![Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]](/img/nazeleno-logo.gif){kind=logo}
Kůrovec na Šumavě: Kácet, nebo nekácet?
ANALÝZA. Už měsíc zuří mezi aktivisty a vedením NP Šumava boj o kácení stromů napadených kůrovcem. Už se také ztrácíte v tom, co se to na Šumavě vlastně děje? Jaké jsou argumenty jednotlivých stran? A jak situaci řešit? Kácet, nebo nekácet? + VIDEO
08. 08. 2011 | Martin Archalous
Ve zkratce:
Současná situace v Národním parku Šumava je vyústěním dlouhodobých sporů, za kterými se skrývá neexistence dlouhodobé koncepce, jak s přírodou na Šumavě pracovat. Smírné řešení je v nedohlednu a zdá se, že blokády na Ptačím potoce skončí až vykácením všech postižených stromů. Politici slibují, že začnou na dlouhodobé koncepci pracovat, probrali se však pět minut po dvanácté.Národní park Šumava se téměř pravidelně potýká s útoky lýkožrouta smrkového neboli kůrovce. Larvy tohoto brouka žijí pod kůrou smrků a jsou schopny strom zcela zahubit. Navíc se velmi rychle množí a mohou tak postihnout značné plochy lesa. Národní park Šumava postrádá dlouhodobou strategii, jak se s touto situací vypořádat, takže prakticky každý nový ředitel volí vlastní přístup. Současný ředitel Jan Stránský zastává názor, že proti kůrovci je třeba za každou cenu bojovat. Své přesvědčení uvedl do praxe, když nechal vyjmout napadená území z nejpřísněji chráněného režimu a v červenci dal pokyn ke kácení asi 5 000 napadených stromů.
Aktivisté přezdívají kácení stromů „Šumavský masakr motorovou pilou“.
Proti tomuto postupu se okamžitě ozvali zástupci občanských sdružení na ochranu přírody (především Hnutí DUHA), kteří požadují přísné zachování bezzásahového hospodaření v Národním parku Šumava. Protože Správa NP jejich námitky nerespektovala, rozhodli se aktivisté k razantní akci. Jinými slovy, začali se přivazovat ke stromům.
NEPŘEHLÉDNĚTE |
– Stav ovzduší před 20 lety |
Blokáda a aktivisté na Šumavě
Podle mluvčího blokády Vratislava Vozníka na místě protestovalo 60–100 aktivistů. Zpočátku jen objímali stromy či se k nim přivazovali, lezli do korun, leželi na zemi. Proti aktivistům zasáhla policie a koncem července se situace vyostřila – došlo k několika osobním útokům i sabotážím na automobilech obou stran. Ačkoliv aktivisté prohlašují protest za mírumilovný, obě strany se obviňují z fyzických útoků. Jedna z aktivistek napadla policistku, ačkoliv prý neúmyslně. Policisté prý aktivisty bijí, škrtí, vláčejí bahnem a sypou jim za krk mravence. Policie jakékoliv násilí odmítá, aktivisté proto žádají, aby vše vyšetřila policejní inspekce a aby policejní prezident s ministrem vnitra zjednali nápravu. O pomoc požádali i ombudsmana a Český helsinský výbor (ten již postup policie kritizoval).
Později aktivisté zvolili novou taktiku – vnikají na místa, kam mají dopadat kácené stromy. Policisté je – za velmi emotivních scén a výkřiků „Gestapo“ a „policejní stát“ – odvádějí ze zabezpečené zóny a odvážejí v poutech. Lesníci se zase operativně přesouvají a doufají, že je aktivisté prostě nenajdou. Během víkendu se k protestu připojili aktivisté z Německa.
Ke dni 5. srpna bylo pokáceno přes 3 500 stromů z celkových 5 000, každý den toto číslo roste asi o 300–400 kusů. Protesty prý kácení výrazně nezpomalily. Boj se přesouvá ze Šumavy do ulic hlavního města, kde se minulý pátek konala demonstrace.
Kůrovec. Zdroj: Thinkstockphotos.com
Pokácené stromy: Nechat zetlít, nebo zpracovat?
Vedou se ale i další spory – především jak naložit s pokáceným dřevem. Podle vyjádření správy NP Šumava má být ponecháno na místě k zetlení, podle aktivistů jsou kmeny nařezány na délku 4,1 m, tedy vhodnou k odvozu.
Ať už celá situace dopadne jakkoliv, pravděpodobně bude mít soudní dohru. Organizace Ekologický právní servis podala trestní oznámení na ředitele parku za zneužití pravomoci veřejného činitele. Plzeňský aktivista Martin Marek zase považuje kácení za černou těžbu a požádal soud, aby kácení pozastavil až do vyřešení situace. O celou věc se zajímá i kancelář ombudsmana a vše nasvědčuje tomu, že lavina právních sporů o Šumavu teprve začíná. Zhruba 80 aktivistům hrozí za blokádu pokuty až ve výši 30 000 korun.
