným vzhledem a pozitivními vlastnostmi pro mikroklima v místnosti. Mimochodem tradiční hliněné omítky jsou díky pracnosti aplikace v Japonsku velmi drahou záležitostí.

Při aplikaci japonských hliněných omítek je nutná trpělivost a dostatek času. Potřebná zručnost se dostaví sama

Přestože jsou japonské hliněné omítky, hlavně hliněno-vápenná omítka Otsu, poměrně náročné na realizaci, je možné je bez problémů aplikovat v domácích podmínkách. Workshop firmy Picas ukázal, že jejich nanesení a vyleštění do přijatelného vzhledu zvládne každý průměrně zručný zájemce, který je ochoten nedostatek praxe nahradit nadšením a trpělivostí.

Otsu – hliněný „marocký štuk“

Mezi nejpoužívanější japonské hliněné omítky, patří omítka otsu (někdy se označuje jako o-tsu). Jedná se o kombinaci hlíny, vápna a rostlinné řezanky, Japonci do otsu ještě přidávají mořské řasy nori. Výsledkem je matná jednolitá plocha, kterou lze následně napustit mýdlem a vyleštit. Potom výsledek svým vzhledem a vlastnostmi připomíná marocký štuk.

Základní směs na otsu vznikne smícháním jemné hliněné omítky s vápnem v objemovém poměru přibližně 80 a 20 %. Díky přídavku vápna je výsledná omítka světlejší – v kombinaci s barevnými hlínami lze docílit příjemných pastelových tónů. Pokud ale budete používat svoji vlastní hlínu, je dobré si směs nejdříve vyzkoušet. Některé hlíny se totiž s vápnem díky nedostatečnému obsahu acidních složek nespojí. Směs na otsu mícháme samozřejmě v mokrém stavu – hlína i vápno by měly mít hustotu běžného jogurtu. Vápno je vhodné s vodou smíchat den předem.

Hlína jako stavební materiál:

Otsu se velmi dobře nanáší. Je to dáno nejspíš přítomností vápna, díky kterému je směs plastičtější a dobře přilne na podklad. Těžiště pracnosti však spočívá v následném hlazení a leštění. Po nanesení dvou až tří vrstev a zahlazení se nechá omítka zavadnout a po 15 – 60 minutách se omítka ještě jednou uhladí ocelovým hladítkem. Při tomto procesu se již skoro suchý povrch opět zvlhčí – „oživí“. Tento cyklus se pak opakuje minimálně pětkrát. Základ úspěchu spočívá hlavně v dobrém odhadu a načasování jednotlivých kroků a ve správném tlaku na hladítko. Ve správném okamžiku při finalizaci je také nutné přejít na plastové nebo teflonové hladítko. To ocelové totiž na už zavadnutém povrchu začne zanechávat nevzhledné tmavošedé fleky.

Srovnání otsu (vlevo nahoře) s běžnými hliněnými omítkami. Vlevo základní hliněná omítka s přídavkem kopretinových semen, dole je pak aplikována přírodní barvená omítka s řezankou. (Foto: autor)

Výslednou omítku otsu je možné druhý den opatrně napustit olejem či mýdlem určeným pro marocký štuk a následně ještě několikrát vyleštit igelitovým sáčkem. Omítka se tak uzavře a je možné ji použít i ve vlhčím prostředí například v koupelnách. I v této fázi je ale potřeba trpělivost a opatrný postup.

Japonská omítka otsu v kostce:

  • Hliněno-vápenná omítka s jemným povrchem
  • Je nutné ji nanášet ve dvou až třech vrstvách
  • Po nanesení následuje minimálně pět cyklů hlazení a zavadnutí
  • Kvalita výsledku spočívá v kombinaci načasování jednotlivých kroků a tlaku při hlazení
  • Pozor na přílišný tlak ocelovým hladítkem, finálně je potřeba použít plastové
  • Následovat může i úprava leštícím mýdlem – výsledek pak připomíná marocký štuk

Juraku – "organická" hliněná omítka

Opakem precizního a poměrně náročného otsu je omítka juraku. Na rozdíl od otsu má více přírodní a drsný vzhled. Díky snadnější aplikaci je juraku také mnohem levnější a má lepší vliv na mikroklima v místnosti. Jedná se totiž o směs hlíny a řezanky bez přidaného vápna, které jinak působí antibakteriálně.

Principem juraku je kombinace řidší hliněné omítky s větším množstvím řezanky. Přesný poměr je nutné vyzkoušet, při našich pokusech jsme použili cca 60 objemových procent řezaného rostlinného materiálu. Výsledkem je hodně „organicky“ působící kaše, která se dobře nanáší na poklad a snadno hladí. Uhlazení se však provede jen jednou a poté se již nechá juraku zavadnout. Další hlazení by totiž jen vtlačilo rostlinnou řezanku zpět do hlíny, a přišli bychom tak o výsledný efekt.

