![Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]](/img/nazeleno-logo.gif){kind=logo}
Příběh o bioplynové stanici se špatným koncem
Ekologická povídka o bioplynové stanici. Jak to dopadá, když nejsou environmentálně šetrné technologie používány správně?
27. 01. 2011 | Petr Tomek
Ve zkratce:
Časem se v našem příběhu ukázalo, že je lacinější kukuřici dovážet, než ji pěstovat na místě. Vesnice proto odstupuje od části smlouvy, kterou už zemědělci nejsou schopni plnit. Elektrárna ale svou část smlouvy plní, vesnice tedy odebírá energii za původní cenu, která se náhle stává velmi nevýhodnou.Budu vám vyprávět příběh, který dopadne špatně. Proto raději začnu koncem, abyste měli hned to nejhorší za sebou.Někde v Evropě stojí vesnice X. Lidé v ní nenávidí „ekology“, dokonce tak silně, že si schválně kupují naftová kamna, i když smrdí, pravděpodobně způsobují rakovinu a také se kvůli vyhláškám a nařízením těžko shánějí.
„Enviromentálně šetrné technologie jsou opravdu šetrné, jen když se správně používají.“
Kolem vesnice leží rozsáhlá pole porostlá řídkým plevelem. Popravdě vypadají, jako kdyby na nich někdo chtěl pěstovat kameny – těch jediných je tu totiž spoustu.
Vesnicí také vede silnice – jedna, ale zato dost široká. Občas se na ní objeví řada náklaďáků naložených kukuřicí. Vezou jí do nedaleké elektrárny na bioplyn. Od ní nakupuje vesnice elektrický proud, a to poměrně draho.
Bioplyn a biomasa na Nazeleno |
– Co vědět před spalováním biomasy– Dotace a kotel na biomasu– Co patří do kotle na biomasu?– Přehled bioplynových stanic |
Vesničany to štve, ale stejně v tom pokračují. Mají totiž podepsanou smlouvu, která je k odběru proudu z bioplynové elektrárny zavazuje. Všichni lidé ve vesnici X se zkrátka chovají jako blázni.
Bioplynová stanice aneb jak to začalo
Přenesme se o pár let zpátky. Lidé z vesnice X ještě nepracují v továrně ale na polích a u dobytka. Na polích je ještě úrodná černozem a nedaleko místa, kde dnes stojí bioplynová elektrárna, se nachází několik budov. Jde o prasečák a několik velkých kravínů. Právě u nich to vlastně všechno začíná.
Produkují totiž mnohem více kejdy a hnoje, než kolik je ho potřeba okolním polím. A tak kdosi přijde s myšlenkou – postavme elektrárnu na odpadovou biomasu. Spotřebujeme přebytečný hnůj a ještě budeme mít elektřinu a teplo zadarmo. Je to „zelené“ a EU na to přispívá.
Vznik bioplynové elektrárny se zdál jako dobrý nápad
Tak se i stane. Aby motivovali podnikatele, uzavřou zástupci vesnice smlouvu se stavitelem elektrárny, která říká, že vesnice bude odkupovat určité množství energie a elektrárna později část peněz vrátí za nákup biomasy z prasečáku a kravínů. Nějakou dobu vypadá všechno jako pravá venkovská idyla. Krávy zásobují elektrárnu, sedláci topí a svítí téměř zdarma a elektrárna vydělává.
Rozšíření bioplynové elektrárny
Jenže pak se ukáže, že firma provozující elektrárnu chce rozšířit provoz. Přistaví další kotle a další zásobníky bioplynu. Pro jejich provoz už ale produkce hnoje nestačí. Elektrárna tedy nejprve začne skupovat biologický odpad z okolí, ale ani toho není dost. Nakonec začne nakupovat rovnou kukuřici. Místo do siláže pro dobytek putuje kukuřice do elektrárny.
