![Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]](/img/nazeleno-logo.gif){kind=logo}
Jak úsporně větrat v pasivním domě?
Jak mít v pasivním domě stále dostatek čerstvého vzduchu a přitom neztrácet drahocenné teplo větráním okny? Řešením je rekuperace, která v interiéru zajistí příjemnou teplotu a minimalizuje energetické ztráty. Jak vybrat rekuperaci pro pasivní dům? Na co si dát pozor?
02. 08. 2010 | Marie Leschingerová
Ve zkratce:
Systém řízeného větrání a vytápění je v pasivním domě nenahraditelnou nutností. Prostřednictvím tohoto systému je totiž do domu přiváděn čerstvý vzduch, zatímco ten starý je odváděn pryč. Aby nedocházelo k únikům tepla, využívá se rekuperace, která zajišťuje předávání tepla mezi vzduchem odchozím a příchozím.Každý z nás se chce doma cítit příjemně. Čerstvý vzduch, přijatelná vlhkost nebo vhodná teplota jsou pro domácí pohodu důležité. Pasivní domy jsou charakteristické úsporou tepelné energie, kterou zajišťuje kvalitní izolace. Dobře izolovaný dům ovšem bojuje s nedostatkem čerstvého vzduchu – a větrat okny, kdy se ztrácí drahocenné teplo, by byla škoda. Řešením je proto řízený systém větrání a vytápění s rekuperací tepla.
„Bez rekuperace nelze pasivní domy postavit, říká architekt David Křeček.“
Jako každý dům, i pasivní stavba potřebuje mít zajištěný odvod vodních par či vlhkosti, která uvnitř vzniká běžným užíváním. Odvod vlhkosti, přívod čerstvého vzduchu i stále příjemnou teplotu v pasivním domě zajišťuje řízený systém větrání s rekuperací tepla. Tento systém zajišťuje, aby byl do všech místností v domě neustále proudil čerstvý vzduch, zatímco ten starý je odváděn pryč. Výměna je přitom natolik pomalá a tichá, že o ní obyvatelé domu ani nevědí, svědčí o ní ale stále příjemné vnitřní mikroklima.
Jak zajistit minimální energetické ztráty?
Jednou ze základních charakteristik pasivního domu jsou minimální energetické ztráty. Aby během výměny vzduchu v místnostech nedocházelo k odlivu drahocenného tepla ven bez jakékoliv náhrady, používá se v pasivních domech rekuperační jednotka. Je to zařízení, které zajišťuje výměnu tepla mezi vzduchem, jež z domu odchází a tím, který je nasáván dovnitř.
Rekuperace je pro pasivní domy klíčová. Zdroj: Istockphoto.com
Teplo, které se v domě vytvoří, tedy nepřijde nazmar, ale je znovu využito. „Je třeba si uvědomit, že bez rekuperace pasivní domy nelze postavit – je zde třeba minimalizovat ztráty tepla větráním, což je v případě pasivních domů cca 17 % všech tepelných ztrát objektu,“ říká Ing.arch. David Křeček.
„Princip rekuperace je ,podržet teplo v domě‘ a udržovat kvalitní vnitřní mikroklima objektu, tzn. zdravý, čistý, bezpylový a bezprašný vzduch. Tento vzduch ,kontrolovaně' upravovat a zajišťovat tak vysoký uživatelský komfort, “ vysvětluje David Křeček.
Rekuperace neboli výměna tepla
Samotná výměna tepla se děje v zařízení, které využívá principu teplosměnné plochy, přes niž je teplo předáváno. „Samotná rekuperace je jen jakýsi výměník, kde jsou kanálky a pomocí ploch si „vzduchy“ předávají bezkontaktně teplo – účinnost je cca 85 %,“ říká David Křeček. U současných rekuperačních jednotek se využívá především protiproudého principu předávání tepla, kdy teplý (odpadní) a studený (přiváděný) vzduch proudí proti sobě v sousedních kanálcích a předávají si tak teplo. Protože je jejich cesta dokonale oddělena, nemají možnost se navzájem znečistit a kvalita vzduchu zůstává nezměněna.
Účinnost výměny tepla je potom závislá na více faktorech. Svou roli zde hraje účinnost samotného rekuperačního výměníku, ale i množství protékajícího vzduchu či neprůvzdušnost objektu. Platí, že čím více vzduchu výměníkem prochází, tím je účinnost rekuperace nižší (uváděná účinnost je určena většinou pro 25–50 % výkonu jednotky). Důležitým faktorem je také již zmiňovaná neprůvzdušnosti objektu – pokud se v objektu objeví netěsnosti ve spojích a konstrukcích, vzduch se tudy vyměňuje nekontrolovaně a celková účinnost výměny tepla klesá.
A co dalšího systém řízeného větrání zvládne? Obávat se například nemusíte znečištění. Speciální filtry umístěné v systému se postarají o prach a ostatní částice a díky tomu je vzduch přiváděný dovnitř zcela čistý. Pořídit si můžete i pylové filtry, díky nimž je pak pobyt v domě zcela bez problémů i pro alergiky.
Rekuperace zajistí příjemnou teplotu
Pasivní dům je navržen tak, aby v něm byl pobyt příjemný v létě i v zimě. Vzhledem k faktu, že ztráty tepla při rekuperaci nejsou nijak velké (již zmíněná účinnost rekuperace by měla být okolo 85 %), ani dohřívání během chladnějších ročních období není tak nutné.