Ještě ne úplně suchý vzorek omítky juraku. V řezu je vidět vysoký obsah rostlinných příměsí. (Foto: autor)

Postupných schnutím se hliněná složka smrští a řezanka vystoupí na povrch jako drobný reliéf. Výsledek je abstraktní a překvapivě působí mnohem moderněji, než by se mohlo z našeho popisu zdát. I juraku je proto možné použít v moderním interiéru.

Omítka juraku v kostce

  •  Levnější hliněná omítka
  • Rychlejší aplikace - hladí se jen jednou
  • Přírodní složení - má příznivý vliv na mikroklima v místnosti
  • Rostlinná složka způsobuje pěkný efekt reliéfu při bočním osvětlení

Jak na hliněnou omítku doma

Workshop firmy Picas nám však ukázal i několik obecných praktických poznatků týkajících se hliněných omítek:

  • Aplikace hliněných omítek není náročná, ale vyžaduje jistou zručnost. Zvládne ji však i začátečník
  • Pokud můžete, investujte do japonského ocelového hladítka (cca 800 - 1400 Kč podle velikosti). Práce je s ním daleko přesnější, jednodušší a příjemnější. Navíc jde o velmi pěkný artefakt. Obyčejné hladítko z hobbymarketu ale poslouží také dobře.
  • Omítku nanášejte ve dvou vrstvách. Druhá vrstva se aplikuje na zavadnutou omítku, podklad nesmí být suchý. Tomu je nutné také přizpůsobit rozvržení práce.
  • Nanášení omítky je v ideálním případě práce pro dva - jeden nanáší nahrubo a druhý hladí.
  • Před aplikací naostro - například v obývacím pokoji - je dobré si vše vyzkoušet na nějakém více skrytém místě, kde nebudou tolik vadit případné neúspěchy. V našem případě hraje roli "vzorkovny" hliněných omítek toaleta.
  • Někdy hlína na stěnu prostě nechytne. Stává se to hlavně u hodně hladkých povrchů a sádrokartonů. V takovém případě vyzkoušejte penetrační nátěr a základní nátěr řídkou hlínou. V krajním případě bude nutné připevnit na podklad perlinku či jutovou tkaninu a na ní teprve hliněnou omítku aplikovat.
  • S přechody a ohraničením pomůže malířská lepicí páska. Omítka se dá dobře plošně tvarovat nožem. Na hranici hlína-obklady je dobré udělat tenkou rýhu žiletkou nebo oblou spáru. Zabráníte tak pozdějšímu praskání.
  • Hliněnou omítku si můžete připravit doma. Je potřeba najít ve svém okolí zdroj jílu - například ve starém hliníku - a ten pak přesít a smíchat s pískem.  Poměr písku a hlíny je nutné vyzkoušet. Pokud bude mít omítka příliš velký poměr jílu, bude praskat.
  • Hliněnou omítku můžete opravit navlhčením a uhlazením. Navlhčete i široké okolí opravovaného místa.
  • Neaplikujte hliněnou omítku na všechny čtyři stěny. z místnosti by se pak stala temná kobka. Nejhezčí jsou lokální aplikace například na jednu stěnu nebo její číst. 
  • Při aplikaci nespěchejte a užívejte si to. Je to zábava a příjemná relaxace.   

Související články

Tagy: Dům a zahrada, Stavba a rekonstrukce, Stavební materiál, Hobby

Nazeleno.cz - vše o úsporách energií

Katalog firem

CEMEX

CEMEX je předním výrobcem betonu, který se vyznačuje svoji inovativností a důrazem na ekologičnost svých…

<!-- -->
CONDA s. r. o.

Společnost CONDA s. r. o., je výhradním dodavatelem pěnového skla GEOCELL pro Českou a Slovenskou republiku.…

<!-- -->
Lindab s.r.o.

Výrobce a dodavatel lehkých střešních krytin, okapového systému, rovinných a trapézových plechů, systému…

<!-- -->
Prefa Aluminiumprodukte s.r.o.

Prodej a technický servis hliníkových střešních, okapových a fasádních systémů Prefa. Solární systém Prefa…

<!-- -->
Prefa Aluminiumprodukte s.r.o.

Prodej a technický servis hliníkových střešních, okapových a fasádních systémů Prefa. Solární systém Prefa…

<!-- -->
Chcete být na tomto místě? Zvolte zvýhodněný zápis!