Žrádlo pro dobytek se musí dovážet, a tak se chov prodražuje. Nakonec se už kravíny nevyplácejí ani s dotacemi a zemědělci je zruší. Moc jim to ale nevadí, protože už mají peníze rovnou za kukuřici.
Prokletá kukuřice a bojkot naftovými kamínky
Jenže kukuřice je pro velká pole špatná volba. Její kořeny nedrží vrchní nejúrodnější vrstvu hlíny. Vítr a deště ji postupně odnášejí, na povrchu zůstane jen jíl a kameny. Na něm ale přes všechnu snahu roste čím dál méně kukuřice. Pěstování prodražuje hnojení.
Nakonec je lacinější kukuřici dovážet, než ji pěstovat na místě. Vesnice proto odstupuje od části smlouvy, kterou už zemědělci nejsou schopni plnit. Bioplynová elektrárna ale svou část smlouvy plní, vesnice tedy odebírá energii za původní cenu, která se náhle stává velmi nevýhodnou.
Pšenici vystřídala na polích kukuřice, která zdevastovala pole
Lidé ztrácejí práci a musejí hledat zaměstnání v sousedním městě. Jako viníky vidí všechny, kdo dříve podporovali stavbu elektrárnu na odpadovou biomasu. Svůj odpor dávají najevo poněkud infantilním bojkotem pomocí naftových kamínek. Na provozovatele elektrárny to samozřejmě už nemá žádný podstatný vliv, protože většinu energie stejně prodává úplně jiným odběratelům.
Ekologie versus ekonomika
Střetly se tu vlastně dva způsoby myšlení: „ekologický“, který říká, že určité podmínky jsou pro provoz obce dostatečné, a „ekonomický“, který se přirozeně ptá, jaké jsou maximální možnosti zisku.
Z pohledu ekonomů se bude ekologické myšlení zdát naivní a z pohledu zastánců ekologických řešení bude zase ekonomické myšlení bezohledné.
Obě strany ale nemají na vybranou. Motivací zastánců „zelených projektů“ je snížení škod při zachování stávajících podmínek – dodávek tepla, elektrického proudu atd. Motivací podnikatele ale musí být maximalizace zisku – jinak jeho podnik v konkurenci ostatních neobstojí. Zisk ovšem může představovat i dotace, ať už od státu nebo od Evropské unie.
Pokud je výška dotace závislá na množství vyprodukované energie, bude se majitel přirozeně snažit provoz rozšiřovat. Protože jsou ale enviromentálně šetrné technologie opravdu šetrné jen tehdy, když se správným způsobem používají, bude paradoxně důsledkem zavedení šetrných opatření devastace prostředí.
|
Podobný případ jako ten v bajce o bioplynové stanici známe samozřejmě všichni – gigantické solární elektrárny na zemědělské půdě. (Otázkou jejich tryskového převedení v pozemkovém fondu a schvalování stavebního povolení by se měl asi také někdo zabývat.) Původně dobrý úmysl, který měl snížit energetické náklady vesnic a některých budov nakonec vedl k vybudování rozlehlých komplexů elektráren, které samozřejmě nic takového nezaručují. Konkurenční prostředí nad enviromentálním myšlením zatím vítězí kvůli neexistující ekologické koncepci. |
Jak z toho ven aneb ponaučení
Další a další snahy o řešení mohou být donekonečna prováděny stejným způsobem a výsledkem bude vždy katastrofa. Zachráncem by mohl být skutečný ekolog nebo spíše celá skupina, která by dokázala prosadit pro místní podmínky přesné limity na základě produkčních schopností oblasti.
Protože by se takové limity vztahovaly samozřejmě na všechny producenty energie bez výjimky, vznikl by určitý „strop“ který by jim bránil v poškozování prostředí, ale zároveň by snižoval konkurenční tlaky. Firmy by tedy jejich vlastní ohleduplné chování neohrožovalo na trhu. To však už není žádný „ekologický nápad“ ale jemná odborná vědecká práce.
Související články
Komentáře ke článku