Jednání se ani neuskutečnilo
Do situace se vložila strana TOP09, která v úterý 2. srpna ohlásila dosažení dohody: Zástupci parku a aktivistů měli zasednout k jednání. Hnutí Duha na dohodu přistoupilo, k jejímu naplnění ale nedošlo.
„Nejprve je třeba, aby park přerušil kácení, pak můžeme blokádu ukončit,“ řekl agentuře Mediafax mluvčí aktivistů Vozník. Ředitel parku je pro jakékoliv jednání, ale pod podmínkou, že nezpomalí kácení. Z pondělní schůzky proto nakonec sešlo, nová se má konat nejdříve za týden. Zdá se, že než bude vůbec nějakého kompromisu dosaženo, klíčová lokalita bude vykácena.
Kůrovec na Šumavě: Příčinou je vichřice |
V roce 1870 porosty Šumavy zničila vichřice. Na jejich místo byly vysázeny smrkové monokultury, které rychle rostly a zjišťovaly nejlepší podmínky pro těžbu, ale (a to se tehdy nevědělo) jsou náchylné k nemocem. Kromě toho jsou všechny stromy stejně staré, takže pravděpodobně téměř současně zemřou.„Tehdy jsme nevěděli, jak jsou monokultury škodlivé, postupovali jsme podle vědomostí té doby,“ vysvětluje Karel Swarzenberg, jehož rod tehdy Šumavu obhospodařoval. Navíc, stromy většinu svého života strávily v nekvalitním ovzduší a jsou tedy oslabené. Když se v roce 2007 přehnal přes naše území orkán Kyrill, tehdejší ředitel nechal spadané stromy na místě. Ty se pak staly líhní pro kůrovce (podle některých vědců by však i bez nich došlo ke kalamitě, jen o něco později). |
Kácet?
Podle správy parku, reprezentované ředitelem Janem Stránským, je třeba napadené stromy co nejrychleji pokácet, než se kůrovec rozšíří a „sežere celou Šumavu“. Z nejcennějších oblastí zbudou jen šedé holiny. Vedení parku v zásadě nezpochybňuje, že se les jednou možná sám obnoví. Ale to má trvat 100 let a vedení parku chce Šumavu zelenou teď.
Podle správy parku byl problém mediálně nafouknut: Zaprvé, les v okolí Ptačího potoka není zvlášť cenný. Skutečně cenný les napadený kůrovcem se nekácí, ale pouze se loupe kůra ze stojících stromů (toto řešení aktivisté přijímají s mnohem menšími výhradami, je však sedmkrát dražší než kácení a použije se jen asi na 1/3 stromů).
Kromě toho, aktivisté chtějí zachovat „přirozený les“, ten však na většině území parku není – současné smrkové monokultury byly vysázeny uměle. Vedení parku také poukazuje na malý rozsah sporné lokality – pouhých 250 ha, tedy 0,5 % šumavských lesů. V lokalitě samé roste odhadem 130 000 stromů, pokáceno má být pouhých 5 000. Což je argumentem obou stran – aktivisté oponují: Jak může vykácení tak nepatrné plochy zastavit „kalamitu tisíciletí“?
Vedení parku odůvodňuje svůj postup i závazky vůči zahraničí. Pokud nebude kůrovec zastaven na našem území, rozšíří se i do Bavorska (na německé straně se s broukem příliš nebojuje, dávají přednost bezzásahovosti.)
Podívejte se na rozhovor s Janem Stráským
Za správu parku se postavil ministr životního prostředí Chalupa, dále místní podnikatelé, starostové šumavských obcí a zástupci krajů (kteří argumentují ohroženými zisky z turistického ruchu). Kácení dal zelenou i Senát, když téměř jednomyslně podpořil text petice „Zachraňte Šumavu“.
Z vědecké veřejnosti se za správu parku postavili především odborníci na lesnictví. A konečně, podle průzkumu agentury SANEP kácení podporuje i 66 % veřejnosti, většina lidí se také domnívá, že les se bez zásahu člověka není schopen obnovit. (Podle SANEPu v průzkumu spíše než odborné poznatky rozhoduje tradiční nedůvěra v ekologická sdružení, Hnutí Duha průzkum zpochybnilo pro zavádějící otázky.) Kácení podporuje i řada politiků. Senátor Jirsa (ODS) prohlásil, že než udělat ze Šumavy místo pro „zvrácené experimenty ekoteroristů,“ raději by národní park zrušil. Kácení podporuje i prezident Klaus.
Nekácet?
Aktivisté argumentují tím, že bezzásahové zóny národních parků jsou tu od toho, aby se do nich nezasahovalo. Kácení jde tedy proti samotnému účelu národního parku. Podobně argumentují i proti výzvě k „zastavení vědeckého experimentu s ponecháním přírody svému osudu“ – od toho přece národní parky jsou!