„V našich klimatických podmínkách nám po většinu roku pokryjí tepelné ztráty pasivního domu tepelné zisky objektu (od lidí, spotřebičů, slunce atd.). Pouze po několik málo dnů to již bohužel nestačí – je jich asi 20. Během těchto dní, když je venku -15°C nebo méně, je třeba „dovytápět“ dům jinak,“ říká David Křeček. „Způsobů je několik – sálavé topné panely, teplovodné vytápění, biokamínka, kotel, vytápění vzduchem, odporové dráty atd. Záleží především na typu domu.“
V případě mrazivých dnů je možné pasivní dům dovytápět například interiérovými kamny. Zdroj: ENBRA
A jak dům funguje v létě? Lze se v něm během parných dní příjemně zchladit? Přestože v pasivním domě běžně nenarazíte na doplňkové chladící zařízení jako je klimatizace, vedro vám uvnitř nebude. Příjemné vnitřní teploty totiž zajišťuje tzv. zemní výměník tepla, který vzduch předchlazuje před vstupem do interiéru. Princip zemního výměníku využívá teplotu země, která je v létě v hloubce 1,5 až 2 metrů asi 10 až 14°C. Vzduch, který prochází zemním potrubím, se tady ochlazuje a do domu se díky tomu dostává již s příjemnou teplotou 22 až 26°C. Na tom, že se pasivní dům nepřehřívá, ale mají podíl i další doplňky – patří mezi ně např. účinné stínění okenních ploch.
Centrální vytápění? Hlavně pro novostavby
Již v návrhu projektu pasivního domu by se mělo uvažovat nad tím, jak bude celý systém větrání s rekuperací vypadat a fungovat. Proveden může být dvěma hlavními způsoby – jsou to tzv. centrální a decentrální koncepce větrání. Centrální koncepce, jak již název napovídá, využívá jedné větrací jednotky s rekuperací pro celý objekt. Vzduch je z ní pak veden rozvody do jednotlivých místností. Vzhledem k náročnějšímu provedení se tento způsob využívá především v novostavbách, kde je jeho umístění uvažováno už v rámci projektu.
Centrální varianta má především jednu velkou výhodu. „Při navrhování nového rodinného domu je dobré prakticky vždy použít centrální koncepci. Důvodem je účinnost rekuperační jednotky, která je u decentrální koncepce kolem 50 %, což pro pasivní standard zdaleka nestačí. Je zde požadována minimálně 85% účinnost, což je i jednou z podmínek čerpání dotace Zelená úsporám. Centrální řešení se navíc lépe seřizuje, řídí, koordinuje a lze použít zemní registr,“ vysvětluje David Křeček.
Decentrální koncepce se proto využívá spíše v kancelářích nebo panelových domech. Je založena na principu menších větracích jednotek u každé z odvětrávaných místností, výhodou je tedy hlavně malá délka rozvodů. Tento typ se také využívá v rekonstruovaných domech. „Při rekonstrukci rodinného domu bych asi použil decentrální variantu. V tomto případě většinou nebývá moc místo na technickou místnost, je složité umístit rozvody a navíc se také nemusí rekuperovat všechny místnosti,“ říká David Křeček.
V rekuperační jednotce předá odváděný vzduch teplo vzduchu přiváděnému. Zdroj: Regulus
Rekuperace a rozvody
Aby celý systém větrání a vytápění efektivně a bez problémů fungoval, je velmi důležitý jeho kvalitní návrh od odborníka. Během samotného provozu rekuperace a větrání je pak nutná například možnost pravidelných kontrol systému, zajištění těsnosti rozvodů a jejich izolace. Tepelná izolace je třeba v případě, že potrubí prochází nevytápěným prostorem a zvuková izolace je důležitá pro klidný provoz. Samotná rozvodná potrubí jsou pak buď z pevných trubek (pozinkované nebo plastové), využít se dají ale i ohebné hadice s harmonikovým vnitřkem, které jsou ale obtížněji čistitelné.
Čerstvý vzduch příjemné teploty je tedy do jednotlivých místností domu přiváděn rozvody. Jejich umístění je rovněž na odborníkovi a možností je tu hned několik – lze je zabudovat do stěny, podhledu nebo podlahy. „Hlavní myšlenkou je snaha mít rozvody co nejkratší, nejpřehlednější a nejlépe čistitelné,“ říká David Křeček. Každá z variant má také svá pro a proti. Rozvody v podlaze jsou například velmi těžko udržovatelné, vhodné je proto vést vzduch spíše pod okna. „Pod podhledem jsou rozvody přístupnější než ty zabudované v podlaze, “ doplňuje architekt.
Kolik rekuperace stojí?
Systém řízeného větrání je v pasivním domě zkrátka věcí naprosto nepostradatelnou. Kdekoho asi napadne otázka, za kolik lze celý systém pořídit. Případné obavy z vysoké ceny zde ale nejsou na místě.
„Je pravda, že rekuperace je o něco dražší – musíme počítat s nákupem rekuperační jednotky, bypassu, rozvodů, mřížky. Na druhou stranu ale zase ušetříme náklady na klasické vytápění plynem, kde je nutné pořídit přípojku plynu, rozvody, kotel, topná tělesa atd. Cenově to pak vychází podobně. Základní rekuperační jednotku lze koupit již od 20 000 korun,“ vypočítává David Křeček.
Související články
Komentáře ke článku