fbpx

Kde se žije nejlépe? V Praze hůř než v Bratislavě0

Jak se žije v evropských metropolích? Která evropská města nejméně znečišťují životní prostředí? Proč jsou nejzelenější města ve skandinávských zemích a nejhorší je situace v postkomunistických státech? Jak dopadla Praha?

Na konferenci OSN o klimatu, která se konala v prosinci v Kodani, byly zveřejněny výsledky studie European Green City Index. Výzkum hodnotil vliv třiceti evropských metropolí na životní prostředí a byl realizován britskou Economist Intelligence Unit a sponzorován koncernem Siemens. Nejzelenější metropolí je podle výsledků studie Kodaň, nejmenší počet bodů obdržel ukrajinský Kyjev. Praha se umístila až na 24. příčce.

„Ve Stockholmu cestuje do práce na kole nebo pěšky neuvěřitelných 68 % obyvatel.“

Reklama

V porovnání se sousedními zeměmi si Praha vedla špatně. Vídeň se umístila na čtvrté příčce, v závěsu za skandinávskou trojkou Kodaň, Stockholm, Oslo. Berlín se umístil osmý, Varšava byla šestnáctá a Bratislava dvacátá. Prahu, která obdržela celkem 49,78 bodů ze sta, předběhla i řada dalších zemí bývalého východního bloku.

Emise a ekologie na Nazeleno

   – Globální oteplování: Rozhodne se v Kodani?

   – Ekologická doprava v českých městech?

   – Skleníkové plyny: Nejen CO2

   – Ekologie a stav ovzduší před 20 lety

   – Růst emisí zpomaluje

Nejekologičtější dopravu mají ve Stockholmu

Metropole byly posuzovány z hlediska osmi kategorií: emise oxidu uhličitého, energie, budovy, doprava, voda, odpad a využívání krajiny, kvalita ovzduší a strategie v otázkách životního prostředí. Všechny tyto kategorie měly stejnou váhu a v rámci každé z nich bylo posuzováno několik indikátorů. Těch bylo celkem 30, z toho 16 kvantitativních a 14 kvalitativních.

Jako příklad můžeme uvést kategorii doprava. V jejím rámci byly posuzovány čtyři indikátory: používání jiné než automobilové dopravy (kvantitativní, celková váha 29 %), rozsah sítě neautomobilové dopravy (kvantitativní, 14 %), propagace „zelené“ dopravy (kvalitativní, 29 %) a strategie pro snižování míry přetížení dopravní sítě (kvalitativní, 29 %). Například první z těchto indikátorů, používání jiné než automobilové dopravy, byl měřen jako celkové procento pracující populace cestující do práce hromadnou dopravou, na kole nebo pěšky. Indikátor byl nakonec převeden do stupnice 0 až 10.

V této kategorii zvítězil Stockholm, kde cestuje do práce na kole nebo pěšky neuvěřitelných 68 % obyvatel. Další čtvrtina používá k cestám do práce inteligentně plánovanou hromadnou dopravu a vlastní vozidlem se dopravuje pouhých 7 % obyvatel. Technologie, která využívá pro pohon vozidel hromadné dopravy ethanol, se ve Stockholmu používá už od roku 1989. Mýtné, jenž se při vjezdu do centra města vybírá od roku 2007, zredukovalo počet aut o 20 % a zvýšilo využívání městské hromadné dopravy o 5 %.

Nejlépe se žije v bohatých městech

Kromě bezpočtu zajímavých detailních zjištění, jako je výše uvedený stav dopravy ve Stockholmu, došla studie také k řadě zajímavých obecných závěrů, které pomohou vidět žebříček ekologických měst v souvislostech. Ve výzkumu byla například zjištěna silná korelace mezi bohatstvím a celkovým umístěním v žebříčku – devět z deseti nejúspěšnějších měst má HDP na osobu vyšší než 31 000 €. Je zřejmé, že vyšší příjmy umožňují městům vyšší investice do infrastruktury, zelených technologií apod. Jak však ukazuje litevský Vilnius, který zvítězil v kategorii ovzduší, příjmy nerozhodují o všem.