Ať se nám to líbí nebo ne, i kůrovec je součástí přírodních procesů a občasný zánik starého lesa a vznik nového k přírodě prostě patří. Lidskému oku to příliš nelahodí, ale Šumava tu není od toho, aby vypadala hezky – od toho máme lesoparky, zámecké zahrady… Skutečnou přírodu nemůžeme sterilizovat, „pěstovat“ a předělat podle představ turistů a udržet navěky stejnou. Příroda je proces a neustále se mění. Smyslem národního parku není tento proces zastavit, ale naopak dát mu volný průběh. Hodnota lesa v národním parku spočívá právě v tom, že se vyvíjí bez lidské pomoci. Kůrovec tu byl miliony let před člověkem a lesy si s ním vždy poradily. A poradí si i teď. Veškerá snaha přírodě „pomáhat“ může napáchat víc škody než užitku.
Nárazové výskyty kůrovce jsou normální – data z kanadských smrkových lesů. Zdroj: Centrum pro výzkum biodiverzity
Navíc, aktivisté považují jednání ředitele Stránského za jakousi demonstraci síly: Lesníci určili k pokácení 60 000 rizikových stromů, většina z nich je mimo první zóny, kde by kácení nikomu nevadilo. Proč se tedy vedení parku rozhodlo pokácet právě 5 000 stromů u Ptačího potoka?
Proti kácení se postavila řada vědců, především z oboru ochrany přírody, např. Centrum pro výzkum biodiverzity, které sdružuje přední vědce z Akademie věd či Karlovy a Masarykovy univerzity. Stejného názoru je i Stínová vědecká rada NP Šumava, tedy sdružení vědců, kteří byli ředitelem Stránským z vědecké rady parku odvoláni. „Lidem zcela uniká, že Šumava není lesní závod, ale přírodní území,“ řekl Josef Fanta, profesor univerzity v nizozemském Wageningenu.
Z politiků aktivisty podpořily strany TOP09 a Zelení. Kácení se nelíbí ani Evropské komisi a sdružení Europarc, které sdružuje 450 národních parků v Evropě. Kromě toho vznikla celá řada petic a drobných iniciativ, pod které se podepsala řada osobností vědeckého, kulturního i politického života (např. dokumentaristka Olga Sommerová, geolog Václav Cílek a další).
Když nekácet, co tedy?
Aktuální situace jen dokládá, že v současné době neexistuje na Šumavě dlouhodobá koncepce ochrany přírody. Každý ředitel parku se vydává vlastní cestou. Ochránci přírody už dlouho volají po jasné koncepci, která by byla vypracována mezioborovými týmy odborníků a sladěna s německou stranou.
Odpůrci kácení navrhují následující řešení situace: Především přepracovat první, tzv. bezzásahové zóny. V současnosti jsou roztříštěny na 139 malých oblastí, v budoucnu by mělo vzniknout několik velkých, které by pokryly až 30 % parku. V těch nechat přírodu nedotčenou. V okolních oblastech potom zasahovat. Systémové řešení však vyžaduje dlouhé debaty, kůrovec útočí teď. Ministr životního prostředí nicméně slibuje, že na novém zákoně, který tyto myšlenky zapracuje, začne pracovat již tento měsíc. Do prvních zón chce zařadit čtvrtinu území parku.
Zkušenosti odjinud: Německo a Rakousko
Zajímavé je srovnání české, německé a rakouské části Šumavy: Bavorské úřady už 30 let dodržují politiku bezzásahovosti. Lesy na vrcholcích hor jsou značně poškozené, kůrovec se však nešíří do údolí, protože mu v tom brání smíšené lesy v nižších polohách. Taková „přírodní hráz“ na české straně schází (jak už bylo řečeno, u nás byly uměle vysázeny smrkové monokultury). Okolní lesy jsou chráněny pomocí prevence – lapačů kůrovce apod.
Naproti tomu v Rakousku a na některých místech v Česku, kde se před deseti lety kácelo, nový les ne a ne vyrazit. Na české straně (kde kácení zablokovali ke stromům se přivazující aktivisté) už rostou nové stromy.
Zkušenosti odjinud: Tatry
V roce 1995 postihla Tatry kůrovcová kalamita. I zde se vedl spor „kácet nebo nekácet“. Na slovenské straně parku probíhalo intenzivní kácení, polská strana se rozhodla pro bezzásahovou cestu. Výsledek? Na slovenské straně (kácení) měla sice kalamita kratší průběh, ale byla mnohem intenzivnější. Na polské straně sice museli čekat o dva roky déle na ozdravení lesa, ale v době nejsilnější krize (rok 1995) byl počet napadených stromů až o třetinu nižší.
Průběh kůrovcové kalamity v Tatrách na Slovensku a v Polsku. Zdroj: Centrum pro výzkum biodiverzity
Politická reklama?
Na závěr ještě zmíníme jiné možné vysvětlení současných událostí, se kterým přišlo Centrum pro výzkum biodiverzity: Právě teď – tři roky po vypuknutí kalamity – je pro politika ideální začít boj proti kůrovci, nejlépe s velkým mediálním humbukem. Kalamita totiž po třech letech odezní sama – ale politik to může vydávat za svou zásluhu. Je tedy možné, že za vším stojí snaha vedení parku a ministra životního prostředí získat politické body.
Související články
Komentáře ke článku