S tím souvisí i značné rozdíly mezi výsledky západních a východoevropských zemí. Zatímco nejvyšším příčkám dominují skandinávské metropole, z měst bývalého východního bloku se v první polovině žebříčku umístil pouze Vilnius (13. pozice) a Riga (15. pozice). Špatné skóre ostatních měst ovlivnily zmiňované nízké příjmy a také historické zatížení – po čtyřicet let se v těchto zemích nevěnovala ochraně přírody téměř žádná pozornost, nehledě na to, že rychlejším změnám často brání i strnulé byrokratické návyky – pozůstatky z minulých let.

Výzkum také ukázal souvislost mezi fungující občanskou společností a vlivem města na životní prostředí. Ačkoli se studie stavem občanské společnosti, tedy zapojením občanů do dobrovolných aktivit apod., přímo nezabývá, při srovnání s jiným výzkumem na toto téma je propojení zřejmé. Zatímco přední příčky obsazují Kodaň, Stockholm a Amsterodam, Bukurešť a Sofie si nevedou dobře ani v jednom ohledu.

Ve výzkumu se neprojevila jako rozhodující velikost měst. Ačkoli vítězná města jsou spíše menší (a zdá se to být do značné míry logické, protože menší města je např. snazší přejet na kole), města s velikostí nad 3 miliony, jako je Madrid nebo Paříž, se umístila v první polovině žebříčku. Nejúspěšnější z velkých měst byl Berlín, který získal celkově osmou pozici.

European Green City Index: Praha si nevede moc dobře
European Green City Index: Praha si nevede moc dobře

Studie o vlivu měst na životní prostředí a jejich relevance

Studie European Green City Index není jediná, která se zabývá srovnáváním vlivu měst na životní prostředí, což nám umožňuje zajímavé srovnání. European Green City Index například nevyžaduje od měst aktivní spolupráci, jako je tomu u obdobné soutěže o titul European Green Capital. K jeho získání musí město vynaložit aktivní úsilí, protože pokud chce titul získat, musí se dlouhodobě snažit o dosažení vysokých environmentálních standardů a také se zavazuje k plnění dalších cílů týkajících se zlepšování životního prostředí a udržitelného rozvoje. V roce 2010 ponese tento titul Stockholm, o rok později Hamburk.

Warren Karlenzig, autor klasifikace SustainLane’s US City Rankings, tedy obdobného hodnocení v USA, vytýká studii European Green City Index několik dalších bodů. Předně evropská klasifikace opomíjí problematiku potravin, ačkoli jejich produkce, doprava, prodej, skladování atp. jsou zodpovědní za produkci velkého množství skleníkových plynů, nehledě na další dopady na životní prostředí. (Jako příčinu tohoto opomenutí vidí Karlenzig to, že Siemens, sponzor výzkumu, nemá přímé zájmy v potravinářském průmyslu.)

Najít kousek zeleně nebo pěkný park je v některých městech problém
Najít kousek zeleně nebo pěkný park je v některých městech problém

Studie také, navzdory zřejmým rozdílům mezi východní a západní Evropou, nebere v úvahu žádné přímé ekonomické nebo sociální faktory, jako je např. cenová dostupnost bydlení. Karlenzig také postrádá bližší vysvětlení, jak bylo vytvářeno skóre u kvalitativních indikátorů a některé kategorie by navrhoval rozdělit – např. využívání krajiny je podle něj natolik důležité, že si zasluhuje zvláštní pozornost a také větší množství indikátorů, jejichž pomocí bude posuzováno. 

Navzdory této kritice je však nutné podotknout, že srovnáním takového množství dat tato studie nabízí evropským metropolím důležitou reflexi. Posuzování vlivu na životní prostředí na úrovni měst je v dnešní době významné už proto, že 72 % evropské populace žije ve městech. Bydlení v městském prostředí přitom nabízí mnoho způsobů, jak omezovat náš negativní vliv na životní prostředí  – a to nejen z hlediska úspor energie nebo redukování automobilové dopravy, ale například také prostřednictvím ovlivňování politiky životního prostředí na místní úrovni občany. Výzkumy jako je tento tedy mohou motivovat ke změnám a také nabízet inspiraci.

Autor: Redakce Nazeleno.cz